Nebylo by přehnané říci, že Père Lachaise je nejznámější hřbitov na světě. Nekropole každoročně navštíví statisíce turistů, což z ní činí jednu z nejoblíbenějších destinací na itineráři pařížských zájezdů.
Dějiny
Název místa je spojen s jezuitou François de la Chaise. Byl zpovědníkem Ludvíka XIV., osobou mimořádně vlivnou a zapojenou do intrik ve Versailles. Říká se, že to byl on, kdo přiměl krále ke zrušení nantského ediktu. Žil mimo město v oblasti, kde byl na počátku 19. století založen nový pařížský hřbitov. Nekropole byla pojmenována po slavném mnichovi (Cimetière du Père-Lachaise znamená doslova "Hřbitov otce de la Chaise").
Rozhodnutí vytvořit nové pohřebiště vyplynulo z ustanovení nového zákona, který zavedl Napoleon Bonaparte. Upravovala také problematiku hřbitovů. Prvním, kdo tam byl pohřben, byla malá holčička – dcera chudého řemeslníka z předměstí Paříže. bohužel hřbitov nebyl oblíbený mezi obyvateli hlavního města. Za první rok existence se tam konala jen asi desítka pohřbů. Francouzi nechtěli odpočívat na hřbitově, který nebyl v bezprostřední blízkosti kostela. Snaží se čelit finanční katastrofě správci přišel s neobvyklým nápadem - vedl k převodu kostí Molièra a la Fontaina do Père Lachaise.
Tato řádně medializovaná oslava způsobila, že Pařížané změnili svůj postoj – podle toho fungoval i fakt, že jejich blízcí mohli spočinout po boku světových celebrit. Během následujících třiceti let zde bylo pohřbeno přes desítky tisíc lidí. Stala se zajímavá událost v roce 1817 - byly na hřbitov přeneseny ostatky slavných milenců Helezy a Abélarda.
Popularita nekropolí nadále rostla a Père Lachaise byl několikrát rozšířen. V roce 1894 bylo postaveno krematorium a kolumbárium (tj. místo, kam se ukládají urny s popelem). Jednou z nejvýznamnějších epizod v historii tohoto místa byla Pařížská komuna – Versailles zde postříleli přes sto zajatých povstalců. Władysław Broniewski popsal tyto krvavé události v básni "Pařížská komuna".
"(…) Na hřbitově Père Lachaise už nastal večer, zeď zbělá ve večerním soumraku. Ne, to není vůně trávy - to je vůně krve! To není hřbitov - to je to pevnost duchů!"
Těžko říct, kolik lidí dnes na tomto kousku země odpočívá. Opatrné odhady hovoří o 300 000, ale hřbitovní úřady říkají, že jen v hrobech byl pohřben milion těl (plus dvakrát tolik v urnách)! Zajímavé je, že na hřbitově se stále objevují nové pohřby - nicméně získání povolení k věčnému odpočinku mezi tolika celebritami podléhalo několika regulacím. Za prvé, zesnulý musel být v době smrti Pařížanem nebo obyvatelem francouzské metropole. Je to způsobeno rostoucími problémy s místem na Père Lachaise …
Prohlížení památek
Nejlepší způsob, jak se dostat na hřbitov, je metrem. Stanice podzemní dráha, ze které se můžete dostat do nekropole, jsou: Père Lachaise, Philippe Auguste, Alexandre Dumase a Gambetta.
Hlavní vchod nachází se na stanici Père Lachaise, další čtyři na autobusových zastávkách 26, 60, 61, 64, 69, stanici metra Gambetta a autobusové zastávce 76.
Hřbitov se rozkládá na ploše přes 40 hektarů, takže jeho návštěva obvykle trvá poměrně dlouho. Musíme vzít v úvahu, že přes veškerou snahu ze strany nekropolní služby může nalezení konkrétních náhrobků zabrat mnohem více, než plánujeme. Je těžké vyjmenovat všechny slavné osobnosti, které byly v této oblasti pohřbeny, mapu s umístěním nejnavštěvovanějších hrobů najdete zde: odkaz.
Do článku níže jsme zahrnuli fotografie a základní informace o lidech, které jsme vybrali pohřbít na Père Lachaise. Výběr je čistě subjektivní, doporučujeme vám chodit po vlastních trasách.
Hrob Fryderyka Chopina (část 11)
Nejslavnější Polák zde pohřbený zemřel 17. října 1849. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho Pařížanů, pohřební průvod vedl princ Adam Jerzy Czartoryski. Charakteristickou náhrobní sochu múzy Euterpe zhotovil Auguste Clésinger, manžel Solange Sandové (dcery George Sandové - Chopinovy milenky).
Hrob Jima Morrisona (část 6)
Zpěvák slavná kapela "Dveře" byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji v Paříži v červenci 1971. Okolnosti jeho smrti dodnes vyvolávají mnoho pochybností. Na malém náhrobku zpěváka a básníka, vmáčknutého mezi nedaleké pomníky, je toho zpravidla hodně květiny a … cigarety. Přinášejí je fanoušci a vzdávají tak hold hudebníkovi, který během svého života kouřil velké množství tabáku.
Oscar Wilde (část 89)
Tento básník a skandalista strávil poslední roky svého života v Evropě pod falešným jménem. Zemřel v Paříži roku 1900 (na smrtelné posteli konvertoval ke katolicismu) a zde byl také pohřben. Problematika sousoší náhrobku byla od počátku kontroverzní. Ozývaly se hlasy, že by to mělo nějak odkazovat na spisovatelova díla, ale někteří věřili, že je lepší nechat hrob tak, jak je. Nakonec pomník vytvořil Jacob Epstein. Jeho náhrobek odkazuje k asyrskému umění a je interpretován jako symbolická reprezentace svobodného básníka. Sochař své dílo dokončil na místě, opakovaně se dostával do konfliktu s policií. Pařížany pohoršily realisticky ztvárněné genitálie sochy. Nakonec byl kamenný falus v roce 1961 poničen. Po léta existovala tradice, podle níž ženy navštěvující hrob zanechávaly na pomníku otisk rtů namalovaný rtěnkou. Kvůli ničení a protestům básníkovy rodiny byla plastika zajištěna skleněnou deskou.
Wall of the Communards (mezi částí 76 a částí 77)
Hřbitov Pere Lachaise je jedním z posledních bodů odporu bojovníků Pařížské komuny. Bylo zde zastřeleno 147 lidí a na zdi nekropole jsou stále stopy po kulkách. Je to důležité místo pro francouzskou levici a dělnické hnutí. V oblasti byla pohřbena dcera Karola Marxe a její manžel - filozof Paul Lafargue, kteří spáchali sebevraždu ze strachu z blížícího se stáří.
Auguste-Ernest Caillat (část 2)
Pravděpodobně vám toto jméno mnoho neříká, není divu, protože muž byl pařížský obchodník specializující se na obchod s alkoholem. Proč je tedy součástí našeho seznamu? Kvůli krásnému náhrobku, který navrhl slavný francouzský architekt Hector Guimard. Při procházkách Paříží jistě uvidíte mnoho děl tohoto umělce, protože to byl on, kdo udělal slavné vstupy do stanic metra. Náhrobek Père Lachaise je žulový monument připomínající vlnu nebo rubáš. Socha je korunována secesním křížem.
Casimir Perier (část 13)
Hrob tohoto slavného politika (zastánce omezení královské moci) rozhodně vyčnívá z řady. Vysoký kamenný podstavec s kovovou plastikou zesnulého připomíná spíše pomník než klasický náhrobek. Zajímavostí je, že po tomto francouzském premiérovi byla pojmenována i jedna ze hřbitovních uliček.
Heloiza a Abelard (část 7)
Dějiny středověcí milenci léta podněcovala lidskou představivost. Není divu, že hřbitovní úřady chtějící povzbudit Pařížany, aby zde pohřbívali mrtvé rozhodl přenést kosti filozofa a jeho učedníka Père Lachaise. Novogotický náhrobek má velmi zajímavou historii. Abelard byl původně pohřben v St. Marcel v Chalon-sur-Saône. Po smrti Heloise se však Peter Ctihodný postaral o to, aby milenci odpočívali na jednom místě (v Abbaye du Paraclet, ve městě Ferreux-Quincey). Během francouzské revoluce byly ostatky přeneseny do kostela Nogent-sur-Seine. Tam je našel, prozkoumal a koupil kosti francouzský archeolog Alexandre-Marie Lenoir. Pak koupil zbytky prvního Abelardova náhrobku a další středověké relikvie. Právě z nich (a z moderních prvků) vytvořil nový pomník ve tvaru hrobky zakončené baldachýnem. Po přenesení do Père Lachaise se památník stal poutním místem nešťastně zamilovaných. Zajímavé je, že někteří lidé tvrdí, že ostatky manželů nikdy neopustily klášter a jsou tam dodnes.
Théodore Géricault (část 12)
Zajímavou ukázkou sepulkrálního umění je také náhrobek jednoho z nejslavnějších umělců éry romantismu ve Francii. Na kamenném soklu vidíme napůl ležící postavu malíře se štětcem v ruce. O něco níže je umístěn basreliéf zobrazující nejslavnější Géricaultovo plátno – „Vor“ Medúzy.
Edith Piaf (část 97)
Hrob slavného francouzského spisovatele se nachází v nové části hřbitova a (kromě četných květin, které zde zanechali návštěvníci) ničím zvláštním nevyniká. Edith Piaf odpočívá v rodinném hroběs nápisem Famille Gassion-Piaf (Gassion bylo skutečné příjmení zpěváka).
Amedeo Modigliani (část 96)
Zástupce École de Paris, který zemřel na tuberkulózu leží v jednom hrobě se svou milenkou Jeanne Hébuterne. Když se dívka doslechla o malířově smrti, spáchala sebevraždu skokem z okna (byla v osmém měsíci těhotenství). Její rodina léta blokovala možnost přesunout tělo ženy do Modiglianiho hrobu (věřilo se, že jejich vztah na ni měl destruktivní dopad). Na společném náhrobku většinou leží kameny. V židovské tradici (Modigliani byl italský Žid) jde o formu dobrého skutku a naplnění přikázání, které má zdroj v Bibli.
Molière a Jean de La Fontaine (svazek 25)
Pravděpodobně, nebýt těchto dvou hrobů, nevypadaly by dnes hřbitovy Père Lachaise tak honosně. Právě přenesení ostatků velkého dramatika a slavného pohádkového autora sem změnilo postoj Francouzů k novému pohřebišti. Dnes se bohužel zpochybňuje, zda zde spočívající kosti skutečně patřily mistrům pera. V případě Moliéra nemáme k dispozici žádnou dokumentaci související s následným přemístěním spisovatelova hrobu. V případě La Fontaine to bylo založeno na zmínce Pierra-Josepha Thouliera d'Olivet, který navrhl, aby vedle Moliéra odpočíval slavný fabulista. Některé zdroje však uváděly, že zesnulý byl pohřben na hřbitově neviňátek, který dnes neexistuje. Není možné určit, kdo měl pravdu.
Miguel Ángel Asturias (sv. 10)
Jeden z nejneobvyklejších náhrobků, které zde můžeme vidět, byl postaven guatemalskému spisovateli Asturiasovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Jelikož byl prozaik považován za obránce kultury jihoamerických indiánů, na jeho hrobě je sloup odkazující na mayské umění.
Památky
Památky zabírají severovýchodní část nekropole. Některé z nich jsou věnovány obětem táborů smrti 2. světové války (včetně Osvětimi), některé veteránům z válek 20. století (jeden z nich byl postaven na počest Poláků) a některé obětem havárií francouzských letadel.