Pergamonmuseum Berlin Museum: Prohlídka, sbírka, nejvýznamnější

Za vstupenky na Muzeum Pergamon každý den stojí fronty turistů. Co z něj dělá jedno z nejoblíbenějších muzeí v Berlíně a co uvidíme v jeho prostorných interiérech?

Muzeum Pergamonmuseum: Historie

1897 - 1899 - Výstavba první budovy. Slavnostní zahájení v 1901 předsedal císař Wilhelm II. Uvnitř jsou zobrazeny vykopávky z Pergamu, Prieny a Magnesie.
1908 - 1930 - Demolice první budovy. Vzniká nový, velký muzejní prostor, ve kterém má být umístěno více archeologických expozic.
1943 - 45 - Nálety na Berlín, při kterých je budova muzea vážně poškozena. Některé památky jsou také zničeny, jiné vyrabují vojáci Rudé armády.
1987 - Takzvaný "Priamův poklad". Přes protesty německé strany nebyl dodnes vrácen.
2007 - Začíná rekonstrukce muzea, která má trvat do roku 2023 (podle jiných prognóz do roku 2025). Část sbírky je dočasně uzavřena.

Muzeum Pergamonmuseum: Prohlídka sbírky

Procházka mezi exponáty Pergamonského muzea je opravdovou cestou časem. Na prohlídku celé sbírky potřebujete asi dvě hodiny. Vyplatí se však předem ověřit, co přesně bylo turistům zpřístupněno. Než bude dokončena rekonstrukce celého objektu, muzeum Pergamon dočasně uzavírá některé místnosti.

Sbírka je rozdělena do tří částí: Sbírka antického umění (Antikensammlung), Muzeum Blízkého východu (Vorderasiatisches Museum) a Muzeum islámského umění (Museum für Islamische Kunst).

Muzeum Pergamonmuseum: nejzajímavější exponáty

Níže uvádíme vybrané exponáty uchovávané v muzeu Pergamon.

Velký Diův oltář

Tato slavná památka byla financována králem Eumenes II. Po léta se předpokládalo, že panovník chtěl tímto způsobem poděkovat bohům za vítězství nad Galaťany, ale novější výzkumy tomu zřejmě odporují. Někteří historici umění uvádějí, že pomník byl postaven dříve a připomínal králův triumf nad galským velitelem Orgiagonem. Převládající hypotéza je, že struktura neodkazovala na žádná konkrétní vítězství a měla ukázat božský původ a řadu vojenských výhod vládců Pergamonu. Autorem projektu byl Menecrates z Rhodosu, ale předpokládá se, že sochy vytvořili různí umělci. Není známo, jakým bohům byl oltář zasvěcen, i když se předpokládá, že to byli Zeus a Athéna. Památka nebyla antiky často popisována – nejspíš proto, že nepocházela z klasického období, takže pro Římany nebyla zajímavá.

Oltář ztratil svou funkci po konverzi římských císařů na křesťanství (je možné, že zde byli císaři uctíváni po začlenění Pergamonu do Říma). Během válek s Araby byl zbořen, přičemž stavební materiál použil na stavbu městského opevnění. Byl znovu objeven v druhé polovině devatenáctého století - Německý archeolog Carl Humann jej po částech přivezl do Berlína a podle tohoto uměleckého díla byla vytvořena nová budova muzea. Po mnoho let byly z pomníku zobrazeny pouze fragmenty. Jeho opětovné sestavení a vystavení mělo obrovský dopad na tehdejší umění a inspirovalo architekty nacistického Německa. V 1945-1958 se nacházel v Leningradu.

Nejkrásnější částí oltáře je ta vyřezávaná vlys zobrazující střet mezi řeckými bohy a obry (tedy tzv. gigantomachie). Boj je extrémně urputný, účastní se ho i bohyně (Selene, Mojry, Semele) a méně známá božstva (Větry, Nereus nebo Okeanos). Samozřejmě nemohl chybět Zeus (zobrazený v době bitvy s obrem Porfirionem) a Athéna (bojuje s Alkyoneem, který je znovuzrozen díky Gaii). Ve střední části oltáře je menší vlys, na kterém můžeme vidět činy Telefa, syna Hérakla, který je považován za zakladatele Pergamonu. Další sochy byly umístěny na střeše oltáře a na jeho nádvoří. Přestože byly nalezeny jejich fragmenty, výzkumníci nejsou schopni říci, co zobrazovaly (podle některých konceptů existovaly alegorie měst v království Pergamon).

Oltář je zmíněn v Apokalypse sv. Jan – evangelista ho volá "satanův trůn". Vznikla tak konspirační teorie, že podoba pomníku měla být spojena s nějakými hroznými událostmi (nástup nacistů k moci v Německu a vlády Stalina a Chruščova v SSSR).

Brána Agory z Milétu

Jinými slovy, brána trhu. V iónských městech byla agora místem, kde se obchodovalo, ale také mluvilo nebo prováděli nějaké náboženské obřady. Dá se říci, že šlo o nejvýznamnější území v daném městě. Brána z Pergamonského muzea vznikla s největší pravděpodobností v dobách císaře Hadriána. Během přestavby v byzantské éře byla brána součástí městských hradeb. Ve středověku zasáhlo Milét zemětřesení a s největší pravděpodobností byla budova v tomto období zničena. Znovuobjevení provedl na začátku Z dvacátého století Německý archeolog Theodore Wiegand. Fragmenty brány byly odvezeny do Berlína. Když učenec ukázal Vilém II modelu pomníku byl císař tak potěšen, že nařídil jeho rekonstrukci co nejdříve.

Všechno se teď počítá 30 metrů dlouhý a 16 metrů vysoký. Kvůli nedostatku některých původních fragmentů musely být některé nahrazeny kopiemi. Druhá světová válka přinesla mnoho škod - pravé křídlo budovy se zřítilo v důsledku bombardování. Svou bývalou slávu památník znovu nabyl až v r XXI století! Před branou můžeme vidět zajímavou mozaiku zobrazující Orfea obklopeného zvířaty.

Vstup na agoru je nejlépe obdivovat z fragmentu chrámu Trajana z Pergamonu (tzv. Trajaneum) umístěného na protější straně. S největší pravděpodobností byl dokončen až za vlády Hadriána (kterému se zde také dostalo božského uctívání).

Ištařina brána

Býval součástí opevnění Babylon a byl postaven za vlády krále Nabuchodonozor II. Tento vládce, známý z Bible, udělal ze svého státu skutečnou mocnost, když vedl vítězné války s Izraelem, Fénicií a Egyptem. Postavil mnoho neobvyklých staveb a připisuje se mu také financování jednoho ze sedmi divů světa – Visuté zahrady.

FOTKY: Isztarská brána - Muzeum Pergamon.

Ištařina brána je v podstatě předobrazem větší stavby. V 50. léta 19. století V 18. století byly v Babylonu nalezeny krásně zdobené glazované cihly. Koncem století zahájili vykopávky němečtí archeologové, kteří odkryli ruiny starého opevnění. Se souhlasem osmanské správy byly nálezy převezeny do Berlína ke konzervaci a rekonstrukci. O přestavbě celé brány však nebylo rozhodnuto, protože místnost muzea byla příliš malá.

Brána se skládá ze dvou věží a průjezdu - zdobeného cihlami, přes který byl nanesen nátěr z modré glazury (glazury). Architekt umístil siluety zvířat symbolizujících božstva tehdejšího Babylonu: mušḫuššu (hadí draci z Marduk), lvi (Ishtar) a býci (Adada). Na levé straně je nápis architekta, díky kterému byl objekt utracen (začíná slovy: "Nabu-kudurri-usur II, babylonský král, jsem syn Nabopolassara, babylonského krále. Postavil jsem Ištařinu bránu z kamenů s modrými glazurami pro Marduka, svého pána.".

Nálezy z města Sam'al

Lvi z Ištařiny brány jsou známí, ale málokdo ví, že Pergamonské muzeum má i jiné, neméně zajímavé snímky těchto zvířat. Za pozornost stojí zajímavé pasáže lví brány Sam'al. Dochovaly se dvě mohutné plastiky řvoucích lvů, které kdysi střežily vstup do města. Na místě stejných vykopávek byl nalezen i slavný Asyřan stéla Asarhaddon - s postavou vládce vysokou přes tři metry. Tato památka je také v muzeu Pergamon v Berlíně.

Fasáda paláce Mszatta

Je to fragment většího architektonického komplexu postaveného v současné oblasti Jordán. Bylo založeno za vlády chalífy Al-Walida II z dynastie Umajjovců. Vládce zavraždili jeho synové odebrání z dědictví, a proto palác nebyl nikdy dokončen. Dílo zkázy dokonalo zemětřesení.

Ruiny využívali beduíni, kteří jim dali jejich dnešní jméno (mszatta znamená zimní tábor). V XIX století Turecko se značnou pomocí Němců začalo stavět hidžázskou železnici. Hrozilo, že by práce mohly vést ke zničení ruin, proto byl turecké straně nabídnut prodej památky. Sultán Abdülhamid II rozhodl nabídnout fasádu německému císaři jako dar.

Zařízení se vyznačuje bohatou výzdobou především v podobě rostlinných a zvířecích motivů. Zajímavostí je, že na pravé straně fasády neuvidíme zvířata. Podle některých badatelů tam měla stát mešita a islám zakazoval vytváření obrazů živých tvorů. Některé části pomníku jsou bez výzdoby, což potvrzuje tezi, že stavební práce nejsou dokončeny.

Mír s Aleppem

Neobvyklá památka z XVII století. Je to zdobené obložení stěn z domu křesťanského obchodníka z Aleppa. Mocný muž působil v křesťanské čtvrti ve městě a zabýval se ve velkém zprostředkování obchodu. Z tohoto důvodu si mohl dovolit zaplatit tak drahé ozdoby.

Zajímavé je, že vyráběl dekorace Halba Shah ibn Isa umělec z Persie. Styl je definován jako kombinace perských a turecko-osmanských trendů. Obsah dekorací odkazuje ke křesťanské víře (výjevy z Nového a Starého zákona), ale najdeme i světskou tematiku (např. lovecké výjevy). Vyobrazení světců doprovázejí obrazy bájných bytostí a starověkých učenců. Aleppský mír je skvělým příkladem eklektického umění jak z hlediska formy, tak obsahu.