Starověký Sparta je neodmyslitelně spojena s vojenskou zdatností, velkými vítězstvími a drsným životem jejích obyvatel. Čím více však historie této prastaré síly rozněcuje naši představivost, tím více o to větší zklamání budeme muset přijít, abychom došli k jeho ruinám obklopeným malebnou horskou krajinou.
Z města, před jehož obyvateli se třásli všichni jeho sousedé i vzdálení sousedé, se vlastně nic nedochovalo. Na malém kopci mezi olivovníky trčí ze země jen jednotlivé zbytky budov, z nichž většina pochází z římských dob.
Neznamená to ale, že bychom se Spartě měli vyhýbat. Pokud navštívíme nedalekou Mistru (kterou doporučujeme, protože je to jeden z největších pokladů Peloponésu), stojí za to do Sparty, byť jen na chvíli, zavítat Přesvědčte se sami, jak málo zbylo z domoviny legendárního Leonidase.
Historie a mýty
Menelaos a Helena
Jedním z prvních spojení se Spartou jsou osudy dvou Homérových hrdinů Illiady - spartský král Menelaus a jeho krásné, ale nevěrné manželky Helenajehož románek s Paříž vedl k vypuknutí trojské války, která se vedla deset let.
Vedl největší vojenskou výpravu Achájců (jak se tehdy Řekům říkalo) Agamemnonkrálem Mykén a bratrem Menelaa. Nakonec byla Trója dobyta podvodem a Meneláos, když viděl nezměněnou krásu své ženy, odpustil jí všechny minulé prohřešky a vzal ji zpět domů.
Ve skutečnosti byla Helena jednou z nejmilejších žen své doby a o její ruku bojovalo mnoho nápadníků. Podle mytologie byl jejím otcem sám Zeus, nejvyšší z bohů. Ten ho měl svést a oplodnit v podobě labutě Ledařecká princezna a Helena, která se vylíhla z vajíčka, byla plodem této lásky. Motiv Ledy a labutě se v evropském umění objevil mnohokrát – jedním z nejznámějších příkladů je ztracený renesanční obraz od Leonarda da Vinciho.
Je však třeba zdůraznit, že homérská Sparta, tedy palácové město, které existovalo během mykénské kultury, nemělo nic společného s pozdější Spartou, která považovala Dóry za své předky. Přesto existují náznaky, že vlast Menelaos mohla být poblíž.
Několik kilometrů jihovýchodně od starověké Sparty, na drsném kopci proroka Eliáše (zvaném v dobách archaického Řecka Therapne), ruiny chrámu známého jako Menelayon (souřadnice: 37.065828, 22.453512), kde byli uctíváni Menelaos a Helena. Legendární královna měla status bohyně a byla zbožňována obyvateli Sparty, kteří lezli do její svatyně, aby ji požádali o dar krásného potomka. Současné pozůstatky jsou datovány kolem 5. století před naším letopočtem, ale podle živého v 2. století geograf Pausanias, původní svatyně byla postavena mnohem dříve a Řekové své doby dokonce věřili, že tam byla pohřebiště Heleny a Menelaa.
Zajímavé je, že pár kroků na východ od svatyně jsou ruiny rozsáhlých budov z mykénské éry (datované r. 15.-14. století před naším letopočtem), který by teoreticky mohl patřit k palácovému centru legendárního krále.
Zrození archaické Sparty
Historická Sparta (také známá jako Lacedemon) založili Dorianové v r 9. nebo 10. století před naším letopočtem Nemá to tedy nic společného s Homérem popisovanými Achájci – a co víc, sami Sparťané věřili, že pouze potomci dórských nájezdníků mohou být plnoprávnými občany své vlasti.
Sparta vznikla na pravém břehu Eurotass (řeka dnes známá jako Ewrotas), v úzkém údolí obklopeném ze všech stran strmými horskými pásmy Tajget. Zpočátku to ani nebyl homogenní politický organismus – a sestával z nejméně čtyř osad, z nichž dvě dominovaly zbytku. Teprve následné znovusjednocení učinilo Sparta nejmocnější komunita v celé Lakónii. Jedním z dlouhodobých účinků tohoto sloučení bylo, že Sparta měla dva dědičné vojenské velitele známé jako králové.
Sparťané přijali oligarchický model vlády (o armádu se starali dva králové a moc vykonávala gerusie, tedy rada starších) a vybudovali dodnes obdivovanou militarizovanou společnost. Díky efektivitě jejich pěchoty bojují v bojové sestavě tzv Falange, byly největší mocností řecké archaické doby a až 7. století před naším letopočtem podmanili si všechna sídla v Lakónii a Messenii a pak velkou část celého Peloponésu.
Veškerý život ve Spartě byl ovládán vojenskými záležitostmi. Tehdejší společnost se dělila na tři sociální skupiny. Patřili k nejvyšším z nich sparťané, plnoprávní občané, kteří nemohli fyzicky pracovat a jejichž jediným smyslem života byl ozbrojený boj.
Předpokladem pro to stát se Spartou byla plnoletost, tedy promoce třicet let starýa absolvujte dlouhý trénink (agoge), se kterou začali v sedmi letech. Tento výcvik byl vražedný – kromě fyzického cvičení, bití nebo dokonce mučení byli budoucí hoplité hladověni a nuceni získávat potravu sami (tedy krást). Pokud je však přistihli při činu, čekal je tvrdý trest. Budoucí sparťan nemohl bez otázek promluvit a musel se ke všem starším chovat s úctou. Ne každému se podařilo útrapy takového života přežít. Slabí však nečekali na pochopení, ale pouze na pohrdání.
Všichni občané Sparty dostali do vlastnictví půdu, kterou pro ně heloti obdělávali, jako nazývali se obyvatelé dobytých zemí. Heloti byli de facto otroci podřízení svým pánům, i když mohli mít omezený majetek a vyznávat vlastní náboženství.
Byli třetí sociální skupinou Období, nacházející se někde mezi dvěma dříve popsanými komunitami. Na jednu stranu měli velkou osobní a ekonomickou svobodu, ale nebyli plnoprávnými občany a nežili v samotné Spartě. Je možné, že to byli potomci achajského lidu, který žil v těchto zemích před invazí Dorianů.
Legendární král je považován za zakladatele systému Sparty Lycurguskdo měl bydlet 9. nebo 8. století před naším letopočtem. Mezi historiky se však stále vedou spory, zda šlo o historickou postavu.
Život v militarizované společnosti
Celý hospodářský a sociální systém Sparty byl založen na síle její armády. Sparťané fyzicky nepracovali a své příjmy čerpali z otrocké práce obyvatel dobytých zemí (helotů) a z válečné kořisti. Vzhledem k tomu, že plnoprávných občanů (Sparti) bylo mnohem méně než otroků, museli vzbuzovat strach a umět se účinně vypořádat s propuknutími povstání. V klasickém období, aby se tomu předešlo, byl do výcviku starších spartských chlapců zaveden vražedný rituál, spočívající v hledání nejschopnějších helotů, kteří by teoreticky mohli spartii v budoucnu ohrozit, a jejich následné likvidaci.
Vojáci Sparty, hoplité, byli proslulí svou odvahou a bezohledností. Do bitvy šli s přesvědčením, že se z ní mohou vrátit pouze se štítem (jako vítězové) nebo na štítě (zahynutím v boji). Podle všeobecného přesvědčení se Sparťané nikdy nevzdali, i když existují i výjimky z tohoto pravidla – příklad je zde bitva o sphacterium S 425 př. n. l.
Sparťané byli tak sebevědomí, že jejich hlavní město bylo až do konce 4. století před naším letopočtem nemělo žádné obranné opevnění. V té době byla další města, včetně Athén, obehnána prstencem mohutných hradeb.
Konec moci a římské doby
Po vítězství Sparty v peloponéské válce ve druhém poločase 5. století před naším letopočtem zdálo by se, že doba jejich hegemonie potrvá dlouhá staletí. O desítky let později však jejich moc začala kolísat a porážka měla na tento proces významný vliv bitva u Leuktrami (371 př. n. l., bojoval s armádami Théb). Tento a následující ozbrojené konflikty si vyžádaly životy tolika stran, že příliš málo zbývajících již nebylo schopno udržet ekonomiku založenou na otrocké práci. Brzy poté přišel helénistický věk, do kterého Sparta vstoupila jako stín své bývalé moci.
Zajímavá je anekdota popisující reakci Sparťanů na zaslaný dopis Filip II Makedonský. Vládce měl vyděsit hrdé syny Peloponésu, že jakmile vstoupí do Sparty, vymaže jejich vlast z povrchu zemského (v jiných verzích tohoto příběhu jsou další hrozby). Měli mu odpovědět jediným slovem - -li.
Tento příklad je často zmiňován při překladu etymologie slova Curtcož znamená zdrženlivý a odkazuje na způsob, jak být obyvateli Lakónie. Sluší se však připomenout, že pokud je tento příběh pravdivý, pochází z doby, kdy Sparta již neměla mocnou armádu a makedonský vládce ji mohl úspěšně rozdrtit.
Na začátku 2. století před naším letopočtem Sparta měla jen několik stovek občanů a byla snadno dobyta Římany, jejichž legie se účinně vypořádaly se zničením falangy.
Římské období však pro město nebylo tak špatné – vládcové říše ocenili tradici Sparty a ochotně financovali nové stavební projekty. V byzantských dobách se na místě bývalé polis stavěly baziliky a obytné domy.
Moderní doba
Po mnoho staletí zůstávala Sparta ve stínu. Moderní město sousedící s archeologickým nalezištěm bylo postaveno až v první polovině XIX století, a o jeho zřízení bylo rozhodnuto výnosem ze dne 20. října 1834 řecký král Otto I.. Nová Sparta měla být nejdůležitějším správním centrem regionu a její poloha jednoznačně evokovala antické dědictví.
Návrh nového města připravili a realizovali bavorští architekti. S neoklasicistními budovami byl vytvořen ucelený předpoklad, i když musíme upřímně přiznat, že se nám nelíbí charakteristické uspořádání řeckých měst, které připomíná téměř rovnoměrně řezaný rastr. Bohužel postavit nové město byly použity kameny a mramory převzaté z památek antické akropole viditelné na povrchu, hlavně z divadla.
Při procházce ulicemi moderní Sparty můžeme narazit jen pro jednu vzpomínku na staré časy. Na křižovatce ulic Dihnekous a Thermopilon, v parčíku jsou fragmenty zdi z masivních kamenů, datované do r 5. století před naším letopočtem Tyto ruiny se nazývají Leonidův hrob (na mapě je najdete zadáním Κενοτάφιο Λεωνίδα, souřadnice: 37,076721, 22,425444). I když o tom neexistují žádné přímé důkazy, tradičně se má za to, že tělo legendárního velitele bylo převezeno z Thermopyl a tam spočinulo.
Jiná hypotéza však předpokládá, že ruiny patřily malému chrámu (pravděpodobně zasvěcenému Apollónovi) a jsou poslední stopou po řecké agoře, která v této oblasti dříve existovala.
Na konci XIX století byly zajištěny zbytky akropole starověké Sparty a začaly vykopávky. Zpočátku je prováděli badatelé z Ameriky a Řecka a na začátku příštího století byla archeologická lokalita zabrána Britská škola v Aténách (BSA). Dnes tato oblast stále vzbuzuje zájem archeologů.
Sparta: návštěva archeologického naleziště
Než přejdeme k popisům nemnoha dochovaných památek starověké Sparty, musíme to zdůraznit archeologické naleziště je malé a nepříliš zajímavé. Ve skutečnosti se z počátků města nebo zlatého klasického období nedochovalo téměř nic a dnes viditelné pozůstatky pamatují především římskou dobu. Naštěstí Sparta není od Mistry daleko (a byl by hřích si ji nechat ujít), takže obě místa můžeme navštívit během jedné návštěvy.
K vidění je jen to, co z akropole a jejího bezprostředního okolí zbylo. Potřebujeme pouze cca 30-45 minut. Další čas můžeme věnovat archeologickému muzeu, které se nachází v samotném městě.
Prohlídku Sparty můžeme začít u moderní sochy Leonidase zobrazující stojícího hrdinu držícího štít a meč. Pomník najdeme před sportovním stadionem.
K archeologickému nalezišti se dostaneme cestou kolem stadionu ze západu. Po projití sportovního areálu vstoupíme do olivového háje a po pár krocích jsme tam.
Kruhová budova, byzantský kostel a římská stoa
Hned po vstupu na místo vykopávek narazíme na ruiny tří budov z různých období.
Nejzajímavější z nich jsou zbytky opěrné zdi patřící k tzv kulatá budova. Stavba měla třístupňovou základnu a sledovala přirozený průběh okolního kopce. Zeď spolu s kopcem tvořila plošinu, která pravděpodobně sloužila k různým veřejným aktivitám (a stálo na ní několik staveb).
Počátky kruhové stavby mohou sahat až do archaických dob (7. nebo 6. století před naším letopočtem), ale jeho současná podoba je výsledkem přestavby a přestavby z poloviny 1. století před naším letopočtem
Není zcela jasné, jaký byl účel této neobvyklé stavby, určitým vodítkem však mohou být poznámky geografa Pausaniase, který se zmínil, že na trase vedoucí k agoře stála budova sloužící k pořádání setkání (tzv. Skias).
Na západním konci opěrné zdi zbytky vsi č 10. století byzantský kostel. Bohužel se dochovalo tak málo, že nelze určit typ stavby – nevíme tedy, zda byla postavena v podobě baziliky, nebo byla postavena na půdorysu řeckého kříže?
Na východní straně "kulaté stavby" uvidíme stojící římskou zříceninu (budova je uzavřena pouze ze zadní strany v podobě sloupové síně). Toto zařízení bylo postaveno v první polovině 2. století - původně měl dvě patra a byl pravděpodobně dlouho na 187,6 m a široko daleko 14,5 m.
Stoa byla důležitým objektem v římské Spartě, protože se nacházela přímo na cestě vedoucí k agoře a akropoli. Vezmeme-li v úvahu odhadovanou velikost budovy a hradby, které se dochovaly dodnes, je v dobách největší slávy musel vzbuzovat obdiv u návštěvníků města!
římské divadlo
Divadlo, postavené na jižním svahu akropole, se sice ve srovnání s podobnými objekty v Epidauru či Argu příliš nedochovalo, je nejpůsobivější z dochovaných památek starověké Sparty.
Ze spisů antických autorů víme, že Sparta měla divadlo minimálně od r 5. století před naším letopočtema v klasické době sloužil především k pořádání náboženských akcí (obyvatelé Sparty nebyli nikdy známí svou láskou k umění).
Není však jisté, zda tato budova stála na stejném místě jako dnešní divadlo. Památník, který je dnes viditelný, byl pravděpodobně postaven na konci helénistické éry nebo na začátku římské nadvlády (cca. 30-20 před naším letopočtem) a v následujících staletích byl díky prostředkům získaným od římských hodnostářů několikrát přestavován. Z popisu Pausanias to víme ještě ve 2. století bylo divadlo v dobrém stavu. Objekt byl pravděpodobně využíván až do počátku 4. stoletínačež byla opuštěna. V byzantském období se na jeho troskách stavěly obytné domy a ve 30. letech 20. století XIX století četné kameny a mramory z divadla byly ukradeny a použity jako stavební materiál pro stavbu nově založené moderní Sparty.
Půlkruhové hlediště (cavea) divadla bylo v průměru 141 m, měla blízko 50 řad sedadel a dokonce se to dalo ubytovat 17 000 diváků. Dvoupatrová struktura budov připomínala jiná peloponéská divadla, včetně divadla v Epidauru.
V počáteční fázi existence divadla bylo neobvyklým zařízením dřevěné pohyblivé jeviště, které bylo možné díky speciálnímu mechanismu přemisťovat a skrývat v budově na východní straně. Není jisté, co přimělo stavitele k takovému řešení - divadlo pravděpodobně sloužilo i jako místo pro veřejná shromáždění či náboženské rituály, při kterých bylo potřeba více prostoru.
Na konci 1. stoletípomocí peněz darovaných císařem Vespasian, byla postavena stálá dvoupatrová mramorová scéna v římském stylu.
Na západní straně pomníku, v místě bývalého vchodu, se dochoval mramorová zeď s vyrytými jmény významných a vážených občanů Sparty.
Agora
Trochu na sever od výše zmíněného kulatá budova byly nalezeny zbytky velké stavby v typu porostů, které dostaly název Agora. Tato impozantní budova se zdmi z masivních kamenných bloků byla postavena kolem 4.–3. století před naším letopočtem a pravděpodobně navazoval na přirozenou topografii svahu - na jižní straně měl dvě podlaží a na severní straně jedno.
Areál byl přestavěn cca 2. století před naším letopočtem a byl používán minimálně pro 3. století. V byzantských dobách na jejím území vznikaly domy a další stavby.
Byzantská bazilika sv. Nikon
Na akropoli se dochovaly zbytky několika staveb z různých období. První z nalezených památek (pokud opustíme Agora) budou pozůstatky Byzantská bazilika sv. Nikon (patron Sparty).
Původně se jednalo o trojlodní chrám v podobě baziliky se třemi apsidami. Není úplně známo, kdy vznikla, ale pravděpodobně mezi tím 6. a 8. století. Je možné, že v určitém okamžiku měla status katedrály.
Budova se dvěma výklenky
O kus dále uvidíme ruiny tzv budova se dvěma výklenky. V dobách největší slávy to byla monumentální stavba s rozměry 31 x 14,5 m, skládající se z velké centrální místnosti a dvou menších po stranách. Postranní místnosti se vyznačovaly výklenky, podle kterých památník nese své jméno.
V byzantských dobách bylo zařízení přestavěno (vznikly v něm cisterny a sklady) a bylo využíváno až do r. druhé byzantské období (867-1204).
Svatyně Athény Chalkiojkos
Poslední ruiny v severovýchodní části archeologického naleziště patří svatyně Athény Chalkiojkos, nejvýznamnější a největší kultovní objekt na akropoli. Název Chalkiojkos můžeme přeložit jako z bronzu nebo Mosazný důmcož pravděpodobně souviselo s bronzovými deskami zobrazujícími různé mýtické výjevy, které zdobily interiér chrámu.
Kult Athény trval ve Spartě nepřetržitě od cca 8. století před naším letopočtem až do římských dob. Nakonec byla svatyně kolem opuštěna 4. století a po nějaké době na jejím místě vyrostly obytné domy.
Z původního komplexu se bohužel nedochovalo téměř nic - jen skromná kamenná zídka připomíná chrám, který zde stával. Naštěstí archeologové našli v oblasti mnoho příkladů starověkých votivních (a jiných) darů, které svědčí o někdejším účelu této oblasti. Jedním z nálezů bylo mramorové torzo zobrazující sparťanského vojáka (dnes nazývané socha Leonidas), které dnes uvidíme v Archeologickém muzeu ve Spartě (více informací o tomto zařízení najdete na konci našeho článku).
Svatyně Athény hrála důležitou roli v životě Sparty. Chrám byl shromaždištěm spartských hoplítů. Nechyběly ani četné pomníky připomínající velká vojenská vítězství a úspěchy ve sportovních soutěžích.
Zajímavý je i příběh zvěčněný budovou svatyně Thukydides. Starověký historik popisuje konec života velitele spartské armády Pausaniaskterý měl být po bitvě u Plataea obviněn efory (nejvyššími spartskými představiteli) ze spiknutí s Peršany. Pausanias, který se chtěl vyhnout zatčení, se ukryl ve svatyni, kde byl zavřen a ponechán na smrt. Zřejmě se mu ho chvíli před koncem jeho života podařilo vytáhnout z chrámu a zabránit tak jeho znesvěcení.
Bezprostředně za svatostánkem byly objeveny zbytky malého stánku z archaické doby.
Obranné zdi z římských dob
V archeologickém nalezišti se dochovalo několik fragmentů obranné zdi z pozdní doby římské. Opevnění obklopovalo nejvýznamnější stavby tehdejšího města a mělo věže a brány. Při jejich výstavbě byly použity architektonické prvky (včetně sloupů!) převzaté ze stávajících budov akropole a agory.
Není přesně známo, kdy byl hradební prstenec postaven, ale jeho stavba musela být spojena s invazemi Herulów (267) nebo vizigótská vojska Alaric (396). Do našich dob se dochovalo několik částí zdi – jednu z nich uvidíme přímo u divadla.
Archeologické muzeum Sparty
Bez ohledu na archeologické naleziště se nachází v samém centru města Archeologické muzeum Sparty (řecky: Αρχαιολογικό Μουσείο Σπάρτης). Toto zařízení je jedním z nejstarších řeckých muzeí a jeho úkolem je prezentovat předměty nalezené ve Spartě a Lakónii.
Navzdory tomu, že muzeum nepatří k největším (zabírá sedm místností zbudovaných v 1874-76 historické budovy) a je schopen pojmout pouze zlomek vaší sbírky, nízká cena vstupného vás vybízí k návštěvě, zvláště pokud máte čas a jste právě poblíž.
Nejznámější památkou muzea je socha sparťanského vojáka, volala socha Leonidase. Kromě ní uvidíme mimo jiné: fragmenty výzdoby nalezené na ruinách místních chrámů, náhrobky z mykénské doby a mozaiky z helénistické a římské doby.
V následujících letech se však vyplatí sledovat novinky spojené s muzeem, protože v červenci 2022 byly oznámeny plány na jeho rozšíření. Zvětšená budova má pojmout více exponátů a informačních materiálů.
Bibliografie:
- Starověké Řecko. Od pravěku po helénistické časy, Thomas R. Martin.