Svatý. Klementa v Římě: historie, prohlídka památek, umělecká díla

Bazilika San Clemente al Lateranoznámější jako Svatý. Klementje jednou z nejunikátnějších atrakcí Říma.

Tento je jediný 350 m od Kolosea, chrám ve svých interiérech a suterénech ukrývá unikátní umělecká díla. Pod současnou bazilikou jsou další dvě patra (ve skutečnosti tři, o tom později). Přímo níže se nachází dobře zachovalá raně křesťanská bazilika z nejstarší dochovaný nápis v italštině, a těsně pod ním byly objeveny zbytky starověkých staveb, včetně těch starých mithraeum, tedy chrám zasvěcený božstvu Mithrovi.

Při návštěvě kostela si můžeme zakoupit vstupenku a navštívit obě podzemní podlaží, kde na vlastní oči uvidíme, jak se Řím za posledních dva tisíce let změnil.

Dějiny

Raně křesťanská bazilika

Současná budova kostela sv. Klement vznikl teprve v r století XII, ale přímo pod ním je dřívější chrám, který je jeden z nejstarších křesťanských kostelů v Římě. To bylo pravděpodobně to, co o ní zmínil Svatý. Hieronym ze Stridonu ve svých poznámkách ze dne 392 let. Jeho patronem je sv. Klimenta, čtvrtého papeže v řadě, který na konci 1. stol byl umučen během exilu na Krym, kde Kolem krku mu hodili kotvu a hodili do Černého moře.

Donedávna se věřilo, že bazilika byla postavena na místě soukromé kaple (titulus) z r 1. století umístěný v soukromém domě. Majetek byl údajně ve vlastnictví konzula Tita od Flavia Klementa, popravený na základě obvinění z „ateismu“ vnuka císařova bratra Vespasian. Někteří interpretují jeho osud jako jednoho z prvních římských aristokratů, který konvertoval ke křesťanství a převedl svůj majetek na církev (jiní historici tvrdí, že měl vyznávat judaismus). Díky úsilí archeologů však dnes víme, že loď raně křesťanské baziliky byla skutečně postavena na základech antické stavby, nešlo však o soukromý dům z r. 1. století, a rozsáhlý sklad (pravděpodobně i císařská mincovna) přestavěný cca 3. století v obytném domě.

Existují tedy náznaky, že první křesťanský chrám byl na tomto místě postaven až na konci IV nebo na začátku příštího století. Rychle však získal status jednoho z nejvýznamnějších kostelů v Římě. Již v 417 papež Zozym v jejích zdech zorganizoval synodu, během níž učení odsoudil Pelagius. V r se konala další synoda konaná v bazilice 499 let. Volal to papež Symmachusa během něj bylo rozhodnuto, že světská vrchnost by neměla mít možnost zasahovat do procesu volby biskupa.

V 637 ostatky byly uloženy v bazilice Ignác z Antiochie (biskup z Antiochie). O více než dvě století později, v 867, k nim se připojily jeho relikvie Svatý. Klement. Do Říma je přivezli dva slovanští světci Cyrila a Metodějekteří vstoupili do města se slavnostním průvodem. Podle tradice bylo tělo třetího nástupce sv. Petr se mohl dostat z moře krátce po své smrti, když se vlny zázračně rozestoupily.

Stavba horní baziliky

Stavba nového chrámu, který měl zakrýt ten dřívější, byla zahájena na začátku století XII. Není však jasné, co tehdy k takovému rozhodnutí vedlo. Existují dvě hypotézy. Podle prvního z nich byl původní chrám zbořen během invaze Robert Guiscardkdo v 1084 zničil lví podíl budov mezi Kapitolem a Lateránem. Pravděpodobnější však je, že raně křesťanská bazilika přežila normanskou invazi, ale byla ve velmi špatném stavu. Jisté však je, že iniciátorem a zakladatelem přestavby byl papež Paschal IIpro kterou bazilika sv. Klement měl mimořádný význam. Je to mezi jeho stěnami, které v 1099 bylo zorganizováno konkláve, během kterého byl zvolen papežem, což byla dříve jeho titulární církev.

Během příprav na stavbu nové budovy byla odříznuta horní část dřívější baziliky, víceméně než výška pilířů oddělujících loď od bočních křídel. Poté byla celá stavba pevně zasypána sutí, která sloužila jako základ nového kostela. Časem se vzpomínka na raně křesťanskou baziliku vytratila a všichni návštěvníci Říma se začali léčit 12. století budova jako chrám zmíněná sv. Jerome. Význam samotného kostela postupně klesal, jak se jeho okolí postupně vylidňovalo.

Objev irského kněze-archeologa

V 1677 se kostel a sousední klášter dostaly do rukou irských dominikánů. V 1857 chrámový strážce, kněz Joseph Mulloolyzahájil archeologické práce pod úrovní současné baziliky a ke svému překvapení našel zasypané podzemní místnosti, které se ukázalo být raně křesťanskou církví.

Po odstranění trosek a odkrytí předchozí baziliky byly provedeny další vykopávky, které vedly k objevení starobylých budov pod nimi. K překvapení hledačů, kteří očekávali, že najdou stopy modlitebního místa z počátku křesťanství, vykopali chrám patřící pohanským ctitelům Mithrova kultu.

V Z dvacátého století proběhly další archeologické práce. Umožnily přesnější identifikaci starověkých budov, které sloužily jako základy baziliky 4. století. Bylo také možné vynést originální nástěnné malby, které byly restaurovány v posledních desetiletích.

Návštěva baziliky sv. Klement

Do baziliky většinou vstupujeme bočními dveřmi do ulice Via di San Giovanni in Laterano. Hlavní vchod, kterému předchází velkolepé nádvoří, bude většinou nepřístupný.

Archeologickou část lze navštívit po zakoupení vstupenky. Vstupenky nejsou nejlevnější, ale podzemní část je bezpochyby unikátní. Ceny se navíc drží dlouhodobě na podobné úrovni – když jsme baziliku před pár lety navštívili poprvé, byly ceny stejné jako v roce 2022. Aktuální ceny a otevírací dobu si můžete ověřit na oficiálních stránkách.

Stojí za to naplánovat si mezitím klidnou návštěvu podzemní části 30 až 45 minut. Během naší návštěvy platil zákaz fotografování v archeologické části, ale to se možná změnilo.

Níže stručně popíšeme vybrané památky a umělecká díla, která jsou k vidění na jednotlivých úrovních.

Současná bazilika z 12. století

Vestavěný století XII chrám je trojlodní stavba. Zajímavostí je, že pravá ulička, která byla v minulosti určena pouze pro ženy, je užší než levá, dříve dostupná pouze pro muže. Interiéry současné baziliky obsahují umělecká díla z různých epoch. Mezi nimi mozaika v apsidě století XII, který je mnohými považován za nejkrásnější v Římě. Je velmi pravděpodobné, že jeho tvůrci vycházeli z nedochované mozaiky zdobící dolní baziliku.

Uvidíme v jeho centrální části Kristus visící na kříži vyobrazený jako rajský strom života. Spasitele doprovází dvanáct holubic zosobňujících duši, jejichž počet symbolizuje dvanáct apoštolů. Ze spodku kříže tečou čtyři řeky ráje, ze kterých pijí vodu dva jeleni (věřící). Marie a sv. Jana Evangelisty. Do pozadí mozaiky jsou vetkány četné postavy lidí a zvířat. Nad křížem je vidět ruka Boha Otce. Na dně jsou ovečky, které byly od starověku symbolem poslušnosti. Oblouk je také hojně vyplněn detaily, na kterých je kromě Krista místo i pro symboly čtyř evangelistů, sv. Vavřince nebo sv. Klement. Ve skutečnosti je počet různých metafor a odkazů obsažených v této práci obtížné odhadnout.

Kromě mozaiky stojí za pozornost také:

sbor obehnaný balustrádovým plotem (schola cantorum)která v dnešní podobě vznikla teprve v století XII, ale byla postavena z mramorů převzatých z dřívější baziliky a pravděpodobně si zachovala původní půdorys. Na kůru je malá kazatelna. Mezi ozdobami balustrády se zachoval papežův monogram Jan VIII (872-882) - je velmi možné, že vznikla za jeho pontifikátu.
hlavní oltář s ostatky sv. Klimenta a sv. Ignáce, kterému dominuje ciborium podepřené čtyřmi šedofialovými sloupy,
geometrickou podlahu lodi vyrobeno ve stylu charakteristickém pro Řím cosmateska / kosmateska (nebo Cosmati), na kterou se specializovala skupina místních kameníků. Název stylu je odvozen od názvu kosma (kosma)který byl mezi nimi extrémně častý.
kaple sv. Kateřina s freskami zobrazujícími výjevy ze světcova života od renesančního malíře Masolina,
starověké sloupy z různého mramoru a různých tvarů oddělující uličky.

Dekorativní strop vyrobený z 18. století, ale osoby odpovědné za jeho realizaci nelze obviňovat z nedostatku řemeslné zručnosti.

Při návštěvě baziliky sv. Klimenta, zkusme se také podívat na vnější nádvoří obklopené iónskými sloupy. V minulosti byla určena pro veřejně kajícné lidi, kteří se nemohli zúčastnit některých bohoslužeb. V centrální části se nachází studna, která je symbolem duchovní očisty.

Raně křesťanská bazilika ze 4. století

Po sestupu po schodech umístěných u sakristie se ocitneme uvnitř raně křesťanské baziliky. Tato budova byla o něco větší než horní kostel a její obě boční lodě jsou stejně široké. Archeologické nálezy naznačují, že stavba vznikala ve dvou etapách. Nejprve byla na základech jedné mohutné stavby postavena obdélná bazilika. Teprve po nějaké době byla přistavěna apsida, jejíž základy byly použity v sousední obytné budově.

Největším pokladem dolní baziliky jsou zachovalé raně křesťanské fresky z r IX a od konce 11. stol. Zobrazují výjevy ze života sv. Klimenta, patrona chrámu a jednoho z prvních papežů, jakož i sv. Alexios a další svatí.

Zvláštní pozornost by měla být věnována jednomu z Obrazy z XI století. Tato scéna ukazuje pohana Sisinniuskterý dohlíží na své služebníky, kteří jsou přesvědčeni, že nesou tělo sv. Klementa, když kolonu skutečně táhli. Tato freska obsahuje nejstarší známé nápisy v italštině. Sisinnius poněkud překvapivě podsouvá své poddané slovy „Fili de le pute, traite“, což bychom mohli přeložit jako … "Táhni ty sráči" (Jen takovou větu ve zdech kostela bychom těžko čekali!). Na druhé straně k nim sám světec mluví latinsky ("Pro tvrdost svého srdce si zasloužíš táhnout kámen").

Další fresky zobrazují mj scéna převozu těla svatého Klimenta do Říma Cyrilem a Metodějem, zázrak u Azovského moře, život a smrt sv. Alexius a Marie s dítětem.

Při procházce po dolní bazilice narazíme i na antické sloupy a fragmenty antických soch a nápisů. Zdobí je sarkofág zdobený basreliéfem odkazujícím na tragédii Hippolytos korunován.

V 4. století kostel má i hrobku Svatý. Cyrila, cíl poutí z Balkánu a dalších zemí, které konvertoval ke křesťanství.

Stavby z římské doby

Schody z cípu nás dovedou do ještě nižší úrovně 1. století, z doby vlády císaře Domitiana, kterou najdeme na konci levé lodi. Jejich přesné datování je možné díky razítkům, které řemeslníci otiskují do jimi vyráběných cihel. Původně bylo toto schodiště součástí obytného domu římských insulae a spojovalo přízemí se skupinou jeskynních místností pod ním, které mohly původně sloužit jako letní jídelna nebo úkryt v horkém dni.

Na konci 2. století tyto podzemí se proměnily v mithraeum, tedy chrám zasvěcený božstvu jménem Čelenka. Jeho kult přišel do Říma z Malé Asie v r 1. století před naším letopočtem s vojáky bojujícími po boku Pompeia. Postupem času si mithraismus získal mnoho příznivců a jeho charakteristické chrámy, které měly podobu podzemní jeskyně či jeskyně, se začaly objevovat po celém římském světě (v samotném Římě jich byl minimálně tucet).

Mithraismus byl elitní kult, určený pouze pro muže, což měli vojáci v oblibě především. Bůh Mithra byl vzat jako ztělesnění světlo a pravda. Následovníci ho definovali pán rozlehlých pastvin, a jeho nejdůležitějším mýtickým úspěchem bylo zajetí divokého býka, kterého zavlekl do jeskyně a zabil. scéna s býčím rouháním (Mithras Tauroctonos) byl předložen na oltář.

Podzemní mithraeum má tvar obdélníkové místnosti s lavicemi po obou stranách, kde stoupenci Mithry sdíleli rituální jídlo. Hned vedle se nacházela místnost sloužící pravděpodobně jako studijní místo. Mithreum ztratilo svou funkci zavedením zákazu vyznávání pohanských náboženství zavedeného v r 392 let. V následujících staletích byly tyto místnosti pravděpodobně využívány jako bazilikální sklepení.

Bývalou obytnou budovu odděluje od další tajemné stavby úzká chodba. Přímo pod lodí raně křesťanské baziliky se nachází rozlehlá stavba skladiště (horreum) s vnějšími stěnami z masivních bloků. Někteří historici se přiklánějí k tezi, že tato budova, postavená za vlády Vespasiana, mohla být Císařská mincovna (Moneta Caesaris)která byla do této oblasti přesunuta z Kapitolu. Nicméně skutečnost, že v 3. století tato budova byla přeměněna na obytný dům a mincovna fungovala nepřetržitě a pravděpodobně na stejném místě až do r 4. století. Je však možné, že vestavěný 3. století dům mohl patřit křesťanu Klementovi, který v něm vytvořil modlitebnu a předal jej katolické církvi. To by znamenalo, že křesťanská tradice související s původem chrámu je blízká pravdě, až na to, že modlitebna (titulus) byla nejdříve ze 3. století, nikoli z 1. století.

Při chůzi na druhé úrovni se dříve nebo později zvuk vody dostane k našim uším. V jedné z místností uvidíme níže tekoucí potok – to je třetí podzemní podlaží, které jsme zmínili na začátku textu. Tento kanál patří ke staré stokové síti a spojuje se s Cloaca Maxima (hlavní stoka starověkého Říma).

Bibliografie: