Známý po celém světě Sixtinská kaple (vlastněná Cappella Sistina) je jedním z nejdůležitějších příkladů řemeslného umění sakrálního umění. Boční stěny papežovy soukromé kaple vyzdobili největší mistři Od 15. stol renesance, která v Itálii byla tzv quattrocento. Slovo prostě znamená 400 a používá se pro díla vytvořená v 15. století (1400-1499). Mezi umělci pracujícími na freskách jsou taková jména jako Sandro Botticelli -li Pietro Peruginoz nichž byl nejznámějším studentem Rafael Santi.
Skutečným pokladem kaple je však obrovská freska pokrývající celou klenbu štětce Michelangelo a nástěnná freska s názvem konečný rozsudek od stejného autora.
Tento článek je součástí našeho vatikánského průvodce, který najdete zde: Vatikán: Prohlídky, památky a hlavní atrakce.
Sixtinská kaple je součástí Apoštolského paláce a lze ji navštívit během návštěvy komplexu Vatikánských muzeí.
Dějiny
Historie Sixtinské kaple sahá až do druhé poloviny XV století. Předtím byl na stejném místě středověký Cappella Maggiore (latinsky Cappella Magna, polská Velká kaple)která polovina XVI století už byla ve velmi špatném stavu. O zbourání starého a postavení kaple rozhodl papež Syctus IV v 1475.
Nová budova měla od počátku sloužit jako soukromá kaple papeže, sloužící k slavení mší svatých určených pouze pro hlavu církve a nejvýznamnější církevní hodnostáře. Z tohoto důvodu byl vstup plánován pouze zevnitř Apoštolský paláca samotná budova měla mít přísný tvar spíše jako pevnost, aby odradila potenciální nepřátele. Nezapomínejme na to XV století Papežský stát se lišil od dnešního Vatikánu – vedl války, zabýval se také obchodem a diplomacií.
O návrh kaple se zasloužil architekt Baccio Pontelli. Na stavební práce dohlížel rodák z Florencie Giovannino de Dolci. Stavba chrámu byla dokončena cca 1481a o dva roky později byla kaple vysvěcena.
V kapli je organizováno konkláve, tedy shromáždění kardinálů k volbě nového papeže. Hlasování je tajné a opakuje se, dokud kandidát nezíská většinu alespoň 2/3 hlasů. První konkláve v kapli bylo uspořádáno v r 1492, která vyústila ve volbu papeže Alexandr VI. Během konkláve jsou v kapli umístěna speciální kamna, která slouží k ohlašování účinku shromáždění (bílý kouř značí úspěch ve volbě Kristova náměstka a černý dým značí nesouhlas mezi kardinály).
Etymologie jména
Název Sixtinské kaple je odvozen přímo od jména papeže Sixta. Stojí za to si to zapamatovat, abyste nedělali chybu. Kdysi jsme slyšeli, jak jeden z televizních novinářů tvrdošíjně nazývá slavnou kapli sextinskou…
Architektura
Sixtinská kaple má tvar kvádru o délce cca 41 metrů, šířka cca 13,5 metru a výška cca 21 metrů. Jak jsme již zmínili, vnější fasáda se vyznačuje strohostí a nedostatkem dekorací. Kaple je rozdělena balustrádou na dvě nestejné části.
Místnost shora uzavírá charakteristická valená klenba (známá též jako valená) s lunetami. Z architektonického hlediska je to nejpůsobivější část stavby.
Fresky
Nejdůležitějšími atributy kaple jsou fresky pokrývající stěny a klenbu. V XV století vznikly nástěnné fresky různých renesančních mistrů. Zároveň byla klenba pokryta motivem hvězdné oblohy. Malby obřím štětcem Michelangelo se objevil v příštím století.
Nástěnné fresky z 15. století
Slavní umělci období quattrocenta (Od 15. stol renesance) s Toskánsko a Umbrie. Mezi pozvanými mistry byli: Sandro Botticelli, Domenico Ghirlandaio, Il Perugiano, Il Pinturicchio -li Cosimo Rosselli.
Na obou bočních stěnách je namalováno šest scén. Na jedné straně uvidíme scény z Nový zákon zobrazující život Ježíš Kristusa od druhé scény s Starý zákon z období Mojžíš.
Mezi freskami stojí za pozornost vyobrazení malby Předání klíčů sv. Petr štětec Pietro Perugino, a přesněji rozlehlé náměstí s budovami v pozadí. Je těžké nenabýt dojmu, že centrální stavba připomíná slavnou kopuli katedrály ve Florencii. Po obou stranách náměstí jsou vítězné oblouky, oblíbené ve starém Římě.
Freska na stropě od Michelangela
Slavná kaple zpočátku neměla zdobenou klenbu, která byla pokryta motivem hvězdné oblohy, známým z některých římských kostelů (viz např. Bazilika Santa Maria Sopra Minerva vedle Pantheonu, kde je i figurativní plastika Ježíš s křížem dláta Michelangelo). V 1504 kaple si však vyžádala renovaci, při které byl vybourán strop a vyvrtány otvory, kterými procházely železné řetězy. Následkem zničení bylo rozhodnutí papeže Julius II o vytvoření zcela nové výzdoby klenby.
Julius II., zvolen do své funkce v r 1503nebyl papežem v dnešním chápání – vhodnější by bylo slovo král nebo dokonce císař. Za jeho vlády dobývaly Papežské státy nová území a sváděly bitvy a obležení vč. v Bologni. Papež pocházel z rodiny della Rovere a byl posledním z papežů, který doprovázel své jednotky na koních. A to bylo za jeho pontifikátu vytvořeno Švýcarská gardaV té době to byl vybraný oddíl halapartníků a papežova soukromá garda.
Julius II. se proslavil také jako velký stavitel. Jeho ambicí bylo zanechat odkaz rovnocenný odkazu starověkých římských císařů. Právě za jeho vlády byl zbořen raně křesťanský kostel Svatý. Petr a začala výstavba nového a urychlila se přestavba palácového komplexu.
Jedním z nejambicióznějších návrhů hlavy kostela bylo překrýt poškozenou klenbu Sixtinské kaple velkou freskou. V očích papeže byl realizátor projektu zřejmý - Michelangelo. Ostatně právě papež byl jedním z hlavních klientů a mecenášů renesančního mistra.
Sám umělec to viděl trochu jinak. Jednak mu již Julius zadal jeden projekt – jeho třípatrový náhrobek, který měl vyrůst v bazilice sv. Petr. Navzdory svému nízkému věku byl Michelangelo již uznávaným sochařem a tuto zakázku považoval za nejdůležitější projekt ve svém životě. Umělci se dokonce podařilo vybrat správný mramor a vytvořit detailní návrh zdobeného pomníku 47 soch o velikostech 7 x 11 metrů. Druhý problém byl ten Michelangelo necítil se jako malíř a nikdy nenamaloval žádnou větší fresku.
Juliusz však ztratil zájem o náhrobek a v 1506 nařídil Michelangelovi, aby zahájil přípravy na malbu fresky na klenbu velikosti 800 metrů2. Ten však nejen odmítl, ale také se dostal do otevřeného konfliktu s hlavou církve a opustil město. Přes svou nezpochybnitelnou všestrannost umělec neměl rád malování a raději se zabýval jinými projekty. Zde stojí za zmínku, že náhrobek byl nakonec postaven, ovšem v méně ambiciózní podobě. Mnoho čtenářů ji jistě zná - její střední část ano socha sedícího Mojžíše s rohy, a samotný pomník najdete v Svatý. Peter v Oki poblíž Kolosea.
Nakonec byl umělec přesvědčen, aby se vrátil a začal pracovat na projektu. Práce pokračovaly od poloviny dne 1508 do října 1512 (s přibližně roční přestávkou v letech 1510-1511). Má se za to, že umělec prakticky celý obraz vytvořil sám – tedy jinak než Rafael Santikterý pomocí studentů maloval fresky v reprezentačních místnostech (strofách) paláce.
Dnes, když stojíme uprostřed kaple a díváme se vzhůru, obdivujeme vysoké lidské postavy v různých pózách, a ne vždy se divíme, jak se umělci podařilo vytvořit tak úžasné dílo. A nebylo to vůbec tak jednoduché! Během prací bylo postaveno speciální lešení, na kterém Michelangelo trávil většinu času vleženebo vzácněji ve stoje nebo vsedě s křivým krkem.
Po celou dobu byl také tak blízko barvy, že mu kapky kapaly přímo na obličej a padaly mu do očí. Při práci ho doprovázelo mnoho pomocníků, jejichž úkolem bylo mj míchání a přinášení barev. Sám umělec pravděpodobně málokdy během dne sestupoval z lešení.
Majestátní freska zobrazuje 9 scén z Genesis ve Starém zákoně, včetně nejslavnější zobrazovací scény Stvoření Adamakterá se stala trvalou součástí popkultury.
Všechny scény v chronologickém pořadí:
- Bůh odděluje světlo od temnoty,
- Bůh tvoří slunce a měsíc,
- Oddělení moře od pevniny,
- Stvoření Adama,
- Stvoření Evy,
- Prvotní hřích,
- Noemova oběť,
- Zaplavit,
- Noemova opilost.
Při pohledu od hlavního vchodu je pořadí obrácené a pravděpodobně to bylo pořadí malby (umělec začal dílem s názvem „Noemovo opilství“).
Při pohledu vzhůru si dejme pozor na chybějící rozsáhlejší pozadí či krajinu. Právě lidské postavy jsou v popředí a vše ostatní je jen jednoduchý doplněk.
Poslední soud od Michelangela
Druhým z velkých děl renesančního umělce je freska na oltářní stěně s názvem konečný rozsudek o velikosti 13,70 x 13,20 metrů. Tento obraz byl téměř vytvořen 30 let po dokončení prací na klenbě, když už za ním byl umělec 60. narozeniny.
Objednávku fresky zadal sv. 1533 papež Klement VII, a po jeho smrti o rok později řád potvrdil jeho nástupce Pavel III. Michelangelo se připravoval na vytvoření obrazu téměř kolem 3 roky, a práce v kapli začaly v r 1536 a hotovo po cca 5 let v 1541.
Poslední soud se výrazem liší od malby na klenbě. V obou dílech jsou v popředí nahé či polonahé postavy, nová tvorba však vyvolává spíše úzkost a negativní myšlenky. Těžko se však divit, vezmeme-li v úvahu, že umělec byl svědkem scén, které ho vedly k pochybnostem o lidských volbách a morálce. Michelangelo byl v Římě v r 1527 při krvavém obléhání a plenění Říma vojsky Karel Vkterému se dnes říká Sacco di Roma (s pleněním Říma). Útočníci neměli žádné výčitky ohledně zacházení s lidmi nebo uměleckými díly.
Do středu obrazu umělec umístil svalnatou postavu Ježíš Kristusjehož silueta musí připomínat starověkou sochu s názvem Torzo Belweder (uvidíme ji Muzeum Pio-Clementino v komplexu Vatikánských muzeí). Vpravo od Spasitelových nohou uvidíme postavu sv. Bartoloměje držící se vlastní kůže, jehož tvář je autoportrétem Michelangela.
Samotný design, aniž by cokoli řekl o konečném výsledku, způsobil spoustu závad, které způsobila totální nahota postav.
Papež Pius IV po Tridentském koncilu se rozhodl vymalovat soukromé partie, čehož se ujal 1565 Michelangelův student Daniele da Volterrakterý byl od té doby znám spíše jako Panther (Il Braghettone). Bohužel k těmto změnám došlo v posledních měsících života autora fresky. Naštěstí byla přidaná vrstva nedávno odstraněna a slavná freska je opět viditelná v původní verzi.
Návštěva Sixtinské kaple
Sixtinská kaple se nachází v Apoštolském paláci a je součástí komplexu Vatikánských muzeí. Bohužel je to jedna z nejlidnatějších částí areálu, kde může být přes den nespočet davů.
Sixtinská kaple se nachází prakticky na samém konci komplexu Vatikánských muzeí a abychom se k ní dostali, musíme projít dlouhou řadou galerií a chodeb.
V kapli není dovoleno fotografovat a používat mobilní telefony. Měli bychom také pamatovat na to, že se jedná o náboženské místo – proto je vyžadováno vhodné oblečení.
Vstupenky do Sixtinské kaple
Není možné navštívit pouze samotnou kapli – vždy si musíme koupit běžnou vstupenku do Vatikánských muzeí. Více o vstupenkách jsme psali v článku o Vatikánských muzeích, který najdete zde.
Bibliografie:
- Světová muzea: Vatikánská muzea, nakladatelství Arkady, 1968