Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Vody Fidži jsou domovem více než 1500 druhů mořského života.
Fidži ročně navštíví 400 000 až 500 000 turistů.
Je to jeden z těch jihopacifických ostrovů, které připomínají exotický tropický ráj. A
Fidži má tři oficiální jazyky – angličtinu, finštinu s více než 200 různými dialekty a hindu. Angličtina se vyučovala ve školách, takže většina Fidžijců mluví anglicky.
Skládá se z více než 332 ostrovů a 500 ostrůvků. 110 z těchto ostrovů nebylo nikdy obydleno.
Nejbližšími sousedy Fidži jsou Vanuatu na západě, Nová Kaledonie (Francie) na jihozápadě, Kermadec (Nový Zéland) na jihovýchodě, Tonga na východě, Francovo Wallis a Futuna na severovýchodě a Tuvalu na severu.
Fidži má 28 letišť, ale pouze čtyři z nich mají zpevněnou ranvej.
Hlavní vývozní komoditou Fidži je voda, která se stáčí z přírodní vodonosné vrstvy a prodává se po celém světě.
Fidžijci mají tradičně silná tabu, aby regulovali rodinné chování. Například bratři a sestry nemohli spát ve stejném domě, když dosáhli puberty.
Tradiční fidžijské domy byly stavěny a obydleny tak, aby odrážely sociální postavení obyvatel. Zadní část domu byla vyhrazena pro hlavu domácnosti, byla považována za společensky „vyšší“ než přední část domu.
Ve válce jsou extrémně nebojácní a agresivní, ale v míru jsou mírní.
Podle starověké fidžijské mytologie začala historie Fidži v roce 1500 př. n. l., kdy z Taganika severně od Egypta připluly gigantické válečné kánoe s Lutunasobasobou a speciálním nákladem: poklady z Chrámu krále Solomana v Judeji, včetně speciální schránky zvané „Catonics“. “ a „Mana“ “, což znamená magii, což na Fidži znamená „Blessing Box“.
V roce 1643 holandský Abel Tasman, známý svými průzkumy na území dnešní Austrálie a Nového Zélandu, viděl Vanua Levu, druhý největší ostrov Fidži, ale nepřistál na něm.
Nizozemci a Britové začali ostrovy prozkoumávat v 17. a 18. století. V roce 1874 si Britové podrobili Fidži jako kolonii a v 80. letech 19. století zde začali ve velkém pěstovat cukrovou třtinu.
Asi 57 % populace Fidži jsou domorodí Melanésané nebo Polynésané, zatímco 37 % pochází od indiánských indiánů, které na ostrovy koncem 19. století přivezli Britové, aby zde pěstovali plantáže cukrové třtiny.
Více než 80 % půdy na Fidži se nazývá domovská země, která je ve vlastnictví venkovských skupin, které jsou využívány jako venkovská oblast a rezervace. Pouze asi 10 % půdy lze pronajmout, převést nebo koupit.
Lidské oběti byly ve fidžijské historii běžnou praxí. Při stavbě chrámů zasvěcených bohům byli lidé v různých fázích stavby obětováni a těla snědena.
Otec Thomas Baker byl metodistický misionář, který navštívil Fidži v 60. letech 20. století. Poté, co náhodně zranil jednoho z náčelníků, byl zabit a sněden domorodci. Udělal tu chybu, že se omylem dotkl velitelovy hlavy, což byla urážka rovna vyhlášení války.
V roce 2003 se potomci fidžijských kanibalů, kteří snědli metodistického misionáře Thomase Bakera, formálně omluvili Bakerovým potomkům.
Podle historických záznamů fidžijští kanibalové nejedli lidi, kteří zemřeli přirozeně, ale ti, kteří zemřeli v boji, byli považováni za dobré k jídlu.
Tělo žen bylo považováno za jemnější a chutnější než tělo mužů. Ruce nad lokty a nohy byly nejčastěji volenou částí lidského těla k jídlu.