Poloostrov Reykjanes není to jedna z nejnavštěvovanějších oblastí na Islandu. Přestože se tam téměř každý turista ubytuje minimálně dvakrát (v jeho západní části se nachází mezinárodní letiště Keflavík), většina návštěvníků se okamžitě přesune dále na ostrov.
Na jednu stranu se není čemu divit. Nenajdeme zde nejznámější islandské atrakce (kromě geotermálních bazénů Blue Lagoon), a krátké přílety mají obvykle stejně pevný plán. Pokud však přijíždíme na delší dobu a netlačí nás čas, vyplatí se poloostrov navštívit a seznámit se s jeho tajemstvími.
To si také připomeňme některé z atrakcí jsou jen pár desítek minut od letištěa mohli bychom je také vidět poslední den.
Charakteristika regionu
Celá krajina poloostrova byla formována vulkanickou činností. Jsou nejvýraznější všudypřítomná lávová pole, která mohou připomenout měsíční scenérii. Některé z nich jsou staré jen několik set let. To vše kontrastuje s fialovými lupinami pokrývajícími rozsáhlé úseky nejstarších úlomků zmrzlého magmatu.
Několik vulkanických systémů se rozprostírá pod povrchem a na povrchu se vytvořily četné geotermální oblasti.
Jedinečný prvek zdejší krajiny na povrchu je patrná hranice (styčný bod) dvou tektonických desek: euroasijské a severoamerické.
Ocenila dědictví této oblasti organizace UNESCOkterá proměnila celý poloostrov v Globální geopark UNESCO.
Kolem pobřeží je rozeseto několik malých městeček. Jedním z nich je historická rybářská vesnice Grindavíkv kterém 1627 Napadli a plenili berberští piráti.
Jak navštívit poloostrov Reykjanes?
Jízda po poloostrově by neměla být příliš velkým problémem. Je obklopeno okruhem zpevněných a dobře udržovaných cest. Úlomky štěrku nás čekají až na závěrečných přístupových úsecích. Všechna místa, která jsme popsali, jsou snadno dostupná běžným autem s pohonem dvou kol.
Potřebujeme jen pár hodin k návštěvě nejdůležitějších atrakcí. Návštěvu jsme naplánovali tak, že jsme hned po přistání a vyzvednutí auta z půjčovny vyrazili na prohlídku poloostrova (a nakonec jsme těsně před odletem zajeli ještě na jedno místo).
Poloostrov Reykjanes: atrakce, zajímavá místa. Co stojí za to vidět?
Miðlína neboli Most mezi kontinenty
Poloostrov protíná hranice mezi dvěma tektonickými deskami: euroasijskou a severoamerickou. Obě struktury jsou v neustálém pohybu a vzdalují se od sebe cca 2 cm. Mezi nimi byl zlom v podobě kaňonu, nad nímž v 2002 byl vržen symbolický dlouhý most pro pěší 18 m a výška asi 6 m. Proběhla jeho oficiální inaugurace 3. června.
Přestože most a kaňon nejsou nejnapínavějšími místy na ostrově, samotná možnost stát na místě setkání kontinentů je jedinečným zážitkem.
Bezplatné parkování je k dispozici na adrese silnice číslo 425. Jeho souřadnice jsou: 63.866410, -22.676206.
Z parkoviště budeme mít méně než průchod 200 m.
Geotermální oblast Gunnuhver
Gunnuhver je geotermální oblast typická pro islandskou krajinu. Jsou zde jak bublající bahenní tůně, tak výpary páry a plynů s charakteristickým (nepříliš příjemným) zápachem. Jedno z místních bahenních jezírek je považováno za největší na ostrově – jeho šířka je až 20 m. Husté mraky páry mohou zase dosahovat výšky několika metrů.
Podél geotermální oblasti je připravena dřevěná vyhlídková plošina. V blízkosti je bezplatné parkoviště (souřadnice: 63.818389, -22.687246).
Když se podíváte pozorně, je snadné zahlédnout ruiny předchozí vyhlídky. Před tuctem let se geotermální aktivita zvýšila natolik, že pohltila předchozí plošinu, a celá oblast byla na nějakou dobu pro návštěvníky uzavřena.
Legenda o zlověstném zjevení
S názvem Gunnuhver, který můžeme přeložit jako Gunnyho horké prameny, je spojena temná legenda. Dávno, asi na začátku Osmnácté století, žila na jedné z farem poloostrova Guðrún Önundardóttir, známější jako Gunna. Žena se v jednu chvíli dostala do finančních problémů a nebyla schopna platit nájem. Správce nemovitosti nebyl shovívavý a ženě zabavil její milovaný hrnec, což bylo jediné, co vlastnila.
Gunna kvůli tomu upadla do zoufalství a krátce nato zemřela. Ihned poté se začaly dít nepředstavitelné věci. Nejprve bylo její tělo pryč a přímo z rakve, v den pohřbu, těsně před uložením do hrobu.
Následující noc byl její mučitel nalezen mrtvý. Jeho tělo vypadalo, jako by ho viděl zuřivý berserker, a bylo těžké najít byť jen jedinou nezlomenou kost. Podobný osud za chvíli potkal i manželku správce a obyvatelé to začali oprávněně tušit Gunna se vrátila jako duch a mstí se za své křivdy. Zlý duch pronásledoval místní komunitu po dlouhou dobu - vraždil nebo přiváděl k šílenství každého, koho na své cestě potkal.
Unavení obyvatelé, hledající řešení svého problému, šli do Pastor Eiríkur, známý pro své čarodějnické nadání. Dal jim past, kterou vynalezl: Klubíčko. Podle jeho představy mělo zjevení uchopit vyčnívající nit a přitom míč zamířil tam, kde je síla zjevení přestala ohrožovat.
Vše dopadlo přesně podle plánu faráře. Gunna sledovala nit do koule, která spadla do horkého pramene a zmizela v bahenní tůni, později pojmenované po ní. Od té doby po ní není ani stopy, i když zřejmě někteří stále slyší její hlas…
Reykjanesviti: Nejstarší funkční maják na ostrově
Stojí na malém kopci naproti geotermální oblasti Gunnuhver nejstarší nepřetržitě fungující maják na Islandu.
Zajímavé je, že to nebyl první maják na poloostrově. Ta dřívější vznikla v r 1878 na nedalekém kopci Valahnúkur (bylo to první zařízení tohoto typu na celém ostrově). Tato budova, stejně jako kopec, na kterém se nacházela, utrpěla při zemětřesení v 1905. Místní se dokonce báli, že by mohla spadnout do oceánu.
V letech 1907-1908 tak byl postaven nový maják. Místo bylo na kopci kousek od břehu, který poskytoval stabilnější půdu. Bílá budova majáku je vysoká 26 ma jeho světelný signál svítí téměř ve výšce 69 m nad mořem
K samotnému majáku se můžeme vydat po štěrkové cestě, která nás dovede dále k útesům Valahnúkamöl. Tato trasa není nijak zvlášť náročná na zdolání, ale pro nás to byla první jízda na typicky islandském šotolinovém povrchu, kdy jsme poznali zvuk velkých kamenů narážejících do podvozku.
Valahnúkamöl: útesy a skalní útvary
Přímo za majákem Reykjanesviti leží jedna z nejmalebnějších oblastí poloostrova. Celé zdejší pobřeží se skládá z vrstev sopečného tufu a lávy, které podléhají neustálým erozním procesům, tedy zjednodušeně řečeno - jsou neustále utvářeny dopadem vln.
V důsledku toho se vyvinuli barevné útesy a skalní útvary vynořující se z vodyna kterém visí nespočetné množství ptáků. Zvláštní oáza pro ptáky je cca 15 km od břehu ostrova Eldey (polovina. Ostrov ohně), který může dokonce vyhovět 18 000 párů gannets. Téměř vysoká 77 m ostrůvek je vidět na obzoru.
Jedinečnou atrakcí pobřeží je možnost být blízko bodu, kde z oceánu vystupuje zlom (hranice) dvou tektonických desek.
Určitě přitáhne pozornost návštěvníků socha ptáka podobného vzhledu tučňákovi. Zobrazuje zástupce vyhynulého druhu obří auks. Tato zvířata vyrostla do výšky do 70 cm a vážil i 5 kg. V minulosti jich velká populace žila na ostrově Eldey. Bohužel v červnu 1844 tam byli zabiti poslední zástupci tohoto druhu.
Parkoviště u útesu je přímo za kopcem s lucernou. Jeho souřadnice jsou: 63.813082, -22.715126.
I přes to, že cesta k místu je štěrková (s docela velkými kameny), neměli jsme problém se přes ni v malém autě dostat. Nejprve musíme vyjít do kopce směrem k majáku a pak jdeme dolů.
Brimketill: přírodní skalní jezírko
Na jihozápadním pobřeží, nedaleko silnice číslo 425, najdeme velmi malebné skalní jezírko Brimketill. Tento neobvyklý útvar, spolu s dalšími v této oblasti, byl vytesán nekonečným dopadem oceánských vln na kameny vysušené lávy.
Podle místního folklóru byl Brimketill Pool v minulosti oblíbeným místem ke koupání pro trolla pojmenovaného po nich. Oddnýkterá v těchto končinách žila se svým manželem a synem.
Bohužel jednou zůstala ve vodě tak dlouho, že ji po návratu překvapilo sluneční světlo a proměnilo ji v kámen. Dlouhou dobu zdobila oblast její skála, ale nakonec ji moře rozbilo a pohltilo.
Bezplatné parkoviště: 63.820402, -22.605794.
Od zastávky ke skalním útvarům vede trasa s vyhlídkovou plošinou na konci. Každá vlna je tak silná, že po odrazu od kamenů vyletí vysoko nahoru. Stojí za to být trpělivý a na tento výkon si chvíli počkat.
Pozornost! Pokud se nechcete namočit, pozorně sledujte vlny (i při návratu k autu) – někdy po nárazu na kámen mohutný šplouch vody letí mnoho metrů do vnitrozemí.
Modrá laguna (Bláa Lónið): geotermální SPA
Bezesporu je to nejslavnější ze všech termálních bazénů na celém Islandu. Krátká vzdálenost od letiště a hlavního města to dělá Modrá laguna je jedním z nejlidnatějších míst na ostrově. Existují dokonce autobusy organizované z Reykjavíku, které přivezou turisty na dvě hodiny a vrátí je zpět.
Zdejší bazény jsou napájeny mléčně modrou vodou přímo ze sousední elektrárny Svartsengikterá je v plném rozsahu nahrazena nejpozději do dvou dnů. Teplota vody je konstantní (nezávisí na ročním období) a činí cca 37-39 °C.
Ceny v Blue Lagoon jsou vysoké. To ale neodrazuje davy turistů, a tak se v hlavní sezóně vyplatí zvážit nákup letenky online, protože v okolí už nemusí být volné místo. Všechny informace užitečné před návštěvou najdete na oficiálních stránkách.
Grænavatn: malé jezero s malebnou barvou vody
Přímo na silnice číslo 42 najdeme malý a zároveň dost hluboký (skoro 45 m) jezero vzniklé v sopečném kráteru. Jméno Grænavatn můžeme přeložit jako Zelené jezerocož odkazuje na charakteristickou pastelovou barvu vody.
Jezírko je malé a dalo by se ho obejít poměrně rychle, ale vlastně to nedává moc smysl a stačí se na něj dívat ze břehu.
geotermální oblast Seltún
Seltún je další oblíbená geotermální oblast na poloostrově Reykjanes. Zdejší krajina se vyznačuje řadou barev - nejviditelnější jsou stříbrné bahenní kaluže a plochy multibarikádových (např. žluté, oranžové nebo dokonce načervenalé) sedimenty pokrývající povrch. Citlivější čtenáři se mohou na místě cítit trochu nepříjemně kvůli charakteristickému zápachu síry.
Pro turisty jsou zde vyhlídkové plošiny a dřevěné cesty. Kdo má více času, může vystoupat na kopec sousedící s geotermální oblastí, z jehož vrcholu je nádherný výhled do okolí.
Parkovací místo: 63.895545, -22.052006.
Parkoviště se nachází prakticky u atrakce.
Pozornost! Geotermální oblasti jsou nebezpečné a za žádných okolností bychom neměli sejít ze značené cesty.
Jezero Kleifarvatn
Kleifarvatn je největší jezero na celém poloostrově. Pokrývá plochu přes 9 km2se prodlužuje blízko 5 km a je maximálně hluboký 97 m. Zdejší pobřeží je charakteristické různými skalními útvary.
Na západní straně jezera vede kopcovitá cesta s několika vyhlídkami. Na severním břehu (souřadnice: 63.946405, -21.965155) najdete černou pláž a parkoviště.
Obyvatelé poloostrova věří, že vesnice jezero je domovem monstra připomínajícího monumentálního černého hada. Při procházkách po pláži se tedy vyplatí být opatrný a neotáčet se k vodě příliš dlouho zády!
Kostel Hvalsneskirkja
Ten vztyčený v letech 1886-1887 kostel z černých lávových bloků je jednou z nejmalebněji položených památek na Islandu. Vzniklo na zelené pasece, přímo u pobřeží. Vyznačuje se barevnou filigránovou věžičkou. Při práci na interiéru chrámu bylo použito dřevo vyplavené na břeh oceánem.
Budova se do dnešních dob zachovala ve velmi dobrém stavu. Je obklopeno malým hřbitovem.
Njarðvík: tradiční rybářský vůz, Černý kostel a Světové muzeum Vikingů
Město sousedící s letištěm Keflavík Njarðvík může se pochlubit několika zajímavými památkami a atrakcemi.
Jedním z nich je Stekkjarkot, tradiční rybářská chata ze dřeva a kamenů, pokrytá rašelinou. Historie budovy sahá do poloviny XIX století. Byla postavena v letech 1855-1857. Pro prvního 37 let ho obývaly pouze tři rodiny. Na konci století však byl opuštěn. Následní obyvatelé ji usadili až v 1917a pak ji používali jako farmu až do svého dalšího opuštění.
V 90. letech 20. století byl historický areál zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Během návštěvy uvidíme jak nejstarší část budovy, tak i novější budovy postavené již v r Z dvacátého století.
Další památkou ve městě je Kostel Njarðvíkurkirkja, poněkud podobný Hvalsneskirkja popsanému v předchozí části, i když v tomto případě je věžička sněhově bílá.
Ve městě bylo také zřízeno muzeum Vikingský svět. Zařízení je malé a typicky informativní. Jeho hlavním bodem je přesná replika vikingské lodi. Jeho tvůrci vycházeli z tzv lodě z Gokstadunalezen v 1879 v jedné z mohyl v okolí Norsko. Originál je uložen v Muzeum vikingských lodí v Oslu.