Circus Maximus (polsky: Největší cirkus) byla to jedna z největších a nejpůsobivějších staveb starověkého Říma.
Přestože se do dnešních dob dochovaly pouze jeho zbytky, stojí za to se o něm dozvědět více a projít se parkem vzniklým na jeho troskách, který nám umožní vizualizovat původní rozměry tohoto kolosu.
Cirkusy ve starém Římě
Staří Římané si užívali krvavých veřejných vystoupení. Gladiátorské zápasy byly nejoblíbenější, ale nebyly o tolik horší závody vozůkteré byly organizovány na zařízení tzv cirkusy, které jsou protějšky řeckého hipodromu.
Všechny cirkusy postavené v římském světě sdílely stejný systém a lišily se pouze rozměry. Skládaly se ze závodní dráhy a publika. Byly vztyčeny na půdorysu protáhlé elipsy s odříznutou jednou z krátkých stran, kde se nacházela monumentální vstupní brána s stáje (carceres)které jsou uspořádány tak, aby každý z týmů měl na startu stejnou šanci.
Základem cirkusu byla dráha ze zhutněné zeminy, rozdělená nízkou zídkou obehnaná družstvy tzv se točí (doslova páteř nebo kost). Zdobily ji oltáře zasvěcené různým božstvům, fontány, sochy a obelisky. Na koncích páteře se nacházely kónické kůly tzv metami (metae)kterou uhánějící povozy otočily.
Hlediště (kavea) bylo tvořeno řadami laviček postavených na amfiteátrech podél trati (vyjma komolého oblouku se stájemi). Císaři obdivovali brýle ze speciální schránky tzv pulvinar.
Circus Maximus: historie, umístění, rozměry
Circus Maximus byl nejstarší a největší cirkus v Římě (stejně jako v celém římském světě), i když ne jediný. Kromě něj byly přehlídky organizovány také v: Cirkus Flaminius na Marsovém poli, Neronův cirkus (také zvaný Caligulův cirkuskterý existoval na místě dnešního Vatikánu) a Cirkus Maxentius na Via Appia (jeho fragmenty se dochovaly dodnes).
Historie Circus Maximus může sahat až tak daleko 6. století před naším letopočtem a panování krále Tarquinius Starý. Byl vztyčen po celé délce údolí táhnoucího se mezi Aventinem a Palatinem. Nejstarší a zpočátku jedinou podívanou, která se tam konala, byly závody pořádané při této příležitosti Římské hry (Ludi Romani), což je každoroční zářijová oslava na počest Jupiterův nejlepší a největší. Postupem času se počet her pořádaných v Římě výrazně zvýšil, stejně jako využití Greatest Circus.
Nejranější verze cirkusu byla mnohem skromnější než jeho konečná podoba a byla celá ze dřeva. Postupně však byly dřevěné stavby, počínaje stájemi, nahrazeny kamennými. Mezi A se stoletím před naším letopočtem a začátkem 2. století našeho letopočtu Největší cirkus byl několikrát přestavěn. K jeho konečnému vzhledu přispělo: Julius Caesar, Octavianus Augustus, Claudius (který nechal postavit nové mramorové stáje a pozlacené bronzové tyče), Vespasian a Trajan. Stánky Circus Maximus by se na přelomu 1. a 2. století vešly 250 000 a 300 000 diváků, což je pětkrát až šestkrát více než slavné Koloseum.
Kolem byla samotná trať 540 m a široký kolem 80 m. Měl dvanáct (šest na každé straně) stájí a startovací stání. Publikum s tribunami obsadilo další 30 m široké a dokonce i dosahované 28 m výšky. Rozměry celé konstrukce byly podobné jako 600 m délka a 140 m šířka. Císařská budova tribuny (pulvinar), zdobená sochami božstev, byla na palatinské straně.
O detailním vzhledu páteře se ví jen málo, ale do dnešních dnů přežily dva egyptské obelisky, které ji zdobily. Jeden z nich je datován v 1280 př. n. l. a pochází z Egypta Heliopolis, a byl přiveden do Říma na příkaz Octaviana Augusta. Stál na východní straně páteře sv. 10 př. n. l. V 1587 bylo nastaveno Piazza del Popolo. Druhý obelisk, původně stojící uprostřed páteře, dnes najdeme v Lateránu. Je to největší přežívající stavba svého druhu, jaká kdy byla do Věčného města přenesena – její majestát je 32 m na váze 522 tun. Zajímavé je, že do Říma přišla až v r 357 letačkoliv podle plánu Konstantina Velikého měla stát v Konstantinopoli.
Circus Maximus byl použit pro 6. století. Poslední závod uspořádal král Ostrogótů Totila v 549 let. Následně byl areál opuštěn a chátral. Ve středověku byla využívána jako orná půda a v XIX století území převzaly průmyslové podniky.
Závody kočárů (a další představení)
Hlavní využití Circus Maximus bylo v závodech vozů, i když se někdy používal také k pořádání lovu divokých zvířat nebo jako aréna pro gladiátorské zápasy. Vozy řídil jeden kočí a jejich třídy se lišily počtem zapřažených koní. Nejoblíbenější byly závody zvané čtyřspřeží čtyřkolkyale byly i oboustranné bigi a tříkoňový trigae (občas byly organizovány i vozy s pěti nebo osmi koňmi).
Obvykle se kočí rekrutovali z otroků, kteří si mohli vydobýt svobodu dobrými výkony. Povolání kočího, pokud bylo dobré, mu zaručovalo vysokou životní úroveň, protože ti nejlepší z nich hodně vydělávali a těšili se velké oblibě. Jeden z nejtalentovanějších řidičů byl jeden Gaius Apuleius Diocles. Podle všeho se mu po celou kariéru dařilo stát na stupních vítězů 2900krát! Mnohem hůř vypadal všední život méně talentovaného kočího, protože řada z nich zemřela na trati nebo byla za účast v závodě placena s handicapem.
Nejběžnější byla dráha chariot race sedm kol. Po signálu ke startu byly mříže ve stájích zvednuty a kočáry se daly do pohybu. Na obou koncích otočky byly tehdy informační tabule. Byly to vysoké základny s kamennými vejci na jedné straně a kamennými delfíny na straně druhé. Po každém půlkruhu byly tyto předměty střídavě odstraňovány, což usnadňovalo sledování aktuálního kola.
Kočí se soutěže nemohl zúčastnit sám. Musel soutěžit za jeden ze čtyř týmů zastupujících odbory udržující stáje, kterým se fandilo stejně jako dnešním fotbalovým klubům. Jejich názvy přímo odkazovaly na barvu tunik, které hráči nosili. Takže byli: bílá, červená, modrá a zelená. Rivalita se ale odehrávala především mezi posledními dvěma.
Circus Maximus dnes
V prvních desetiletích minulého století byly v Circus Maximus provedeny archeologické vykopávky a údolí bylo vyčištěno od středověkých a raně novověkých staveb. Poté byl celý areál přeměněn na veřejný park, který existuje dodnes.
Během vykopávek však nebylo odkryto mnoho starověkých pozůstatků. Některé z nich (například fragmenty dvanácti startovacích bran) byly okamžitě zakopány, jiné jsou stále ukryty hluboko pod zemí (základna samotné páteře může být až 9 m pod současnou úrovní terénu). Jediné viditelné fragmenty starobylé stavby jsou na jižním konci parkové části.
Moderní park zaujímá podobnou plochu jako cirkus, který na tomto místě býval, a jeho rozměry nám umožní uvědomit si ohromnost dnes již neexistující stavby. Těžko si však představíme uspořádání původního cirkusu – v tomto případě může být o něco lepší varianta návštěva ruin Cirkus Maxentius na Via Appia.
Circus Maximus rádi navštěvujeme ještě z jednoho důvodu – v jeho areálu se nám naskytne příjemný pohled na zbytky palatinských staveb.
Návštěva Circus Maximus
V minulosti bylo jedinou možností, jak navštívit pozůstatky Největšího cirkusu, vidět několik ruin zpoza plotu. Nějakou dobu se ale můžeme po vykopávce procházet (po zakoupení vstupenky), a dokonce obdivovat zrekonstruovaný cirkus díky brýle pro rozšířenou realitu. Tuto možnost jsme zatím neměli možnost využít, ale po dobrých zkušenostech s Domus Aurea a Baths of Caracalla si ji při příští návštěvě Věčného města určitě vybereme.
Celá procházka s brýlemi a sluchátky trvá cca 40 minut. Zvukový průvodce je k dispozici také v angličtině. Více informací naleznete zde.
Torre della Moletta: Středověká věž uprostřed ruin
Jediným neantickým objektem, který zbyl při přeměně údolí na veřejný park, je středověká obranná věž Torre della Moletta. Jeho název odkazuje na mlýn, protože ve středověku bylo hlavním úkolem stavby bránit sousední vodní mlýn (zbořený spolu s dalšími domy ve 30. letech 20. století).
