Bitva u Grunwaldu byla jednou z největších bitev ve středověké Evropě. Bojovalo se mezi silami Řádu německých rytířů a silami Polska a Litvy během velké války mezi Krzaki a Polskem.
Bitva se odehrála 15. července 1410 v polích mezi vesnicemi Grunwald, Stębark a Łodwigów. Byla to neuvěřitelná ukázka síly jak ze strany Řádu německých rytířů, tak ze strany Polského království.
Každý slyšel o této velké bitvě ve škole, ale jen málo lidí ví, kolik kuriozit je v této obrovské středověké bitvě na život a na smrt.
1. Před začátkem bitvy vyslechl polský král Władysław Jagiełło podle kronik dvě mše. Mohl on, stejně jako pokřtěný král, projevovat tak velkou zbožnost, že byl nucen se modlit dvakrát? Asi to takto chtělo podat mnoho kronikářů, ale pravda je zcela jiná. Stres z tak velké bitvy musel být obrovský. Zatímco se během mše modlil, Jagiełło prostě čekal a sbíral myšlenky jako šachový mistr. Každý tah musel být dokonale naplánován, pokud měla být bitva vyhrána. Proto Jagiełło i přes neustálé, netrpělivé otázky rytířského stavu v klidu čekal na zprávy od svého bratra Witolda o situaci jeho armádních jednotek.
Byl to velmi moudrý krok, díky kterému se podařilo vyvinout strategii, která dala polské armádě vítězství.
2. Dodnes zůstává nevyřešenou záhadou, kdo zabil velkého germánského mistra Ulricha von Jungingena. Zdroje, jako jsou kroniky, o smrti germánského vůdce mlčí. Proto existovalo mnoho teorií o Ulrichově smrti. Jedna z teorií předpokládala, že velmistra zabila rolnická pěchota. Nelze to potvrdit, ale je to dosti nepřesvědčivá teorie. Mnoho důkazů ukazuje na Mszczuj ze Skrzyńska, z rodiny Łabędzik. Středověký zvyk umožňoval vítězi okrást protivníka o brnění, cennosti a válečného koně, který měl často cenu jako pár vesnic společně s obyvateli. Traduje se, že poskok rytíře Mszczuj našel tělo velkého mistra a přinesl jeho pánovi zlatý pektorál s relikviemi. Kostel v Kijachu, spojený s rodem Łabędziků, se zřejmě po bitvě mohl pochlubit unikátním ornátem, vyrobeným z oděvů velkého mistra Řádu německých rytířů. Mnozí také tvrdili, že Ulrichovým vrahem byl významný Zawisza Czarny ze sulimského erbu. Jsou to však pouze domněnky, protože věc zůstává dodnes zahalena nevědomostí.
3. Bitva u Grunwaldu byla velkým střetem mezi dvěma silami, které ve skutečnosti pod svá křídla narukovaly vojáky z celé Evropy. Na straně Řádu německých rytířů bojovala vojska z celé západní Evropy, například žoldnéři z Francie a Anglie. Polská strana měla ve svých pobočkách i tak exotické jednotky jako tatarský prapor. Zajímavé je, že historici se dodnes přou, zda útěk z bojiště včetně tatarského praporu byl plánovaným tahem, nebo důsledkem krvavého masakru, který zavládl v tlačenici bitvy.
4. Na polské straně bojoval český národní hrdina Jan Żiżka. Týž, který se později za husitských válek stal známým jako mimořádný stratég a dobře vycvičený válečník.
5. Bitva u Grunwaldu byla hlavně bitvou kavalérie. Pokud jde o počty, na straně Řádu německých rytířů bylo asi 21 000 koňských rytířů. Na polské straně bylo asi 29 000 vojáků, drtivá většina z nich na koních. Tudíž třesk a hluk na polích Grunwald musel být úžasný.
6. Řád německých rytířů přinesl do Grunwaldu technologickou novinku, kterou byla děla. Dělostřelectvo však při tak velkém rozsahu bitvy nebylo k ničemu. Tím, že si na bojiště vzali děla, chtěli němečtí rytíři ukázat, jak jsou pokrokoví. Dělostřelectvo bylo užitečné hlavně při obléhání, boření hradeb. Během bitev bylo příliš mnoho chaosu, aby dělostřelectvo mohlo hrát důležitou roli.
7. Dva obnažené meče jsou symbolem, který zná každý. Předané Řádem německých rytířů měly symbolizovat začátek bitvy. Jagiełło se k tomu prý vyjádřil slovy, že v Polském království je hojnost mečů. Zajímavé je, že meče se po bitvě staly velmi důležitým symbolem a byly přineseny do korunní pokladnice na Wawelu. Postupem času je polští králové začali považovat za insignie moci. V roce 1795 opustili pruští vojáci rabující korunní pokladnici své meče, protože je považovali za málo cenné. Této situace využil Tadeusz Czacki, který meče tajně odnesl do sbírky Czartoryských v Puławech. Po porážce listopadového povstání se vlastníkem mečů Grunwald stal farář ve vesnici Włostowice. Ukryl je v presbytáři, kde je jednoho dne roku 1853 při prohlídce našli carští vojáci. Byli odvezeni do Zamośće a od té doby k mořským řasám ohledně jejich dalšího osudu.
Pokud někdo tušil, že meče jsou cenné, pravděpodobně dnes zdobí sbírky nějakého neuvěřitelně bohatého sběratele.
8. Král Jagiełło se na hrad vrátil až 16 měsíců po bitvě.
9. Během bitvy bylo mnoho rytířů zajato Polskem. Po bitvě čekali na výkupné na hradě Teczyn u Krakova.
10. Německá strana nazvala bitvu u Grunwaldu bitvou u Tannenbergu.
11. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nebyly na bojišti žádné „vlčí jámy“. Obě armády dorazily příliš brzy na to, aby učinily taková opatření
12. Polský král tak důrazně nabádal svou armádu k boji a křičel rozkazy tak hlasitě, že ochraptěl. Zřejmě i den po bitvě mu bylo těžko rozumět.
13. Každý rok se koná představení připomínající bitvu u Grunwaldu. Sjíždějí se na něj rytíři z celé dnešní Evropy.
14. Armády si byly očividně natolik podobné, co se týče výzbroje, že král nařídil obléct si slaměné pásy, aby odlišil své vlastní od svých nepřátel.
15. Polská armáda používala většinou rovné tisové luky, ale tatarské korouhve používaly své spolehlivé reflexní luky, které bylo možné použít při jízdě.