Staré Město bylo po staletí považováno za čtvrť s jednoznačně řemeslným a výrobním charakterem. A téměř vždy zůstávalo poněkud ve stínu bohatého, kupeckého Main Townu. Názvy zdejších ulic: Kowalska, Igielnicka, Stolarska a Bednarska zdůrazňují, že šlo o pracovní oblasti mnoha řemeslníků.
V polovině čtrnáctého století zde byl vybudován kanál Radunia. Voda – když ještě neexistovala elektřina – byla hnacím motorem řemeslných továren, jako byly mlýny, pily a kovárny. Zároveň odnesl znečištění a odpad vznikající při výrobě.
Šlo o investici financovanou Řádem německých rytířů, která na dlouhá léta určovala charakter čtvrti. Práce začaly v roce 1338. Kanál se táhl po malebných svazích kopců a zpočátku ústil přímo do Visly, ale v 17. století byl jeho poslední úsek změněn a od té doby se jeho vody vlévají do řeky Motława na úrovni ostrova Ołowianka.
Kanál míval několik ramen, dnes je jen jedna, nejširší, které říkáme Wielka Radunia. Podél téhož kanálu se jako houby po dešti objevily četné mlýny, olejárny, kovárny… Jedna z těchto budov – Velký mlýn – dodnes přitahuje tisíce turistů z celého světa. Je to největší stavba tohoto typu ze středověku v Evropě! Byl postaven v polovině čtrnáctého století.
Aby mohla být vybudována, byl proud kanálu Radunia záměrně oddělen, aby vznikl tzv. Ostrov štítu. Nacházela se zde budova mlýna. Stavbu zadal Řád německých rytířů. Velikost Velkého mlýna i dnes udivuje velké skupiny turistů, které sem míří. Ze severní strany je vidět přístavek, tedy bývalá gigantická chlebová pec.
Po bývalých továrnách již není mnoho stop, většina z nich byla zavřena v 19. a 20. století. Moderní továrny potřebovaly více prostoru, technologie se vyvinula a mnoho rostlin již k výrobě nepotřebovalo blízko vody. Průmysl se přesunul do jiných okresů, kupř.
Dolní město. Byly zasypány nepotřebné kanály, takový byl osud ramen Radunského kanálu.
Právě zde se nachází četné kostely, často velmi důležité pro dějiny města nebo i dějiny Polska jako celku, např. kostel sv. Brigid, jejíž zásluhy o rozvoj opozice Solidarita nelze přeceňovat. Moderní interiér chrámu dokonale zapadá do hnutí Solidarita v polské historii. Vybavení také odkazuje na kreativitu, kterou je Gdaňsk proslulý po celém světě – umění jantaru.
Za vidění stojí i místo spojené s velmi dramatickým začátkem nepřátelských akcí v září 1939, totiž s Polskou poštou. 1. září 1939 polští pošťáci 14 hodin statečně vzdorovali většině německých jednotek.
Po skončení války se Staré Město obnovovalo poměrně pomalu a krátce, ale stále je to krásná čtvrť, kterou stojí za to navštívit.
Staroměstská radnice v Gdaňsku je bezesporu považována za perlu manýristické architektury. Několik staletí sloužil jako sídlo staroměstské vrchnosti. Po třináctileté válce (proběhla v letech 1454 - 1466) sice Staré Město ztratilo samostatnost, ale zachránila se náhrada za autonomii, kterou vyjádřil mj. samostatná budova radnice. Pomník byl postaven na konci 16. století podle návrhu Antoniho van Obberghena, pravděpodobně nejvýznamnějšího architekta v dějinách Gdaňsku. O ekonomické propasti mezi Starým Městem a Hlavním Městem svědčí doba, po kterou úřady popisované čtvrti čekaly na financování stavby radnice.
Na půjčku od městských obchodníků čekali 12 let! Uvnitř radnice byla řada budov převedena z již neexistujících obecních budov. V 17. století (od roku 1641) zde funkci přísedícího, poté radního (od roku 1651) zastával Jan Heweliusza, jeden z nejvýznačnějších měšťanů v tisícileté historii Gdaňsku!
Přímo před Staroměstskou radnicí stojí socha Jana Hevelia, slavného astronoma, optika, sládka a radního Starého Města, a hned vedle Obchodní dům Wielki Młyn. Neukáznění vtipálci čas od času strčí Heveliusovi do ruky plechovku od piva - tento vtip na rozdíl od zdání nepostrádá hlubší smysl, protože astronom byl i výrobcem uznávaného chmelového nápoje. Stěnu nedalekého nájemního domu zdobí krásně malovaná obloha, která je odkazem na astronomické úspěchy Hevelia.