Porto Venere (se záznamem se budeme setkávat častěji Portovenere) je půvabné městečko ležící na konci okolního poloostrova Zátoka Spezia (někdy také nazývané Zátoka básníků) na západní straně.
Porto Venere vyniká svou polohou a několika pozoruhodnými památkami. Doslova kousek od břehu se rozkládá souostroví tří ostrovů. Největší z nich, Palmariato rozhodně je větší než celé historické staré město! Přístup do Porto Venere ze západu je chráněn vysokým kopcem a historickým kostelem sv. Petr byl vztyčen na skále, která je koncem mysu šplhajícího vzhůru. Mimochodem, tento mys má velmi charakteristický tvar, který při pohledu ze správné perspektivy (např. z teras hradu Doria) může připomínat ležícího draka nebo dinosaura.
V 1997 Porto Venere s přilehlým souostrovím ostrovů a národním parkem Cinque Terre byly napsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Mnoho turistů mířících do Cinque Terre přichází také do Porto Venere, a to díky přímému trajektovému spojení.
Z římské rybářské vesnice do oblíbené turistické destinace
První písemné zmínky o římské rybářské vesnici Portus Veneris pocházejí z 2. století našeho letopočtu. Je však velmi pravděpodobné, že malá vesnice mohla na tomto místě existovat již v r 1. století před naším letopočtem Historici také předpokládají, že oblast mohla být osídlena starověkými Ligurskými národy ještě o několik století dříve. Římané postavili především mys v jižní části dnešního města. Bohužel se do dnešních dnů nedochovaly žádné viditelné stopy oněch dob.
Zde stojí za zmínku, že současný název města pochází z římských dob. Název Porto Venere (latinsky Portus Veneris, polsky Port Venus) má být odvozen přímo od chrám bohyně Venuše (latinsky Veneris)který stál na místě kostela sv. Petr.
Díky své strategické poloze bylo Porto Venere po pádu Římské říše vždy na oběžné dráze mocností ovládajících pobřeží Ligurského moře. Byzantská říše dokonce proměnila bývalou rybářskou vesnici v jednu z nejdůležitějších námořních základen v regionu, její život však skončil nadvládou Byzantinců v těchto vodách. Z raně křesťanského období (6. století), fragmenty kostela sv. Petra a obranného opevnění kolem něj.
V 1113 město přešlo do rukou Janovské republiky. Bezprostředně poté byla zahájena výstavba tzv nové město, které je nyní považováno za historické centrum. V století XII Svatý. Byla vytyčena ulice Wawrzyńca a nová obranná zeď, v jejíchž hranicích se nacházely staré a nové části města. Přístup do Porto Venere bránila pevnost postavená na vysokém kopci.
Následující staletí v Porto Venere úzce souvisela s geopolitickou situací regionu. Město během bojů mnohokrát trpělo a několikrát bylo předáno následným dynastiím a mocnostem.
Od konce XIX století Porto Venere začalo měnit svůj charakter. Z přístavního městečka zabývajícího se převážně rybolovem se začalo měnit v oblíbené turistické centrum. Tuto oblast Itálie si oblíbili především umělci a britská aristokracie. Jedním z nejznámějších pacientů byl dramatik Lord Byron (George Gordon Byron)který strávil několik let svého života v Itálii. Na italské půdě napsal báseň Don Juan.
Návštěva Porto Venere - turistické atrakce a památky
Porto Venere je typické italské přímořské město, který projdeme podél a napříč maximálně za 2 hodiny. Nejvýznamnějšími památkami jsou dva katolické kostely (kostel sv. Petra ve starší části města a kostel sv. Vavřince v novější části) a bývalý hrad Doria. I kdybychom chtěli navštívit všechny, stačí na jejich návštěvu necelý půl den.
Někteří turisté si mohou dodatečně naplánovat výlet na ostrov Palmaria, kde v závislosti na zvolené pěší trase strávíme cca. 2 až 4 hodiny. V tomto případě se návštěva Porto Venere snadno protáhne na celý den.
Pokud se chcete podívat do každého koutu Porto Venere, musíte počítat s nutností jít do kopce, protože ty nejvýznamnější památky se nacházejí na kopcích či kopcích.
Via Giovanni Capellini – hlavní městská promenáda
Už by nebylo zkreslení tvrdit, že historické centrum Porto Venere tvoří jedna dlouhá ulice Přes Giovanni Capellini. Tato promenáda vede od historické městské brány až k úpatí mysu, na jehož konci stojí kostel sv. Petr.
Via Giovanni Capellini se vyznačuje barevnými fasádami, hospodami a několika řemeslnými obchody. Nakoupíme zde mj umělecká díla místních umělců nebo čerstvé janovské pesto prodávané ve sklenicích různých kapacit. Vedle ambicióznějších produktů však kralují nepříliš originální suvenýry, které jsou dnes k dostání v každém turistickém koutě Evropy. V ostatních uličkách vedoucích na zámecký kopec obchody a restaurace nenajdete.
Hlavní brána vedoucí do města byla postavena pravděpodobně v druhé polovině století XIIi když pozornější turisté si nápisu mohou všimnout "Colonia Januensis 1113" přímo nad dveřmi. Nejedná se však o dokončení stavby, ale přímo o rok, ve kterém bylo Porto Venere pod křídly mocné (v té době) Janovské republiky. U brány (zvenčí) je tesaný kámen s na začátku datovaným otvorem XVII století. Pomocí tohoto nenápadného nástroje byly váženy produkty, které do města přiváželi obchodníci a obchodníci.
Nedílnou součástí opevnění je přilehlá impozantní obranná věž (Torre Capitolare), která byla vztyčena v 2. pol. století XII.
Svatý. Lawrence (ve vlastnictví Chiesa di San Lorenzo)
Po tom na začátku století XII Porto Venere padlo do rukou Janovské republiky, bylo rozhodnuto postavit nový impozantní kostel. Volba místa padla na jeden z kopců, kde se pravděpodobně v římských dobách nacházel chrám zasvěcený Jupiterovi.
Janovští zvolili patrona nového chrámu Svatý. Lawrence (ve vlastnictví San Lorenzo). Volba nebyla náhodná, vždyť římský mučedník je i strážcem janovské katedrály. Dá se předpokládat, že na stavbě nového chrámu se nešetřilo, o čemž kromě tempa prací svědčí i to, že kostel vysvětil sám papež Inocenc II již v 1130. Románský kostel se bohužel do dnešních dnů nedochoval v původní podobě. První v XIV století pohltil ho oheň a v 1494 bylo zničeno aragonskými silami útočícími na město.
Budova byla přestavěna v r XVI století v působivějším stylu. Při rekonstrukci byla například přistavěna mohutná kopule na místě bývalé románské zvonice.
Při návštěvě kostela sv. Wawrzyniec, uvidíme několik uměleckých děl, vč malba na dřevě s výjevem Ukřižování popř XVI století polyptych se sv. Marcin. Před vstupem do chrámu stojí za pozornost plastika znázorňující mučednickou smrt svatého Vavřince, která byla umístěna v dalekohledu nad centrálním portálem.
Svatý. Mezi místními je nazýván i Lawrence Svatyně Panny Marie Bílé (ve vlastnictví Santuario della Madonna Bianca)což odkazuje k obrazu uprostřed Panny Marie. Podle místní tradice na závěr XIV století Jeden z obyvatel stál před obrazem a prosil Matku Boží o pomoc při překonání moru. Okamžitou odpovědí na modlitbu bylo „nasvícení“ barev obrazu a dlouhodobý efekt vymýcení moru. Po této události byl obraz přenesen do kostela sv. Vavřince, kde se nachází dodnes.
Z náměstí před kostelem je příjemný výhled do okolí.
Hrad Doriów
K té tyčící se nad městem Zámek Doriów (majitel: Castello Doria) můžeme přijít několika způsoby. Doporučujeme začít přímo z náměstí před kostelem sv. Wawrzyńca, odkud se po chvíli dostaneme na terasu táhnoucí se přímo pod hradem. Když se tam dostaneme, mohou se objevit ruiny budov, které vypadají jako obranné věže nebo bašty. Přestože v určitém okamžiku plnily obrannou funkci, byly postaveny jako mlýny. Škoda, že se nedochovala jejich horní část.
Hrad Doria postavili Janové ve druhé polovině století XII a bezesporu je to jedna z nejpůsobivějších vojenských staveb v této části Ligurie. Dnešní pětiúhelníkový tvar pevnosti byl ovlivněn řadou změn zavedených v období od r XV až XVII století.
Mohutný hrad můžeme navštívit po zakoupení vstupenky 5€. (stav května 2022) Čtenáře, kteří počítají s návštěvou bohatě zdobených zámeckých komnat, musíme bohužel zklamat. Během návštěvy uvidíme pouze jeden (prázdný) sál (vč. sálu Ipostila), který se vyznačuje mohutnou křížovou klenbou a opěrnými sloupy. Při vlastní prohlídce hradu budeme moci vstoupit na jednu z mnoha teras či vyhlídek, ze kterých je skvělý výhled do okolí.
I když si neplánujeme koupit vstupenku a vstoupit do areálu hradu, rozhodně stojí za to vstoupit na zmíněné terasy umístěné na úpatí pevnosti. Najdete tam lavičky a příjemný výhled do okolí (zejména na kostel sv. Petra) a na ostrov Palmaria.
Barevná přístavní oblast a pláž
Nejikoničtější částí Porto Venere je nábřeží lemované řadou barevných a vzájemně propojených budov. Samotný přístav je však poměrně malý a projdeme ho za pár okamžiků. Přístavní část je napojena na Via Giovanni Capellini úzkými průchody, které však vyžadují zdolání velkého množství schodů.
Pokud si chcete udělat dobrý snímek z barevných fasád, můžete zajít na molo Dondero nebo na terasu na severní straně přístavu (souřadnice: 44.051473, 9.836219).
V Porto Venere najdete také malou oblázkovou pláž (souřadnice: 44.051668, 9.835310).
Svatý. Petr
Pokud bychom někdy přišli s myšlenkou vytvořit seznam nejmalebněji umístěných katolických chrámů, bylo by to Svatý. Peter (ve vlastnictví Chiesa di San Pietro) nepochybně by na něm zaujal vysoké místo. Stavba byla postavena na okraji skály na samém konci kamenného mysu a samotný kostel z dálky vypadá spíše jako opevněná pevnost než jako místo modlitby.
Chrám je úhledným sloučením dvou budov: starší je kruhová, pravděpodobně kolem VI století v románském a novějším slohu postavený v letech 1256-1277 již v gotickém stylu. Zpočátku měl nový chrám plně nahradit ten starý, ale nakonec bylo rozhodnuto o změně návrhu a spojení obou budov v jeden celek.
Interiér kostela je typickou ukázkou ligurské gotiky. Mohutné sloupy zdobené černobílými pruhy a syrový interiér nám umožňují cítit se uvnitř, jako bychom se vrátili v čase o téměř osm století.
Románská lodžie s Deváté století s výhledem na pobřeží. Zde stojí za zmínku budova kostela nabízí další dva skvělé výhledy. První je na střeše lodžie a dostanete se k němu po schodech u vchodu do kostela. Vstup do dalšího bodu, tedy malé terasy s výhledem na moře, najdeme v samotném kostele - v pravé části presbytáře.
Byronova jeskyně
Před schodištěm vedoucím ke kostelu sv. Svatý Petr je příjemnými úseky Náměstí Lazzaro Spallanzani (vlastněné Piazza Lazzaro Spallanzani). Náměstí, stejně jako téměř celá nejstarší část Porto Venere, je dodnes obehnáno obrannými zdmi. Některé fragmenty opevnění jsou dokonce datovány do 6. století.
V západní části stěny najdeme průchod vedoucí k trase procházející skalami, odkud budeme moci vidět okolní skály a prohlédnout si Byronova jeskyně. Lord Byron byl jedním z největších velvyslanců města, takže jeho výběr za patrona této oblíbené jeskyně by neměl být žádným překvapením.
Palmaria, Tino a Tinetto - souostroví ostrovů u Porto Venere
Přímo na Porto Venere se nachází souostroví tří ostrovů. Největší z nich je Palmaria (o rozloze téměř 2 k㎡), s několika historickými budovami, které jsou turistům nepřístupné. (k květnu 2022) Celý ostrov má status národního parku (ve vlastnictví Parco Naturale Regionale di Porto Venere) a může se pochlubit rozmanitou vegetací.
Na ostrov Palmaria jezdí pravidelně během dne vodní autobusy v ceně 5€ na zpáteční cestu. (k květnu 2022). Více informací o jízdním řádu získáte u pokladní přepážky v přístavu nebo u turistických informací na náměstí u historické brány do města.
Na ostrově jsou dvě hlavní turistické stezky - kratší je cca 60-90 minut a déle více či méně tři hodiny. Ostrov je docela strmý a cesty od nás budou vyžadovat trochu úsilí.
Další dva menší ostrovy, Tino a Tinettonení možné navštívit. Pokud bychom přece jen chtěli vidět všechny tři z vodní hladiny, můžeme se vydat na necelou hodinovou plavbu lodí po souostroví. Během plavby přijedeme mj k jeskyním a poplujeme kolem každého z ostrovů.
V období prázdnin vyplouvají plavby po souostroví denně ve 12:00 a 15:00. Cena 12 €. (k květnu 2022)
Jak se dostat do Porto Venere?
Bohužel, dostat se do Porto Venere není nejjednodušší. Největším logistickým problémem je, že na rozdíl od měst Cinque Terre zde nejezdí vlaková doprava.
Během letní sezóny je nejpohodlnějším způsobem, jak se do Porto Venere dostat, využít trajektové spojení La Spezia - Porto Venere - Cinque Terre. Bohužel je tato možnost také nejdražší. Neomezená denní jízdenka mezi Porto Venere a městy Cinque Terre stojí co nejvíce 35€. (k květnu 2022) Jednosměrné letenky jsou levnější, ale stále nejsou rozpočtové. Jednosměrná plavba z Porto Venere do Riomaggiore je nákladná 14€. (k květnu 2022)
Výhledy jsou rozhodně výhodou této formy dopravy.Podle našeho názoru se vyplatí přijít do mariny o něco dříve, abyste zaujali místo ve frontě a posadili se na loď v horní části (nezapomeňte zaujmout místo čelem k pobřeží).
Do Porto Venere se můžeme dostat i místním autobusem z města La Spezia, vzdáleného něco málo přes tři kilometry. Mezi těmito dvěma městy funguje celoročně autobusová doprava řádek P. Měli bychom si koupit lístek v jednom z kiosků. Pozornost! Je to obyčejný městský autobus, kterým jezdí spousta místních vystupujících někde po trase a který se dá nacpat až po okraj. Cena jízdenky je 2,50 € (od května 2022).
Je také možné dojít z Riomaggiore do Portovenere, ale je to velmi náročná pěší trasakterá nás může dokonce vzít 6 hodin. Přestože jsme viděli lidi všech věkových kategorií, kteří tím prošli, nedoporučujeme tuto procházku turistům, kteří si nejsou jisti svou vlastní fyzickou formou. Obzvláště nepohodlné je počáteční stoupání těsně za Riomaggiore a sjíždění kopce v Porto Venere (trasa končí v zadní části hradu Doria).
