Montserrat je to jen "řezaná hora"(Nebo také"zubatá hora”). Štíty měli stříhat sami andělé (oni použili dodatečně zlatý nápoj) připravit místo pro přicházím apoštol Petr. První papež v jednom z poblíž hrot šípu zanechal sochu Marie. Postava prý vyšla pod dlátem patrona umělců - svatého Lukáše.
Apoštolové, rytíři a nacisté
To není jediná legenda který je spojen s počátky kultu na kopci Montserrat. Podle jiného příběhu to nebyl Petr, ale Josef z Arimatie, kdo přišel do Španělska. Středověké pohádky svázal tuto biblickou postavu se svatým grálem – kalichem, ze kterého pil Kristus při poslední večeři (a také podle Roberta de Borona nádoba, do které byla sbírána krev ukřižovaného Ježíše). Možná to byl příběh Wagnera, když svou operu umístil na hrad Monsalvat „v horách na severu Španělska“ s akcí své opery. A ačkoliv je Monsalvat hora „divoká“ a nikoli hora „pilovaná“ a Wagner v Katalánsku snad nikdy nebyl, podobnost jmen je zajímavá.
Zajímavě k tomuto příběhu přistoupili velmi vážně… nacisty. Heinrich Himmler, šéf SS a okultista, viděl v grálu magickou zbraň, která měla zachránit Třetí říši před kolapsem. Podle některých publikací se Himmler osobně vydal do Španělska, aby se pokusil najít kalich v klášteře. Většina zbožných mnichů s ním ale mluvit nechtěla a ti, kteří vzali nacistu na prohlídku kopce, jeho iluze rozptýlili. V klášteře nejsou žádné památky související s artefaktem. Zuřivý Himmler se vrátil do Berlína s prázdnýma rukama.
Madonna "Czarnulka"
Legendy nezmiňují o tom co se stalo se sochou od doby, kdy byla hora prořezána, do doby začátku kultu. S největší pravděpodobností zůstala skrytý během arabské invaze na poloostrov a zapomenuté. Ale jakmile byla země znovu získána křesťany, Mary se rozhodla vzpomenout si na sebe. V sobotu kolem 800 malí ovčáci pasoucí svá stáda v Pyrenejích slyšeli hudbu vycházející z jedné z jeskyní a viděli odtamtud vycházet světlo. Tento jev byl tak neobvyklý, že se vyděšení pastýři báli k jeskyni přiblížit. nicméně zázrak se opakoval každou sobotu. Jednoduchý šli k místnímu farářia ten, který nevěděl, jaká je povaha nadpřirozené události, se poradil s biskupem. Tento zabral rozhodnutí jet do hor. V čele města Manresa a okolních vesničanů dorazil do tajemné jeskyně. Támhle byla vidět postava Marie - díky úžasnosti tohoto jevu všichni přítomní padli na kolena jako jeden manžel. Po chvíli vzrušení však přišel čas na pragmatismus. Biskup usoudil, že by bylo mnohem lepší, kdyby socha byla v hlavním městě jeho diecéze. Vstal a pokusil se postavou pohnout. Tento však nedalo se s ní pohnout. Teprve tehdy duchovní usoudil, že svatá Panna má toto místo zřejmě ráda. Doporučil tak postavit zde kapli.
Pověsti o sochařství a četných milostech, které zde proudily, přitahovaly poutníky. Věřilo se, že po skončení modlitby člověk by se měl dotknout Madonny. Tato praxe vyústila v socha svatého Lukáše se do našich dob nedochovala. Kolem 12. století byla postava zničena a poté nahrazena kopií. Možná právě tehdy byla přestěhována na nové místo – do kostela, který byl věřícím dostupnější. Poutní hnutí však neutichlo, a věřící pokračovali v návštěvě kopce. Nový obraz byl zčernal kouřem svíček a lamp proto mu Katalánci říkali"la Morenet"to je"Czarnulka".
Svatí ve spárech hříchu
 Jižanský temperament však způsobil obyvatelům masivu nemalé problémy. Jeden je zažil poustevníkkterý žil ve středověku v poustevně poblíž masivu Montserrat. Po nabrání hrdosti prohlásil, že ho ďábel nikdy nedonutí porušit přikázání. Satan na to jen čekal. Vlastnil dceru šlechtice žijícího poblíž. Když poslal svou dceru do poustevny, aby ji propustila exorcismy objevil se tam také ďábel v podobě přítele poustevníka. Je těžké si to vůbec představit co musel čert poustevníkovi říctže tento první… dívku znásilnil a poté zavraždil. Když se ukázalo, kdo ho k tomu přiměl, vyděšený muž odcestoval do Říma, aby získal od papeže vykoupení. Nástupce svatého Petra mu určil pokání přiměřené spáchanému zločinu. Vrah a násilník měli jít po čtyřech, dokud mu otec oběti neodpustí. Zřejmě trvalo dlouhých sedm let, než aristokrat pozval poustevníka do svého paláce. Kajícník přiznal svou vinu a vzal svého otce na místo, kde bylo tělo ukryto. K překvapení všech dívka ožila. Do paláce se však vrátit nechtěla, rozhodla se zůstat v horách a věnovat se zde službě Bohu. Její čin zahájila existenci klášterakterá se na masivu nachází dodnes.
Před sochou Černé Madony se to také stalo jiná konverzekterá je na rozdíl od výše uvedené legendy dobře doložena v pramenech a jejíž ozvěny měly změnit celý křesťanský svět. Jde samozřejmě o pobyt v této oblasti Svatý. Ignacy Loyola. Zakladatel jezuitského řádu nepomýšlel na dráhu duchovního, ale jeho život byl spjat s armádou. Dělová koule, která mu rozdrtila nohu, však donutila mladého vojáka změnit svůj systém hodnot. Odešel na Montserrat, aby se pomodlil před zázračnou sochou. I zde vykonal svou generální zpověď, která měla trvat celé tři dny! Poté, pověšený brnění a meč před sochou Marie, se usadil v jeskyních u města Manresa, kde zasvěcením se askezi vytvořil systém duchovních cvičení, později nazývaných „ignaciánské exercicie“.
patronka Katalánska
Postava musela ještě jednou zůstat skryté v horách. Stalo se tak na počátku 19. století, kdy Španělsko napadla Napoleonova armáda. Přestože byli Francouzi po několika letech poraženi, Montserrat byl na dalších několik desítek let opuštěný. 20. století také nepřineslo kýžený mír – krvavá občanská válka přinesla vítězství katolíkům, ale Franco nebyl Kataláncům nakloněn. A musíte si pamatovat, že Madona z Montserratu od roku 1881 z rozhodnutí papeže Lva XIII. byla patronkou Katalánska. V těžkých dobách se stala oporou obyvatel regionu v jejich odporu proti zneužívání moci. Výrazem tohoto boje byla mše v roce 1947, slavená v katalánštině (používání tohoto jazyka bylo tehdy zakázáno).
Historickou postavu dnes může vidět každý turista. Madonna v sedě představuje svého syna v druhé ruce držící zeměkouli (symbol péče o celý svět). Jezulátko žehná jednou rukou a v druhé drží šišku (symbol věčného života).
Křížová cesta
Člověk by měl jít na místo prvních zjevení z kláštera Křížová cesta a Na cestě růžence. Jeho vyřezávané stanice pocházely mimo jiné z rukou nejslavnějších představitelů katalánské secese. Antonio Gaudi a Joseph Puig a Cadafalchi.
