Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Norimberk téměř od samého počátku povstání Národně socialistická německá dělnická strana (německy Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, zkráceně NSDAP) bylo jedním z klíčových měst rostoucího nacistického hnutí. Stejně jako v pivních sklepích Mnichov vznikala nová zločinecká ideologie, a tak v Norimberku a šířeji v celém regionu Franky vznikla jakási nacistická pevnost, kde se členové strany a všichni s ní spjatí mohli setkávat po statisících na výročních sjezdech.

Samotný výběr Norimberku jako místa konání stranických sjezdů nebyl náhodný. Město je již uvnitř ve středověku to bylo jedno z klíčových center Říše (Svaté říše římské)kde po mnoho staletí pobývali všichni němečtí císaři. Bylo to tedy ideální místo pro propagandu – návštěvníci Norimberku mohli pocítit jejich někdejší velikost a zároveň pocítit degradaci svého národa po 1. světové válce ve srovnání s někdejší mocností středověké Říše.

Jsou také spojeny s Norimberkem Norimberské zákony (německy: Nürnberger Gesetze) z roku 1935který byl vyhlášen na výročním sjezdu strany. Podrobně specifikovali, kdo může být nazýván říšským občanem, a definovali pravidla k „obraně“ čistoty německé krve. Podle nového zákona bylo zakázáno mj smíšená manželství Židů a říšských občanů. Tyto zákony umožňovaly legální zbavení občanství Židů a Cikánů a jejich následný útlak v letech 1939-1945. Pro některé čtenáře může být šokující, že některé zákony byly vytvořeny podle podobných řešení existujících ve Spojených státech ve vztahu k černochům, která fungovala ještě dlouho po skončení druhé světové války…

Porážka Německa ve druhé světové válce a postup Spojenců na západ pro město znamenaly, že bude brzy vymazáno z povrchu zemského. Americké a britské jednotky nešetřily hladová centra, která byla jednoznačně spojena s nacistickou stranou. První nálety na Norimberk proběhly již v roce 1942, ale hlavní bouře zasáhla město 2. ledna 1945. Během jedné noci byl zbořen 90 % středověkých budov historického starého města. Co je pozoruhodné - v oblasti uvnitř hranic bývalých městských hradeb zemřelo jen 21 lidízatímco ve zbytku města se oběti počítaly na tisíce.

Jak je tohle možné? Od středověku se pod městem hloubily patrové sklepy a tunely, které vedení města využívalo jako úkryty. V části podzemních místností jsou ukryta nejvýznamnější městská a německá umělecká díla vč regalia moci Svaté říše římské a ukradený oltář Wita Stosse z kostela Panny Marie v Krakově.

Více: Podzemní atrakce Norimberku - bývalé pivní sklepy, bunkry, kobky a kasematy

Po válce v nepoškozeném Justiční palác, projednávané Mezinárodním vojenským tribunálem a americkými vojenskými tribunály, které v t. zv Norimberské procesy odsoudili některé z největších světových válečných zločinců.

Po válce bylo staré město Norimberk přestavěno v souladu s historickým uspořádáním, ale pouze některé fasády a budovy byly rekonstruovány.

Oblast shromáždění nacistické strany (německy: Reichsparteitagsgelände)

V r se konaly první dva sjezdy NSDAP v Norimberku 1927 a 1929, tedy ještě za existence Výmarská republika a před nástupem Adolfa Hitlera k plné moci. Místo setkání bylo vybráno parková oblast s názvem Aleja Leopolda (Luitpoldhain, na počest vládce Bavorska) na jižním okraji města.

Koncem 20. let 20. století začala v parku stavba jmenovaného pomníku Síň cti (něm. Ehrenhalle), který měl být poctou vojákům padlým v 1. světové válce. Charakteristickou stavbu obklopovalo čtrnáct sloupů, na kterých měl hořet oheň. Přestože byla stavba Síně cti dokončena v r 1930, o rok dříve byl pomník využit při sjezdu nacistické strany oslava 16 obětí mnichovského puče. Slovo oslava není přehnané, protože oběti byly uctívány s téměř božskou úctou a při oslavách tzv. Blood Banner (německy Blutfahne). Tuto neobvyklou relikvii, která doprovázela pučisty 9. listopadu 1923 v Mnichově, přinesl účastník oněch událostí Jakob Griminger.

Památník síně cti je prakticky nedotčený. Nachází se na severní straně Bayernstraße (Bayernstrasse) a najdeme jej pod souřadnicemi 49.435488, 11.108269.

V 1933 Adolf Hitler se dostal k moci. Okamžitě bylo rozhodnuto, že Norimberk se stane sídlem výročních sjezdů strany a všech přidružených organizací. Za tímto účelem bylo rozhodnuto vybudovat novou sjezdovku v oblasti jižně od Aleja Leopolda, v oblasti parku kolem jezera Dutzendteich.

Okolí tohoto jezírka bylo již v r oblíbenou rekreační oblastí XIX století. Provozovala zde oblíbená kavárna Kavárna Wanner (zničena za války), a od 1876 v severní části jezera byly oddělené oblasti ke koupání. V rámci příprav výstavby areálu sjezdovky bylo rozhodnuto o zničení atrakcí pro tamější obyvatele: veřejná koupaliště byla uzavřena, lucerna vztyčena v r. 1906 při této příležitosti Výstavy Bavorského království a zoologická zahrada byla uzavřena.

Design 11 hektarů komplex byl zadán architektovi Albert Speerkterý byl také oddaným politikem nacistické strany. Speer byl známý svým zbožňováním starých forem a jeho preferovaný styl lze nazvat neoklasicistním, což je dobře patrné na dochovaných předmětech v Norimberku. Jeho vliv na Hitlera může být dokázán tím, že W. 1937 diktátor jej pověřil návrhem kompletní přestavby Berlína, který se po vyhrané válce měl stát hlavním městem světa tzv. Germania.

Jednou z prvních etap prací bylo přeměnit Leopoldovu třídu na široké náměstí, po kterém byla pojmenována Leopold Square (něm. Luitpoldarena). Naproti byla postavena Síň cti (německy Ehrenhalle). Tribune cti (něm. Ehrentribüne). Mezi oběma budovami vedla trasa z rovnoměrně uspořádaných žulových desek.

Dlouho 150 metrů tribuna byla určena pouze pro nejvýznamnější členy strany. Na obou koncích konstrukce byli umístěni orli, vysocí několik metrů. Budova byla připravena pro první sjezdy nacistické strany. Stavba byla zbořena koncem 50. let 20. století a dnes po ní nezůstaly žádné stopy.

Z 1933 až 1938 V novém areálu se konaly výroční stranické sjezdy, které se staly akcí srovnatelnou s dnešními hudebními či sportovními akcemi. Statisíce Němců přijely do Norimberku i o pár dní dříve, aby město navštívily, popíjely pivo a jedly místní klobásy vyráběné zde od středověku. Většina účastníků sjezdů, a bylo jich téměř milion, strávila noc v kempu ležícím daleko na jihu, ze kterého se nedochovalo téměř nic. Podmínky nebyly nejhygieničtější ani nejpohodlnější, ale kromě anonymních udání na kumpány si nikdo oficiálně nestěžoval.

Všechny sjezdy měly hlavní téma. Například výstup dovnitř 1933 se konal pod hlavičkou Vítězství a účastníci oslavili konec Výmarské republiky, a 1937 kongres se konal pod hlavičkou snižování nezaměstnanosti.

Po celá třicátá léta se pracovalo na rozšíření areálu, ale před agresí proti Polsku byly dokončeny jen některé budovy. Vypuknutí války přerušilo veškeré stavební práce.

Poslední ze sjezdů pod heslem Mír se měl konat 1939, ale byl zrušen poslední srpnový den, den před útokem na naši zemi …

Některé z budov přežily válku, ale některé z nich byly po roce 45 zbořeny.

Budovy na sjezdovce

Kromě výše zmíněných Hall a Tribune of Honor bylo v oblasti sjezdu postaveno několik dalších budov a staveb, z nichž některé jsou popsány v této části.

Kongresový sál (Ger. Kongresshalle)

Majestátní stavba měla být hlavním symbolem večírku Kongresový sál (Ger. Kongresshalle)kde se měly konat všechny sjezdy vládnoucí strany NSDAP.

Architekt byl zodpovědný za návrh budovy Ludwig Ruffkterý zemřel v 1934; v jeho díle pokračoval jeho syn Franz. Podle původního plánu měla být budova obrovská krytá hala v podobě podkovy, obklopená komplexem s desítkami místností. Po vzoru Romana Koloseum budova by měla pojmout až 50 000 členů strany a měla být dvakrát větší než původní. Uprostřed sálu měla podle projektu vyrůst plošina, ze které by k aktivistům strany promlouval sám lídr.

Byl položen základní kámen pro stavbu Kongresového sálu 1935. Z 1937 až do vypuknutí války na staveništi Nepřetržitě pracovalo 1400 dělníků. Ambiciózní byl nejen samotný projekt, ale velké potíže způsobovalo i jeho umístění. Pro stavbu byla vybrána mokřadní oblast na severním břehu jezera Dutzendteich. Aby byla zajištěna stabilita budovy, základy sestávající z 20 000 úzkých sloupů. Samotná základna již spotřebovala nepředstavitelné zdroje.

Vypuknutí války zastavilo práci. Až do druhého poločasu 1939 se podařilo postavit velkou část pláště hlavního hlediště (bez střechy) a přilehlých budov. Hotová konstrukce měla být téměř vysoká 70 metrůale podařilo se dostat jen do výšky 39 metrů.

Po skončení války mělo vedení města různé nápady, jak nedokončenou stavbu využít. Chtěli ji například zbourat, ale objevily se i nápady, jak využít stávající část a postavit obchodní centrum! S tak bizarním nápadem nikdo nesouhlasil a budova je dnes největší dochovanou stopou architektury Třetí říše.

Některé pokoje byly vytvořeny Dokumentační středisko pro shromaždiště nacistické strany (Německé Documentationszentrum Reichsparteitagsgelände) (popsáno níže) a sídlo má Norimberský symfonický orchestr. Vnitřní sál, který měl sloužit jako hlediště, byl ponechán napospas.

Do vnitřní haly se dostaneme úzkou cestou ve východní části budovy. Pozornost! Na místě, buďme opatrní, tudy každou chvíli projíždějí turistické autobusy.

Zeppelin field (německy Zeppelinfeld)

Východně od jezera Dutzendteich se nachází obří jezero Zeppelin field (německy Zeppelinfeld)který dostal své jméno v 1909 na počest vzducholodě, která na něm přistála. V této oblasti vytvořily norimberské úřady ve 20. letech 20. století rekreační park, jehož součástí byl dodnes existující městský stadion.

Po nástupu nacistické strany k moci vznikla téměř čtvercová plocha, kde při sjezdech o 1933 a 1934 byly průvody členů strany. Dnes se tato oblast nazývá Zeppelin Field. Při sjezdech před Hitlerem také defilovali Vojáci Wehrmachtu a členové mládežnické pracovní služby (německy: Reichsarbeitsdienst).

V letech 1935-1937 na severní straně náměstí byl postaven dlouhý a téměř dlouhý 360 metrů tribuna (německy: Zeppelinhaupttribüne); v jejímž středu byla plošina, ze které mluvil velitel. Nahoře byla obrovská svastika. Podle vzoru byla navržena tribuna navržená Speerem pergamonský oltář známý také jako Velký Diův oltář, jehož rekonstrukci je možné vidět v muzeu Pergamon na Muzejním ostrově v Berlíně.

Oddělené Zeppelin Field mělo obdélníkový tvar s rozměry 312 na 285 metrů. V jednu chvíli to tam skoro mohlo být 200 tisíc lidí. Na dalších třech stranách bylo hřiště obklopeno menšími tribunami, z nichž se do dnešních dnů dochovaly pouze základy,

Během sjezdu v 1937 představení se volalo katedrála světla, během kterého 150 světlometů okolí svítilo silným paprskem vzhůru.

20. dubna 1945 Američtí vojáci dobyli město zpět od nacistických sil. O dva dny později se na Zeppelinově poli konala slavnostní dobyvačná přehlídka, během níž pět amerických vojáků obdrželo Řád cti, tedy nejvyšší vojenské vyznamenání ve Spojených státech amerických. Po obřadu byl vyhozen do povětří obrovský hákový kříž, což bylo symbolickou ukázkou světu, že éra Třetí říše skončila.

Hlavní tribuna a náměstí přežily válku a byly využívány dislokovanými americkými jednotkami vč. jako hřiště pro americký fotbal. Po obou stranách stánku se nacházela kolonáda, která byla rozebrána pouze v 1967 z bezpečnostních důvodů. Po nějaké době byly také zbořeny dvě věže na obou koncích stavby.

Do zachované části stánku můžeme volně vstupovat a číst popisné tabule v angličtině. Na lokalitu se dostaneme například procházkou kolem jezera Dutzendteich z východu.

Dnes je areál využíván jako závodní dráha.

Městský stadion (Ger. Städtisches Stadion)

Stadion bundesligového klubu stojí docela blízko Zeppelin Field 1. FC Norimberk. Budova byla otevřena v r 1928 a původně se jmenoval jednoduše Městský stadion (Ger. Städtisches Stadion).

Z 1933 v zařízení se konala setkání německé mládeže Hitlerjugend a sportovní vystoupení.

V 70. letech minulého století se začalo s rekonstrukcí stadionu a v následujících letech byl několikrát modernizován. Dnes se budova nepodobá své první verzi z 30. let a má jméno Max-Morlock-Stadion. Jde o poctu Maxu Morlockovi, který většinu své kariéry jako fotbalista strávil v místním 1. FC Norimberk.

Wielka Droga (něm. Große Straße, Grosse Strasse)

Téměř široký čtyřicet metrů a asi dva kilometry dlouhé silnice měla být místem hlavní vojenské přehlídky Wehrmachtu.

Trasa vede přímo k norimberskému hradu, který měl symbolizovat spojení bývalé velké První říše s obnovenou Třetí říší.

Silnice existuje dodnes a konají se na ní různé akce. V roce 2022 prošla část trasy rekonstrukcí.

Německý stadion (německy: Deutsches Stadion)

Na východní straně Velké silnice byla plánována výstavba největší stadion na světěkterá měla podle předpokladů pojmout cca 400 000 diváků! Objekt měl mít tvar podkovy Fr. asi 800 metrů na délku a 450 metrů na šířku. Samotný projekt je považován za jeden z nejlepších příkladů nacistické megalomanie.

Stavba byla oficiálně zahájena 9. července 1937ale až do vypuknutí války se kopaly jen základy a hluboká jáma. Po válce byla zatopena jáma, ze které se t.zv Stříbrné jezero (něm. Silbersee).

Pozornost! Po válce byla vodní nádrž využívána jako jakési smetiště, do kterého se sypaly nejrůznější odpady; za žádných okolností nesmíme vstupovat do vody ani se jí dotýkat!

Leopold Hall (něm. Luitpoldhalle)

Leopold Hall (něm. Luitpoldhalle) byla založena v 1906 s pohledem na Výstava Bavorského království v secesním stylu, který byl v té době populární. Výstava se konala v Norimberku u příležitosti 100. výročí začlenění města do hranic Bavorského království. Uvnitř byly prezentovány stroje a další průmyslová zařízení.

Původní budova byla dlouho přes vrchol 180 metrů a sál široký 50 metrůjehož interiér připomínal typickou mnichovskou pivnici. V následujících letech se v Leopoldově sále pořádaly různé akce a akce.

V 1933 začala výměna bývalé výstavní síně za sjezdy NSDAP. Za návrh změn byl zodpovědný Albert Speer a první sjezd v budově se konal rok po zahájení prací. Po rekonstrukci by dokonce mohla být najednou uvnitř 16 000 lidí.

V 1935 vstup v platnost byl oznámen v Leopoldově sále Norimberské zákony.

Budova byla zcela zničena během jednoho z prvních náletů na město v noci 28 dne 29. srpna 1942. Z původního sálu se do dnešních dnů dochovaly pouze schody vedoucí do objektu.

Procházka po bývalých sjezdovkách

Do dnešních dnů se z původních budov mnoho nedochovalo, ale bývalý sestupný komplex je stále největší oblastí přežívající nacistické architektury. Byly otevřeny prostory Kongresového sálu Dokumentační středisko pro shromaždiště nacistické stranyO čemž jsme napsali pár slov v jedné z následujících částí.

Tři budovy jsou v dobrém stavu:

  • nedokončená skořápka kongresový sál,
  • zachována v původním stavu Síň hrdinů,
  • Tribuna u Zeppelinovo náměstíjehož část byla po válce rozebrána.

V případě zbývajících budov se dochovaly doslova jednotlivé fragmenty / kameny.

V celé oblasti jsou informační tabule v angličtině, které popisují budovy a oblasti, kterými jsme procházeli, a také ukazují naši polohu.

Klidná procházka celým svahem a prohlédnutí všech pozůstatků zabere asi dvě až tři hodiny (nezahrnuje návštěvu Dokumentačního centra). Pokud se chceme vyhnout severní části a Síni hrdinů, měla by stačit zhruba hodina a půl.

Jak se dostat do kongresového prostoru? (aktualizováno září 2022)

Nejjednodušší způsob, jak se dostat do oblasti Hala Kongresowa, je použít tramvaj číslo 8která odjíždí z hlavního vlakového nádraží (zastávka Nürnberg Hbf). Vystupujeme na autobusové zastávce Doku-Zentrum. Doba jízdy z nádraží je cca 12 minut. Jízdenku lze zakoupit v automatu na autobusové zastávce.

Sjezd se koná dnes

Po válce se vedení města rozhodlo vrátit obyvatelům jezero Dutzendteich a jeho okolí. Dnes je to jedno z oblíbených prázdninových míst mezi místními obyvateli. Na místě si můžeme pronajmout loď a zaplavat si na jezeře, projít se nebo si zaběhat nebo zajít do jedné z kaváren. Někdy je těžké uvěřit, že před méně než 100 lety se zde odehrála jedna z nejnelidštějších politických formací, které svět zná…

Cena za pronájem lodi (aktualizace květen 2022):

  • 30 minut pro 2 osoby - 8 EUR
  • 30 minut pro 3 osoby - 10 EUR
  • 30 minut pro 4 osoby - 12 EUR
  • hodina pro 2 osoby - 12 EUR
  • hodina pro 3 osoby - 14 EUR
  • hodina pro 4 osoby - 16 EUR

Půjčte si SUP (Stand Up Paddling) prkno na hodinu - 12 €

Dokumentační centrum oblasti sjezdu NSDAP

V 2001, v pokojích v nedokončené budově kongresový sálotevřel Dokumentační centrum pro kongresové oblasti nacistické strany (německy: Dokumentationszentrum Reichsparteitagsgelände). Muzeum představuje: historii nacistické strany, norimberské úmluvy a zločiny proti lidskosti.

Uvnitř najdete 19 tematických výstav, které představují mimo jiné:

  • způsob, jakým se Adolf Hitler dostal k moci, jeho historie a začátek strany,
  • historie mnichovského převratu,
  • historie a architektura norimberských sjezdovek,
  • fotografie Norimberku před a během rally, které ukazují mj veselí Němci navštěvující město a popíjející pivo,
  • historie norimberských zákonů, útlak lidí jiných ras a náboženství,
  • konec nacistické strany a následné norimberské procesy.

Jedinečnou hodnotou muzea jsou fotografie a multimediální plány sjezdovek, kde si můžeme prohlédnout areál z let 1933-1938.

Na závěr prohlídky vyjdeme na vyhlídkovou plošinu nad otevřeným interiérem Auly Kongresového sálu.

Popisy v muzeu jsou pouze v němčině, ale pro vstup obdržíme audio průvodce v polštině bez příplatku. Utratíme cca dvě hodinydokud se rozhodneme poslouchat všechny popisy.

Muzeum je těžké. Návštěvníci z Polska mohou často pociťovat hněv nebo smutek a některé z výstav může být obtížné poslouchat jako celek. Celek je podán objektivně, i když zjevně velká část výstavy představuje německý pohled na nacistický teror proti vlastním občanům, který měl ovlivnit nedostatek skutečného odporu části německé společnosti.

Praktické informace (aktualizováno srpen 2022)

Vchod do výstavního prostoru se nachází v severovýchodním rohu budovy kongresový sál na adrese Bayernstraße 110 (Bayernstrasse 110).

Ceny vstupného:

  • Dospělí - 6 €;
  • Děti a studenti - 1,50 €.

V ceně je audio průvodce v polštině.

Otevírací doba:

  • pondělí - pátek - 9:00 až 18:00;
  • sobota - neděle - 10:00 až 18:00;
  • Poslední vstup v 17:00.

Norimberské procesy, Justiční palác (německy Justizpalast) a místnost číslo 600

Po válce si spojenci vybrali Norimberk jako místo, kde se měl setkat Mezinárodní vojenský tribunál a kde se měly odehrávat další vedlejší procesy (tzv. Norimberské procesy). Šlo v jistém smyslu o symbolický vzkaz Hitlerovým poskokům skrytým ve společnosti – v místě, kde se konaly sjezdy, by skončily nejvýznamnější postavy svržené vlády.

Sídlo tribunálu bylo vybráno západně od historického starého města Justiční palác (něm. Justizpalast)která neutrpěla spojeneckými nálety. Areál soudu byl postaven v r 1909-1916 a kromě nesčetných „povrchových“ místností měla i vícebuňkové vězeňské zařízení, kde byli vězni a někteří svědci drženi během soudních procesů.

Procesy a výslechy probíhaly v pokoj číslo 600, na který se můžeme podívat, pokud se v daný den žádný případ nekoná.

Hlavní líčení mělo za cíl soudit nejvýznamnější válečné zločince a jejich společníky. Tribunál zahrnuje žalobce ze čtyř zemí, které zřizují Mezinárodní vojenský tribunál: Francie, Spojené státy, Velká Británie a Rusko. Během procesu se ruští žalobci pokusili připsat katyňské zločiny německé straně, ale padělek byl příliš patrný a závěr byl zcela vypuštěn.

Soud od té doby zasedá 20. listopadu 1945 až 1. října 1946. Na 12 lidí bylo odsouzeno k smrtideset z nich bylo oběšeno 16. října 1946. Hermann Göring spáchal sebevraždu před výkonem trestu, a Martin Bormann byl odsouzen v nepřítomnosti, byl sice již během procesu mrtvý, ale spojenci v 1946 stále ho hledali živého. Několik dalších lidí bylo odsouzeno k trestům vězení, včetně Albert Speer, architekt zodpovědný za areál lyžařského areálu.

Po dokončení hlavního procesu to začalo 12 vedlejších procesů (tzv. Norimberský proces) před vojenskými soudy USA, které trvaly do 1949. V jejich průběhu byli souzeni odděleně lékaři, zaměstnanci firem podporujících válečnou mašinérii a právníci. I zde bylo mnoho lidí odsouzeno k trestu smrti oběšením a k doživotnímu vězení.

V V 50. letech 20. století se klima v Německu změnilo. A zatímco některé rozsudky smrti byly vykonány efektivně krátce po vynesení rozsudku, některé dlouhodobé tresty odnětí svobody byly v následujících letech výrazně zkráceny – v některých případech dokonce z doživotí na 10 let. Vyskytly se také případy nahrazení trestu smrti 10 a 15 lety vězení.

Návštěva Justičního paláce – památníku Norimberského procesu

Ve třetím patře Justičního paláce vznikla speciální expozice věnovaná norimberským procesům - Memorium Norimberského procesu (německy Memorium Nürnberger Prozesse). Největší část expozice popisuje léta 1945-1949, ale také počátky Adolfa Hitlera a jeho strany, válečné časy a období po skončení procesů.

Kromě textových materiálů jsou součástí výstavy i některé artefakty ze samotných procesů, vč původní lavice nebo truhla, ve které byly důkazy uloženy.

Popisy na místě jsou pouze v němčině, ale u vstupu obdržíme zdarma audioprůvodce v polštině. Nejlepší je naplánovat si na návštěvu asi dvě hodiny; délka materiálu v polštině je působivá.

V místnosti 600 stále probíhají zkoušky, ale pokud to bude zdarma, budeme se na to moci podívat také. I když je místnost obsazená, můžeme se na ni dívat z výstavní úrovně jedním z malých oken. Z oken se budeme moci podívat i na zbytky věznice a bývalého vycházkového dvora.

Praktické informace (aktualizováno srpen 2022)

Ceny vstupného:

  • Dospělí - 6 €;
  • Děti a dospívající - 1,50 €.

Po zaplacení 3 € obdržíme celodenní vstupenku, kterou můžeme využít i v dalších muzeích ve správě města.

V sobotu ve 14:00 se konají prohlídky s průvodcem v anglickém jazyce za příplatek 3 €.

Přijímací dny a časy:

  • Výstava v Justičním paláci je otevřena každý den kromě úterý.
  • Letní sezóna (od 1. dubna do 31. října):
    • všední dny - od 9:00 do 18:00;
    • víkendy - od 10:00 do 18:00;
  • V ostatních měsících je výstava otevřena od 10:00 do 18:00.

Řídit:

K Justičnímu paláci se dostaneme metrem U1. Vystupujeme na nádraží Bärenschanzeodkud nám zbývá ještě několik set metrů.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Evropa