Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Jak víte, děti a teenageři se neradi nudí. Co tedy divadlo těm nejmenším nabízí? Zde jsou nejzajímavější atrakce pro děti a teenagery.
V dnešním světě se zdá, že divadlo prohrává s kinematografií na každém kroku. Důvodů je několik, nejpodstatnější je podle mého názoru skutečnost, že děti nejsou seznámeny s divadlem jako s něčím fascinujícím.
Často, když jdou se školou do divadla, sledují hry jako Macbeth nebo jiná čtení, což se samo o sobě promítá do automatické neochoty trávit čas tímto způsobem. Navíc kultura v nás vyvolala odpor k divadlu.
Na budovách zde nejsou žádné velké reklamní poutače, nenajdeme reklamy na pořady v televizi a vynikající podívanou, která by mohla zaujmout masové publikum, nelze odehrát ve více místnostech najednou nebo několikrát denně.
Přesto, když se podíváme do repertoáru divadel, najdeme mnoho nabídek typicky zaměřených na děti. Divadla nabízejí obrovské slevy pro rodiny i pro samotné děti. Snaží se také inscenovat představení zaměřená na děti. Všechny tyto akce umožňují upozornit děti na to, že divadlo nemusí být nudné, ale může být dokonce velmi zajímavé a zábavné. Bohužel k takovým akcím dochází téměř vždy jen ve větších městech.
Se svíčkou hledejte hry vystavené pro děti v malých městech, nebo, co se nedá najít, na vesnicích. Představení zaměřená na děti jsou většinou vyhrazena pouze pro největší města, ale může se hodit i na víkendový výlet, pokud taková představení ve vašem městě nemáte. Divadlo má na dětskou mysl mnohem lepší vliv než film v kině.
Podíváme-li se na repertoár představení inscenovaných v divadlech, uvidíme, že o hry určené pouze pro děti není nouze. V mnoha divadlech hrají Jeníček a Mařenka, pohádku známou po celém světě. Toto představení se koná snad ve většině divadel v republice, je velmi oblíbené, dětem známé a oblíbené.
Jít na takové představení může být pro dítě velmi dobrým začátkem dobrodružství s divadlem. Dalším představením, které také často najdete v divadlech, je Thumbelina. Je to neméně oblíbená pohádka, zaměřená spíše na dívky než Jaś i Małgosia, což může být počátkem zájmu dětí o divadlo.
Pohádky inscenované v divadlech umožňují dítěti vidět něco, co ve hrách na základě školní četby neuvidí, čemu děti často nerozumí nebo se jim nelíbí. Ke kontrole toho, co se v divadle aktuálně hraje, však stačí trocha iniciativy rodiče nebo učitele ve škole. Může to mít obrovský úspěch, protože jedno představení, které se dítěti líbí, se může stát tou jiskrou, která podnítí zájem o divadlo.
Divadla odvádějí obrovskou práci, aby v jejich režii získali co nejvíce pozornosti dětí. Pokud se ale rodiče ani učitelé tímto směrem neukážou, je velmi malá šance, že se o to dítě samo začne zajímat. A stačí se podívat do repertoáru divadel, abyste viděli představení, která děti snadno zaujmou.
Jaká mohou být tato představení?
Například Alenka v říši divů, Rvačka o Basii, Týtus, Romek a Atomek, Prasátko Pepa, Kocour v botách, Petr Pan, Doktor Dolittle, Červená karkulka a mnoho a mnoho dalších. To jsou příklady, které jsem sotva našel při pohledu na grafiku divadel ve Varšavě. Vsadím se, že jsou to pohádky dobře známé rodičům a asi také většinou dětem. Jsou to také pohádky, které se táhnou desítky let a vyrostlo na nich mnoho dětí. Je tedy vidět, že divadla dělají opravdu sisyfovskou práci, aby k sobě děti přilákala, ale bez zapojení rodičů a učitelů přijde veškerá tato námaha vniveč.
Divadla se svými představeními snaží nejen povzbudit děti, aby se viděly. Velmi často také pořádají workshopy a podporují divadelní skupiny. Děti mohou jít například do divadla a podívat se, jaké to je vystupovat před větším publikem, nejen před třídními nebo školními kamarády. Často mohou diváci sedět v hledišti a dítě se pak učí rozvíjet svou vášeň a dovednosti. Snad tak objeví své koníčky pro příští roky.
Divadlo je velmi zajímavé, pokud mu dá někdo šanci a dovolí vám ho k tomu přesvědčit. Děti jsou naopak velmi náchylné k nakažení určitou myšlenkou, a pokud dostanou příklad od rodičů, dokážou se o divadlo zajímat.
Závěrem lze říci, že divadla dělají velký kus práce, aby děti do divadla přišly, ale bude to zbytečné, když jim tuto myšlenku nikdo nevnukne. Pokud rodič dítěti ukáže, jak zajímavé divadlo může být, pak už dítě možná nebude potřebovat povzbuzování, aby tam pokračovalo.