Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Starověký Korint (řecky: Αρχαία Κόρινθος) otevírá nám to alespoň pár asociací v našich hlavách. City of Debauchery, Destination svatý Pavel nebo chrám známý svými prostitutkami (dcerami Korintu). Nutno však podotknout, že historie tohoto místa je mnohem složitější a některé zjevné se ukazují být pouze mýty.
Přestože se z bývalých monumentálních budov starověké polis dochovalo jen málo, archeologické naleziště nacházející se na okraji moderního Korintu by mělo zajímat mnoho sympatizantů starověku.
Historie a mýty
Mýtický Korint
Příběh Sisyfos legendárního korintského krále známe ze škol. Tento oblíbenec bohů je často zval na hostiny do svého paláce. Bohužel neudržel jazyk za zuby a pravidelně „koloval“ zvěsti o božských milostných vzplanutích. Obyvatelé Olympu ho odsoudili k smrti, a přestože se je Sisyfos několikrát pokusil přechytračit, nakonec přistál v Tartaru, kde byl odsouzen k valení velkého kamene do kopce. Problém byl ale v tom, že kámen pokaždé spadl a práce bylo nutné začít znovu.
Město je spojeno i s dalšími mýtickými hrdiny – měl zde vyrůstat Oidipus. Nešťastník nevěděl, že byl adoptován vládci Korintu. Když se tedy doslechl, že je předurčen zabít svého otce a oženit se s matkou, uprchl z města a odešel do své rodné země. Thebeskde nevědomí naplnili proroctví.
Dalším tragickým příběhem souvisejícím s Korintem je mýtus o Fr. Glauke. Tyto sebevědomé dcery král Kreón svedl hrdinu Jasone. Stalo se, že Jason byl dříve spojován s čarodějkou Medea. Hněv ponuré kolchidní princezny byl hrozný. Předstírala přátelství a nabídla Glaukovi nádherně tkané roucho. Jakmile na sebe dívka látku oblékla, vzplanula. Dodnes se turistům ukazuje t. zv fontána Glauke kde se umírající žena snažila uhasit plameny.
Prostituce, která… neexistovala!
Během klasického období se Korint stal slavným centrem uctívání Afrodita. Dlouhá léta se věřilo, že šlo o místo tzv chrámová prostituce. 19. století badatelé popustili uzdu své fantazii (nebo možná svým vlastním skrytým tužbám) a popisují stovky kněžek, které se na chrámových schodech vzdaly každému, kdo obětoval bohyni. To vše mají na svědomí zmínky zeměpisce a cestovatele Strabo a řecký básník Pindara. Jejich texty byly po mnoho let čteny jako popisy chrámové prostituce, ale moderní učenci začínají takové interpretace zpochybňovat. Historik Stephanie Budinová všiml si, že Strabo navštívil město v době, kdy kult Afrodity utichl, a vypůjčil si své příběhy o tisících prostitutek z popisů Babylon na Herodotos. Stalo se, že „otec historie“ vymyslel svůj příběh, chtěl zdůraznit nadřazenost řecké kultury tyčící se nad nespoutanou Asií. Jiná je situace u Pindarova textu, který vůbec nezmiňuje prostituované kněžky, ale pouze nevěstky, které se účastnily rituálů na počest bohyně.
Bohatství Korintu
Bez ohledu na to, zda existovala posvátná prostituce, či nikoli, žil v Korintu nejeden zástupce „nejstaršího povolání na světě“. Bylo to dáno dynamickým rozvojem města, které si rychle vysloužilo jméno „luxusní“. Proslavili ho nejdražší válečníci v Řecku, bylo centrem umění, ale také místem, kde se peníze snadno utrácely za potěšení.
Tento stav dokonale vystihuje přísloví, které citoval v římských dobách Horace "Ne každému je umožněn výlet do Korintu". Rozhodujícím faktorem zde samozřejmě bylo bohatství cestovatelovy „peněženky“.
Prosperita Korintu byla dána jeho perfektní polohou na křižovatce nejkratších námořních (východ-západ) a pozemních (sever-jih) cest. Polis měl dva přístavy - Lechajon v Korintském zálivu a Kenchereaj v Sarónském zálivu, což umožňovalo aktivní středomořský obchod. Již v 8. století před naším letopočtem Korinťané založili Syrakusy, jednu z nejdůležitějších řeckých kolonií v moderní Itálii.
V 7. století před naším letopočtem Korint se stal jedním z nejaktivnějších center umění a řemesel. V 5. století před naším letopočtem patřil ke třem největším řeckým mocnostem a účastnil se všech větších potyček s Peršany.
Město bylo spolu se sousedním kopcem Akrokorint (na jehož vrcholu byla jedna z největších řeckých akropole) a přístavem Lechajon obklopeno asi 20 km obranný val.
Konec a znovuzrození
Velké bohatství zpravidla přináší i velká nebezpečí. Starověký Korint byl několikrát přepaden a vydrancován. Rok, který však dopadl pro město jako nejtragičtější 146 před naším letopočtem když římští vojáci plenili a plenili město. Útočníci zdemolovali obranné zdi a většinu monumentálních budov.
Jen znovu získal svou nádheru Julius Caesar v 44 př. n. l. Na jeho příkaz bylo město přestavěno na římskou kolonii Laus Iulia Corinthiensis.
Apoštol pohanů
V následujících desetiletích se mnoho Židů usadilo ve městě přestavěném Caesarem. Přišel sem později Svatý. Pavel a založil křesťanskou komunitu. Hlásat evangelium na místě, které právě získávalo svou dřívější nádheru, nebyl snadný úkol. Sám světec o tom píše na začátku 1. Korintským: Stál jsem před tebou ve slabosti a strachu a s velkým chvěním.
Navzdory mnoha problémům a neochotě některých Židů byla mise apoštola Pavla úspěšná. Po několika měsících pobytu opustil budoucí světec velkou skupinu křesťanů v Korintu. Když opustil město, poslal jim dvakrát dopisy, v nichž napomínal a poučoval Kristovy následovníky. Možná to byla sláva „dcery Korintu“, kvůli které Pavel z Tarsu zahrnul do svého dopisu "Hymna na lásku" - jakoby v opozici k chtíči a zhýralosti.
Turistům se ukazuje tzv "Puch svatého Pavla" tedy tribunu, na které měl Apoštol stát při soudu. Židé ho obvinili z porušení zákona. Pavel ani nestihl otevřít ústa, protože římský prokonzul shledal obvinění tak absurdní, že nařídil žalobce vyhodit z budovy. Řekové bránili světce a zbili předsedu synagogy.
Umění a hry
Nelze se nezmínit o tzv "korintský řád" tedy jeden z nejdůležitějších dekorativních systémů starověku. Od iónského slohu se lišil štíhlými sloupy s zdobnějším vrcholem. Podle legendy jej vynalezl architekt Callimachuskdyž viděl, jak obětní koš položený na hrob mladé dívky zarostl akantem.
Tento styl byl mnohem populárnější ve starém Římě. Stalo se to kvůli náčelníkovi Sullakterý si „vypůjčil“ několik hlavic sloupů z Athén a umístil je na římský Kapitol. Jejich zdobení tak okouzlilo Římany, že je začali používat univerzálně.
V případě korintského řádu si vědci nejsou jisti, zda se zde skutečně narodil. Víme však, že mistři působící v Korintu významně přispěli k rozvoji rané fáze dórské sakrální architektury tím, že představili mj. basreliéfy v tympanonech a terakotové architektonické prvky.
V oblasti umění vynikal Korint také ve výrobě váz a amfor, v malířství a bronzových výrobcích. Předměty vyrobené korintskými mistry lze nalézt v archeologických muzeích po celé Evropě. Zmíněný Strabón, poskytující informace o vyplenění města Římany, lituje, že mnoho mistrovských děl vojáci nenávratně zničili. Dodává však, že mnoho uměleckých děl umístěných v římských chrámech pochází právě odtud (z Korintu). Některé mají také města kolem Říma.
Korint byl také známý svými sportovními soutěžemi. Každé dva roky se zde konaly tzv. Isthmické hry. Mohli se jich zúčastnit hráči ze všech politik a byli obětováni Poseidon. Název her pochází ze slova „isthmus“, což znamená krk, a v v tomto případě úzká šíje oddělující Peloponés od zbytku Řecka. Právě v této oblasti se nacházel chrám boha moří a stadion.
Samotná šíje však byla pro námořníky problém a nutila je obeplout celý Peloponés. Takže myšlenka vykopat kanál, který by umožnil cestování, se vracela po všechny věky. Římští císaři a Benátčané se o to pokoušeli, ale bez úspěchu. Toto obtížné umění bylo úspěšné pouze v XIX století v době, kdy sláva exkluzivního Korintu a jeho „dcery“ byla pouze minulostí. Tak vznikl slavný Korintský průplav.
Starověký Korint: Navštivte archeologické naleziště
Na návštěvách turistů Starověký Korint Čeká na vás malé archeologické naleziště s muzeem. Na pohodovou návštěvu nám stačí od 60 do maximálně 90 minut.
Z monumentálních staveb řeckého a poté římského Korintu se dochovalo jen málo. Nejvýznamnější památkou jsou ruiny vztyčené na malém archaickém kopci Apollónův chrám s cca 540 př. n. l..
Budova je dórské peripteros s rozměry 21,49 x 53,82 m v minulosti obklopena kolonádou řad sestávajících z 6 a 15 sloupců (v současnosti je jich jen pár).
Chrám byl srdcem starověkého Korintu. Kolem ní se rozvinulo obchodní, kulturní a náboženské centrum města. Hned vedle se nachází agora, nejvýznamnější z městských náměstí, i když by to mohl být lepší termín Fórumprotože v dnešní podobě vznikla až v době římské.
Další vybrané památky archeologického naleziště:
- bem st. Pavel - malé pódium stojící v centrálním bodě agory (v římském světě sloužilo jako tribuna tzv řečniště), kde podle tradice probíhá proces sv. Pavel,
- Glaukeova fontána vytesané v západním svahu kopce Apollónova chrámu, o kterém jsme se zmínili při prezentaci populárních mýtů souvisejících s Korintem,
- monumentální římská fontána Peirene (z přibližně 160) - byl vztyčen přímo nad pramenem, který podle tradice vytryskl poté, co se kopyto Pegasa dotklo země. Voda vytékající z ní měla inspirovat básníky a ty, kteří přicházeli ve velkém počtu do Korintu hledat inspiraci a inspiraci,
- reprezentativní ulice Lechajońska, v minulosti byla z obou stran uzavřena kolonádou. V dávných dobách to byl první úsek silnice spojující agoru s přístavem. Nejdůležitější z městských náměstí opustila tzv. brána propylejami.
- stopové ruiny bazilik, římských chrámů, Asklépiova chrámu a dalších objektů.
Po prohlídce naleziště se můžeme vydat do muzea, kde byly shromážděny nálezy z různých období – od pozdní doby bronzové až po byzantskou éru.
V jedné z místností uvidíme předměty z pravěku. V další byly shromážděny předměty ze tří období: geometrické, archaické a klasické. Poté na nás budou čekat sbírky z doby římské - mezi nimi sochy římských panovníků, nástěnné malby a keramika (i byzantská).
Ještě další z místností představuje nálezy související s Asclepieonem, jak byl nazýván svatyně Asklépiakterá sloužila jako dnešní nemocnice. Základem expozice jsou různé druhy votivních darů (včetně částí těla v životní velikosti z terakoty z druhá polovina 4. století před naším letopočtem).
Na západní straně parkoviště si navíc prohlédneme pozůstatky římského Odeonu. Dnes není snadné uvěřit, že v dobách největší slávy dokázala vůbec pojmout 3000 diváků. Stavba byla postavena v r 1. století, však v příštím století pravděpodobně díky zdrojům Herodes Atticusbyla rozšířena.
O kus dál, na severní straně parkoviště, byly vyneseny na denní světlo ruiny divadla, které by se dalo i pojmout 15 000 lidí. Jeho počátky sahají až ke špičce 5. století před naším letopočtemi když byl v průběhu staletí několikrát přestavován.
Vstupenky a otevírací doba
Vstupenka stojí 8€. (od roku 2022)
Aktuální ceny vstupenek a otevírací dobu si můžete ověřit na oficiálních stránkách řeckého ministerstva kultury (klikněte zde).
Řídit
Archeologické naleziště se nachází v malé osadě Archea Korinthos (řecky: Αρχαία Κόρινθος)což je cca 4 km z moderního Korintu. Stojí za to pamatovat při plánování příjezdu veřejnou dopravou. Z Atén se do Korintu dostaneme autobusem nebo vlakem KTEL (nádraží je na kraji města), po kterém nás čeká ještě pár kilometrů.
Nejpohodlnější je chytit taxi. Určitě v minulosti mezi Korintem a Archea Korinthos jezdila veřejná doprava, ale to byste si museli zjistit až na místě.
V případě příjezdu autem bychom neměli mít žádné větší problémy. Souřadnice parkoviště jsou: 37.906139, 22.877980.