Svatá hora Athos
Poloostrov Athos (řecky Agion Oros) je místo, které je fascinující i kontroverzní. Složitá historie regionu, potíže s přístupem a četná bizarní prohlášení tamních mnichů zvyšují zájem turistů.

Po vzoru sv. Bazalka
Pravoslavná církev sice uznává předchůdce mnišství Svatý. Antoni Veliký a mnich Pachomius je to však otec mnišského života, který činí sv. Basil Veliký. Autorem je tento duchovní ze 4. století jedno z prvních pravidel náboženského života. Trochu se lišil od latinského pravidla sv. Benedikta (větší nezávislost mnichů na představených a menší důraz na nutnost práce mnichů) a formoval tak specifičnost pravoslavných klášterů.

Legendární počátky Athosu
V dějinách náboženského života na hoře Athos vidíme střet tří způsobů chápání tohoto povolání: anachoretika (poustevnický život, v izolaci), cenobitismus (dobře organizované komunity s jasně definovanými úkoly) i a prioritou (volné a často menší komunity, velký důraz na individualismus mnichů).
Podle legendy vznikla první komunita na poloostrově v prvním století našeho letopočtu. Chystala se to nasadit Mariekterý si našel cestu do těchto oblastí po havárii lodi plující na Kypr. Místní lidé přivítali Matku Kristovu jako svatou, a proto si ji vzali Agion Oros pod tvou ochranou. Upozornila však na to v těchto oblastech mohou žít pouze muži (a konkrétněji jen ti, kteří nosí vousy). Souviselo to se specifickým východním chápáním spirituality, podle kterého byla pro mnicha nejdůležitější učitelkou Matka Boží.

Co říkají historici?
Historici posouvají počátky klášterního života na Athosu na začátek 9. století. Kdo byli první mniši, nevíme. Podle jedné představy se zde usadili místní muži, kteří chtěli zasvětit svůj život Bohu, podle druhé přišli do Agion Oros někteří křesťanští uprchlíci ze vzdálených zemí. První konkrétnější informace se objeví v polovině devátého století.
S největší pravděpodobností se tehdy athoští mniši zapojili do obrany kultu obrazů a za tímto účelem vyslali své zástupce do Konstantinopole. Druhým zdrojem znalostí o prvních obyvatelích Athosu jsou životy svatých (sv. Petr Atoski a blahoslavený Eufemius Nový).

Císařská privilegia
Země poloostrova bohužel nebyly vhodné k pěstování, proto se někteří mniši museli přestěhovat do vzdálenějších, úrodnějších oblastí. To vedlo ke konfliktům s farmáři žijícími v okolí. Proto společenství Athos usilovalo o císařské privilegium. Jedním z nejdůležitějších takových privilegií bylo zlatá bula Basila I.. Tento dokument osvobodil monstery od daní a dal jim právní subjektivitu. Postupní císaři potvrdili a prodloužili udělení Basila I. Ten však povstal problém vymezení hranice klášterní statky. Obyvatelé nedalekého Ierissosu protože nesouhlasili s názorem mnichů, kteří tvrdili, že hranice Athosu končí na předměstí města. Obyvatelé města mysleli si, že by to mělo vést na vrchol hory Zigos. Komise vyslaná císařem označovalo hranici rozdělením sporné oblasti na polovinu. Tento stav trvá dodnes.
Osud
Mnišské komunity narůstaly a nevyhnutelně začaly přebírat cenobitický způsob fungování. Z období středověk přijdou nejslavnější kláštery jako například. Velká Lávra (pol. 10. stol.) nebo obývané Rusíny Svatý. Pantaleimon (počátek 12. století). Překvapivě komunita Agion Oros vzkvétaly v 16. století (zřejmě v té době žil na poloostrově 20 tisíc mniši). Je to zajímavé, protože mnišská republika byla tehdy pod nadvládou Osmanů. Noví vládci uvalili na Athos daň, ale výměnou za tribut nechali mnichy na pokoji. Postupní sultáni však zvyšovali uložené břemeno, které vedl ke zhroucení klášterů a formování mnichů do idiosynkratických komunit.

V roce 1822 Athos velmi pomohl řeckému povstání směrem k nezávislosti, které vyústilo v pronikání tureckých vojsk na poloostrov. Navzdory konečnému vítězství Řeků zůstal osud mnišské republiky nestálý. Pouze smlouva ze Sevres z roku 1920 poskytla Athos řecké vládě, a to uznal autonomii republiky. Agion Oros světové války byl v osobní péči Hitlera, která zachránila kláštery před zničením. Po ústupu Němců však na poloostrov vstoupili komunističtí partyzáni. Teprve po několika měsících získaly kláštery plnou nezávislost.
Kontroverze
Mniši z komunity Agion Oros jsou považováni za extrémně konzervativnía mnoho z jejich oficiálních prohlášení a zvyků je kontroverzních. Ahoj kláštery je proti univerzální elektrifikaci a nesouhlasí s uváděním do užívání nových technických zařízení. Jsou tam i kláštery negativní postoj k pokusům o dohodu s římskokatolickou církví. Vychází také mnoho mnichů kritika Evropské unienapříklad ji obvinil z pokusu naštípat lidi apokalyptickým znamením šelmy. Všechny komunity jsou pro zákaz vstupu žen na poloostrov, což vyvolává ostrý odpor, zejména ve feministických kruzích.

Praktické informace (aktualizace 2022)
Kontroverzní Autonomní republika Mount Athos je místo, které by mnozí rádi navštívili, ale málokdo. Ženy mají vstup do republiky zakázaný. Muži se tam dostanou, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Pokud však potřebujeme "vidět shora" pohoří Athos, pak se můžeme vydat na plavbu, která prochází právě kolem tohoto zajímavého místa.
Jak se dostat do Agion Oros? (aktualizace 2022)
Na počátku 20. století polský kněz a cestovatel, jezuita Marcin Czermiński napsal:
„Jak se parník blíží k Athosu, oko vidí stále úžasnější detaily (…) Na pozadí této divočiny lidská ruka po staletí stavěla poustevny, scénky a kláštery. Některé se tyčí na kamenné skále, jako čtyřboké opevněné hrady s věžemi a vysokou zdí (…) Jiné se schovávají v údolích u řeky s hlukem padajícím do egejských hlubin, jiné roztroušeny v nepřístupných útesech, popř. vlaštovčí hnízda připevněná ke skalám jako by visela nad srázy“.
Moderní turista se nejspíš bude nucen spokojit pouze s výhledem od moře. Pro vstup na poloostrov se musíte dostat speciální vízum. Navíc může každý den vstoupit do Agion Oros pouze deset mužů jiné než pravoslavné víry. Pro zbytek je proto připravena plavba lodí po malebném poloostrově.
Plavby (aktualizace 2022)
Na trhu jsou různé nabídky plaveb, během kterých můžeme vidět poloostrov Athos, každý z nich se může od ostatních mírně lišit, a to jak délkou trvání, cenou, tak i programem takového zájezdu.
Většina plaveb odjíždí z přístavu Ormos Panagias.
Klíčové prohlídky
Společnost Keytours pořádá exkurze ze Soluně, odkud nám ráno odjíždí autobus do malého přístavu v Ormos Panagias, kde se nalodíme na trajekt a vydáme se na plavbu za "Svatou horou" a jejími kláštery. Obdivovat majestátní poloostrov z vody je velmi příjemným časem k odpočinku.
Na zpáteční cestě byla uspořádána jedna zastávka – mimo Republiku Athos, těsně za jejími hranicemi v malé vesničce Uranoupoli (Ouranoupoli), kde se můžete trochu procházet po pláži, procházet se ulicemi, nakupovat suvenýry nebo zajít do jedné z hospod či restaurací ochutnat řeckou kuchyni.
Délka vašeho pobytu ve vesnici je omezená, pamatujte, abyste nepřišli pozdě na zpáteční plavbu. Na konci výletu byly na palubě lodi naplánovány různé hry a tance. Nakonec se dostanete do přístavu a zpět do Soluně.
Výlet s tímto dopravcem se pořádá v sezóně (do poloviny října) 2x týdně, trvá cca 11-12 hodin a koš na osobu cca. 55€. Více informací naleznete na stránce s informacemi o zájezdu pod tímto odkazem.
Cena zájezdu zahrnuje pouze dopravu ze Soluně do přístavu (plus návrat) a náklady na plavbu. Jídlo a pití nejsou zahrnuty.
Pamatujte, že na palubě lodi může být hodně lidí, takže abyste si výhledy naplno užili, je nejlepší si předem udělat dobré místo venku.
Athos-plavby
Další nabídka k návštěvě Mount Athos je prezentována na webu s plavbami athos-cruises.gr, kde najdeme levnější než v předchozí variantě plavby, jednou z nich jsou možnosti bez plavby do přístavu, ze kterého lodě vyplouvají. Přístup si musíme zajistit sami.
Ceny plavby:
- Ouranoupolis - hora Athos - € 20,00
- Ormos Panagias – hora Athos – € 25,00
- Ormos Panagias - hora Athos + Ammouliani + oběd - € 30,00
Děti 7-12 let mají 50% slevu.
Více informací naleznete na oficiálních stránkách dopravce.
Přístup do míst, odkud lodě odplouvají, je nejlépe organizovat pomocí místních autobusů KTEL - Chalkidikis, které jezdí ze Soluně na poloostrov Chalkidiki (Chalkidiki), ale pamatujte, že cesta tam je drahá, např. trasa Thessaloniki - Ouranoupoli stojí asi 13,70 EUR za jednu cesta a jednosměrná jízdenka na tarsus Soluň - Ormos Panagias stojí kolem 12,40 €.