Jedná se o jednu z nejkrásnějších, ale bohužel nejlidnatějších pražských čtvrtí. Zajímavé je, že většina návštěvníků se omezuje na areál hradu a jeho nejbližšího okolí a Hradčany mají mnohem více památek a zajímavé historie.
Viz také samostatný článek: Pražský hrad.
Stručná historie okresu
Když se píše o historii Prahy, je třeba si to uvědomit dlouhá léta měly statut samostatného města. Až do 14. století zůstávaly poněkud stranou historie a na rozdíl od právně upravené situace Starého Města a Malé Strany jejich budovy byly spíše chaotické. Vše se změnilo kolem roku 1320, kdy Hradčany získaly městská práva. Správcem tohoto areálu byl kastelán Hynka Berky z Dubé. Prudký rozvoj čtvrti souvisel s působením Jana Lucemburského a Karla IV., kteří zde zahájili stavbu hradu a katedrály. Další oživení přišlo díky šílenému císaři Rudolfu II., který z Hradčan udělal královské město a přivedl na hradní kopec četné alchymisty, filozofy a astrology. V Praze začaly vyrůstat jako houby po dešti barokní činžovní domy a šlechtické paláce. Ještě pořád byla postavena nová radnice za Rudolfa II, která prokázala samostatné postavení soudobého okresu. V dobách Josefa II., zastánce jakéhokoli právního sjednocení, byla bývalá pražská „města“ sloučena v jeden celek a nadále fungovala jako městské části.
Loreta
Historie tohoto místa je spojena s obdobím křížových výprav. Jelikož se Jeruzalémské království každým rokem více a více zmenšovalo, rozhodla se italská rodina de Angela financovat převoz malého kostela do města Loreto. Podle legendy byl tento chrám kdysi domovem Marie a Svaté rodiny. Obliba tohoto poutního místa byla tak velká, že na mnoha místech Evropy se začaly vyrábět jeho kopie. Na vlně barokní protireformační religiozity se financování takového projektu v Praze ujala česká aristokratka Katarzyna Lobkovic.
Uvnitř areálu podle odkazů na originál vznikl tzv svatý dům. Tato část stavby byla postavena poměrně brzy, v roce 1631, tedy pouhých pět let po zahájení stavby. Chvíli však trvalo, než byla hra dokončena. Pražští jezuité se však všemožně snažili, aby kostel oslňoval poutníky. Byli přivedeni vynikající architekti a malíři (dům navrhl Giovanni Orsi, fasádu Krzysztof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi a obrazy mj. Feliks Antoni Scheffler).
Schwarzenberský palác
V 16. století na tomto místě stojící činžovní domy koupili zástupci rodu Lobkowiczů a právě zde si postavili svůj palác. Vyznačuje se nádhernou fasádní výzdobou provedenou technikou sgrafita (spočívá v nanášení postupných vrstev omítky a seškrabování vlhkých úlomků vytvářejících vhodné obrazce). je to? jedna z nejkrásnějších staveb české renesance.
Lobkowiczové prohráli v roce 1594, kdy se představitel jejich rodu Jerzy Lobkowicz dostal do konfliktu s císařem Rudolfem II. Jerzy prováděl samostatnou protiprotestantskou politiku a na konci 16. století se stal jedním z nejmocnějších velmožů v Čechách. Jeho dalekosáhlé plány si z něj udělaly mnoho nepřátel, a když se rozhodl otevřeně střetnout s císařem, jeho příznivci ho opustili. Verdiktem soudu byla odsouzena k vyhnanství. Poté byli povoláni zpět do Čech a obviněni z velezrady, zpronevěry a přečinu majestátu. Došlo k přesvědčení. Císař aktem milosti změnil trest smrti na doživotí a propadnutí majetku. Ten krásný palác daroval Rožemberku.
Objekt měnil majitele, takže byl v 18. století přestavěn na majetek Adama Františka Schwarzenberga. Právě od této rodiny získalo své současné jméno. Po znárodnění v paláci sídlilo několik státních institucí. Od roku 2008 jsou zde k vidění sbírky českého baroka. Zájemci o monumentální plátna s mytologickými a historickými výjevy by se měli bez váhání vydat do Schwarzenberského paláce.
Šternberský palác
I tato budova ve svých počátcích patřila rodu Lobkowiczů. Stejně jako Schwarzenberský palác několikrát změnil majitele, aby nakonec přešel do rukou Václava Vojtěcha ze Šternberka (po něm dostal své jméno). Hrdému magnátovi patřily již paláce Horažďovice a Troja. Svou novou akvizici se však rozhodl přestavět v barokním stylu. Zřejmě chtěl takto zastínit nedaleký arcibiskupský palác. Těžko říci, zda se toto umění povedlo, protože konečný výsledek se od návrhů liší, ale nutno přiznat, že vznikla jedna z nejzajímavějších barokních staveb v Praze. Aristokrat zemřel bezdětný, ale zajímavé je, že se nenašli lidé ochotní převzít jeho majetek. Jak se ukázalo, šlechtic se velmi vážně zadlužil, aby postavil své paláce.
V následujících letech zástupci rodu své statky prodali - ten z Hradczan se dostal do rukou Vlastenecké společnosti přátel výtvarného umění, která v historických interiérech zařídila uměleckou galerii. Dnes je v něm jedna z poboček Národní galerie se stálou expozicí „Evropské umění od antiky do konce baroka“. Každý, kdo by chtěl vidět obrazy velkých mistrů moderního umění (včetně Rubense nebo El Greca), by měl palác navštívit.
Morový sloup
Vysoký černý sloup, který zabírá západní část Hradczańského náměstí, je tzv. morový sloup. Novodobou Prahu sužovaly morové rány – zpravidla se po jejich odeznění stavěly zvláštní sloupy k vyjádření vděčnosti Bohu. Podobně to bylo s morem 1713/14. Stavbu pomníku financoval císař Karel VI., ale zpočátku byl na náměstí umístěn pouze podstavec. Na podobu sochy Marie jsme si museli počkat až do roku 1736. Autorem sochy byl Ferdinand Maksymilian Brokoff (jeho díla zdobí i Karlův most).
Pražská radnice
V Loretańské ulici je memento starých urbanistických aspirací této čtvrti. Jedná se o starou radnici přestavěnou na nájemní dům. Zdobený technikou sgrafita se vyznačuje císařským erbem a alegorií spravedlnosti, která měla radním připomínat, jak mají vykonávat moc. Nad vchodem je nápis "Stará radnica" (což znamená "stará radnice") a bývalý erb města - věž brány. Oblouk nad vchodem měl zřejmě dříve standardní označení míry – díky němu mohli obchodníci a kupci kontrolovat, zda je nikdo nepodvádí. Budova v sobě spojuje znaky několika slohů a na rozdíl od toho, co se často opakuje, její renesanční průčelí není v okolí jediné (stačí zmínit Schwarzenberský palác).
Kapucínský klášter a kostel Panny Marie Andělské
Tato nenápadná stavba je nejstarším kapucínským klášterem v České republice. Mniši jej postavili jen s pomocí několika zaměstnaných zedníků. Přestože je císař Rudolf II. požádal, aby na stavbu někoho poslali, kapucíni odmítli. Klášter a kostel postavené za dva roky však byly v očích protestantů solí. Misie kapucínů byla na rozdíl od jezuitů zaměřena na chudé – panovaly tedy obavy, že se mnichům podaří přitáhnout pražský plebs ke katolicismu. Do pomluvy mnichů se zapletl i sám Tycho Brahe (císařův dvorní astronom), který poslední roky svého života prožil v Praze.
Učence rušily i zvony v rozestavěném kostele. Případ se dostal do blízkosti apoštolského nuncia a skončil skandálem, když šílený císař obvinil vatikánského vyslance z "nečistého dechu". Klášter však vznikl a přes devastaci z dob bojů s Francouzi přežil až do našich dob při obléhání Prahy v první slezské válce.
Černínský palác a zahrady
I když tohle údajně největší z pražských paláců svou krásou rozhodně neohromí. Dlouhá budova s řadou očí je spojena s typickou veřejně prospěšnou budovou a… to je přesně to, co plní. Přestože byla budova postavena v 17. století, následné války vedly k její devastaci. Bylo to až na počátku 20. století přestavěn a určen pro sídlo jednoho z ministerstev. Obrovské komnaty si nacisté oblíbili – sídlili zde správci protektorátu Čechy a Morava. Nejvíce se však o paláci hovořilo v březnu 1948. Tehdy komunisté vyhodili z okna budovy ministra zahraničí Jana Masaryka. Přestože podle oficiální verze Masaryk spáchal sebevraždu nebo měl nehodu, v ulici Praga věděli, co to je. V paláci stále sídlí ministerstvo zahraničních věcí, ale za to můžeme navštívit krásnou zahradu v jeho zadní části (ve výšce kapucínského kostela).
Strahovský klášter
Opravdovým klenotem Hradčanského vrchu jsou budovy premonantského či premonstrátského kláštera. Dá se dokonce říci, že bez jejich návštěvy bude návštěva Prahy neúplná.
Vše bylo ještě vytvořeno ve středověku udělil kníže Władysław II. z Přemyślidy, avšak požár a husitské povstání vedly ke zničení budov. Klášter byl postaven opět v barokním slohu. V té době sloužily dva kostely na kopci jako posvátné funkce. První je ten současný bazilika Nanebevzetí Panny Marie (titul získala od Jana Pavla II.). Chrám, přestavěný v 18. století, je krásnou ukázkou českého baroka. Je zde pohřben maršál Henry Pappenheim, hrdina z Lützenu. Druhý z kostely nese hovor Svatý Rochu. Vznikl poté, co mor ustal. Dnes slouží jako umělecká galerie.
Největší atrakce Strahova je však pověstná knihovna. Možná právě ona zachránila klášter před zánikem během josefínských reforem (císař měl zohlednit vědeckou činnost premonstrátů). Dnes je ve funkci muzeum - návštěvníci si mohou prohlédnout dva pokoje (Teologický a Filosofický) a chodbu. Nejcennější sbírky (včetně prvotisků a rukopisů) se nacházejí v interiéru plném obrazů, štuků a dekorativního vybavení.
Po této pozoruhodné cestě časem si turisté mohou odpočinout v místním restauračním pivovaru. I když tu bývá v létě často plno, stojí za to zkusit zde najít volné místo.
