kostel Hallgrímskirkja je jedním z největších symbolů Reykjavíku. Návštěvníky na něj láká nejen jeho monumentální (jako na Islandu) velikost, ale především neobvyklý tvar.
Budova byla postavena na nejvyšším místě ve městě na kopci Skólavörðuholtdíky kterému je věž kostela viditelná již z dálky.
Dnes chrám spojuje funkce pietního místa a turistické atrakce. Na vrcholu zvonice je vytvořena panoramatická terasa, která je nejlepší vyhlídkou v celém hlavním městě.
Velký kostel, ale ne katedrála
Hallgrímskirkja je největší kostel na celém Islandu. Dokonce se vejde i mezi jeho stěny 1200 věrných. Stojí za to zdůraznit - chrám nemá žádné postavení katedrálaa je pouze farním kostelem. Vlastní katedrála je mnohem skromnější a stojí hned vedle radnice.
Výška kostela je 74,5 mco to dělá Druhá nejvyšší budova Islandu, hned za mrakodrapem Smáratorg ve městě Kópavogur. Rozdíl mezi nimi je pouze 3 m.
Název chrámu můžeme přeložit jako Hallgrimurský kostel. Toho poctil živý w XVII století básník a duchovní Hallgrimur Péturssonkterý se proslavil jako autor pašijových písní zpívaných dodnes v postní době.
Věž kostela s hodinami slouží také jako zvonice. Uvnitř jsou tři zvony. Jsou pojmenováni po Hallgrímurovi, jeho manželce (Guðríður) a dceři (Steinunn).
Odvážná vize architekta
Myšlenka na stavbu chrámu se objevila v prvních desetiletích 20. století. V 1929 islandský parlament vyhlásil soutěž na návrh kostela, která zahrnovala dvě důležité podmínky: měl by vyhovět 1200 lidí a mít dostatečně vysokou věž, aby ji bylo možné v případě potřeby použít pro přenos rádiového signálu.
V 1937 dostal za úkol připravit konečný projekt Guðjón Samúelssonkterý byl představitelem funkcionalismu (zlomek modernismu) a v té době byl hlavním státním architektem. Samúelsson je známý tím, že do svých návrhů vnáší prvky odkazující na islandskou krajinu.
Jeho návrh Hallgrímskirkjovi nebyl tak ambiciózní, což by se mohlo zdát přímo šílené. Při navrhování fasády vycházel z šestibokých čedičových sloupů, jednoho z nejpozoruhodnějších pozůstatků sopečné erupce. Sloupce měly na obou stranách neustále stoupat nahoru a směřovat k věži, která symbolizovala islandské kopce a ledovce.
Při hledání zdroje jeho inspirace se můžeme vydat směrem k vodopádu Svartifoss nebo čedičové útesy Gerðuberg na poloostrově Snaefellsnes.
Zahájení prací bylo odloženo vypuknutím druhé světové války. Byla zaražena první lopata 1945, a o tři roky později byla postavena krypta, ve které se sloužily mše až do výšky hlavní lodi. Samúelsson zemřel v 1950, ještě před dokončením probíhající stavby ještě skoro 40 let. Proběhlo vysvěcení chrámu 26. října 1986den před výročím 312. narozeniny jeho patrona Hallgrimur Pétursson.
Stavba byla kontroverzní a spotřebovala obrovské finanční prostředky. Za zmínku však stojí, že celých 60 % výdajů bylo financováno z rozpočtu samotné farnosti a darů věřících.
Hallgrímskirkja uprostřed
Interiér chrámu, který je typický pro luteránské kostely, je přísný. Po překročení prahu chrámové lodi udeří všudypřítomná bílá barva, díky které se chrám zdá ještě vyšší, než ve skutečnosti je. Světlou barvu interiéru dodává pouze vitráž umístěná nad hlavním vchodem.
Při návštěvě chrámu věnujte pozornost křtitelnici. Její základ tvoří islandský čedič, miska pak český křišťál, který připomíná kostku ledu.
Vstup do kostel je volný. Aktuální otevírací dobu si můžete ověřit zde.
Pozornost! Hallgrímskirkja je fungující kostel a při náboženských příležitostech může být pro turisty nepřístupný. Pamatujme také na úctu k věřícím, kteří navštěvují chrám za účelem modlitby.
Zvonice: nejlepší vyhlídka ve městě
Největší atrakcí chrámu je vyhlídková plošina na vrcholu zvonice, ze které můžeme obdivovat panorama města a okolní hornatou krajinu. Okna vyhlídkové plošiny jsou odkrytá a poskytují výhled bez mříží, sítí nebo tabulí.
Vyjedeme výtahem na vrchol věže, po kterém nás čeká ještě asi 30 schodů. Přístup výtahem je jistě pohodlný, má však jednu nepopiratelnou nevýhodu – fronty. Do výtahu moc lidí nenastoupí, a když k tomu připočteme oblíbenost vyhlídkové plošiny, tak někdy musíme počítat s dlouhým čekáním. Pokud narazíme na četný výlet, může být lepším řešením vrátit se v jinou dobu.
Náklady na vstup do věže jsou 1000 ISK (asi 30 PLN) na dospělou osobu popř 100 ISK pro děti a dospívající ve věku od 7 do 16 let. (stav k lednu 2022) Aktuální otevírací dobu si nejlépe ověříte na oficiálních stránkách.
Vstupenky zakoupíme v prodejně vlevo po vstupu do vestibulu kostela. Na místě můžeme platit kartou. Po zakoupení vstupenky se řadíme do fronty.
Památník Leifa Erikssona
Na rozlehlém náměstí před kostelem je pomník znázorňující muže žijícího na přelomu 10. a 11. století viking Leif Eriksson volala Šťastný. Byl pravděpodobně prvním Evropanem vkročit na severoamerický kontinenta chystal se to udělat asi 500 let před Kryštofem Kolumbem!
Zajímavé je, že národnost Leifa Šťastného je předmětem četných sporů mezi Islanďany a Nory. Obě strany argumentují a debatují o nadřazenosti zákona krve nad zákonem země a naopak a hádají se, zda Island nakonec skončí 10. století to už byla země, nebo snad jen země obývaná norskými osadníky.
Otec cestovatele se narodil v Norsku Eric Červený, jinak považovaný za objevitele Grónska, na kterého by narazil při hledání nového domova pro svou rodinu. Sám Leif se narodil na Islandu, ale kvůli vyhnanství svého otce musel Island opustit a natrvalo se usadil v grónské osadě. Jak vidíte, každá strana má své důvody. Mohli je usmířit Inuité (původní obyvatelé Grónska)kdyby ho prohlásili za Grónana. Ostatně právě v této mrazivé zemi našel svůj domov.
Monumentální socha si našla cestu na ostrov sv. 1930 a byl darem ze Spojených států, který chtěli takto oslavit tisíciletí Islandský parlament Alþing (další informace o umístění prvního parlamentu najdete v našem článku Þingvellir: Národní park a historické místo shromáždění islandského parlamentu).
