Fontána čtyř řek (vlastněná Fontana dei Quattro Fiumi) patří k největším fontánám v Římě a je považována za jeden z nejvýznamnějších projektů barokního umělce Gian Lorenzo Bernini.
Slavná fontána stojí v srdci oválného a protáhlého náměstí Piazza Navona (italsky Piazza Navona), před Svatý. Agnieszka v Agone.
Příběh triku
Příchod 1644 nečekaně otřásl úspěšnou kariérou Berniniho, jednoho z nejtalentovanějších a nejplodnějších umělců barokní éry. Nejprve zemřel jeho největší patron, papež Urban VIIIpak jej vystřídal krajně odmítavý postoj k pontifikátu svého předchůdce Innocent X. Navíc první z nich pocházel z rodiny Barberinis, druhý z Pamphilia oba domy se upřímně nenáviděly. Innocent X odložil všechny příbuzné a oblíbence zesnulého papeže. Další obětí této čistky se stal Bernini, který přišel o postavení dvorního architekta a sochaře papežského dvora a byl také vyloučen ze všech budoucích soutěží.
Po nějaké době se Bernini dozvěděl zprávu, že papež plánuje přestavět náměstí Piazza Navona, které mělo být ve skutečnosti soukromým nádvořím rodiny Pamphili, protože se nacházelo naproti nové rezidenci, kterou nechal postavit Innocent. Hlava církve chtěla, aby na tomto náměstí byl vztyčen egyptský obelisk nalezený na kusy v okolí Cirkus Maxentius podle Přes Appia.
Projekt se zdál tak zajímavý, že se ho Bernini okamžitě chtěl chopit. Problém byl ovšem v tom, že kvůli soukromé averzi Inocenta X vůči Urbanovi VIII. by ani nedostal šanci představit svou vizi. Papež měl být navíc i přes vypsání soutěže od samého počátku nakloněn zaměstnání Francesco Borromini. Tento architekt, soupeřící s Berninim, dokonce předložil předběžný návrh přestavby náměstí, v jehož samém středu navrhl zřídit kašnu skládající se ze… čtyř postav představujících čtyři řeky (zní to povědomě, že?).
Dnes není jisté, jak Bernini nakonec přesvědčil papeže, aby změnil názor a svěřil mu návrh fontány, protože existuje několik verzí příběhu. Podle nejrozšířenějšího z nich mu pomohl jeho přítel princ Niccoló Ludovisi. Měl přesvědčit sochaře, aby připravil model fontány, kterou později tajně doručí do papežského paláce a postaví hlavy kostela na trasu rituální procházky. Tento trik byl úspěšný! Papež „náhodou“ našel model, který ho natolik vyděsil, že okamžitě odstoupil ze soutěže a pověřil Berniniho, aby to udělal.
Podle jiné verze se soutěž nakonec konala, ale Bernini vděčí za svůj úspěch papežově švagrové Olympia Maidalchiniová. Měla umělci poradit, aby vytvořil stříbrnou maketu, zatímco všichni ostatní používali hlínu. Následně poskytla model Innocent Xa ten z něj byl tak nadšený, že komise padla do rukou Berniniho a stříbrné mistrovské dílo bylo uděleno původci lsti …
Architektura a symbolika Fontány čtyř řek
Centrální část fontány tvoří travertinový základ, na kterém je umístěn egyptský obelisk. Na jeho vrcholu se nachází bronzová holubice, symbol Ducha svatého, která se nachází i v erbu rodu Pamphili.
Sokl byl vyroben z jednoho velkého dovezeného bloku travertinu 1648 z Tivoli. Bernini na její větší části pracoval asi dva roky, vytvaroval ji do tvaru skály plné exotické vegetace a zvířat (například vedle personifikace Rio de la vyrobil koně, lva a neznámého křížence Plata). V jeho interiéru vytesal otevřený oblouk připomínající jeskyni, přes který se můžeme dívat na druhou stranu náměstí. Zajímavé je, že v původní verzi byla skála pokrytá vegetací natřena!
Za zmínku také stojí pár slov o měření cca 16,50 m obelisk z červené asuánské žuly z Egypta. Byl nalezen v oblasti Cirkus Maxentius podle Přes Appiakde to stálo 4. století. Jeho dřívější historie je bohužel neznámá, ale malou příchutí je, že hieroglyfy na něm vyřezané nejsou vůbec egyptského původu. Vyrobili je sami Římané a odkazují na postavu císaře Domitiana – téhož, který založil stadion, jehož půdorys dnes navazuje na náměstí Piazza Navona.
Nejpůsobivějšími prvky fontán jsou personifikace čtyř velkých řek: Dunaj, Ganges, Nil a Rio de la Plata. Představovaly všechny tehdy známé světadíly (Afriku, Ameriku, Indii a Evropu) a odkazovaly na biblický ráj, odkud měly vytékat čtyři šeky, aby zalévaly čtyři světové strany. Stejně jako v jiných barokních dílech chybí Austrálie, ale kontinent stále čekal, až ho Evropané objeví.
Pro některé čtenáře může být překvapením, že tyto sochy nevyrobil Bernini. Tvůrce fontány „pouze“ připravil jejich návrh a realizací byli pověřeni čtyři různí sochaři, kteří své dílo dokončili v r. 1651.
Učinil personifikaci Dunaje Antonio Raggia poznáme je podle zdvižené ruky směrem k osobnímu erbu papeže (s holubicí a olivovou ratolestí ve spodní části). Podle zlomyslné pověsti si tato postava měla zakrývat oči, aby se nemusel dívat na průčelí kostela sv. Agnieszka. Zní to jistě efektně, ale s pravdou to nemá mnoho společného, protože stavba chrámu začala teprve rok po dokončení prací na kašně.
Personifikace Nilu vycházela zpod dláta Jacopantonia Fancelli. Poznáte ho velmi snadno podle šátku, což naráží na to, že v té době ještě nebylo známo místo pramene této řeky. A i zde někteří chtěli vidět od Berniniho špendlík zabodnutý do Borrominiho, protože podle městské legendy tento muž speciálně oslepil oči, aby se nemusel dívat na práci svého rivala…
Francesco Barrata vytvořil postavu symbolizující Rio de la Plata. V postavě muže zvedajícího ruku si všimneme hromady mincí, které nám mají připomenout, jak velké bohatství čeká v Americe na nově příchozí z Evropy.
Poslední z personifikovaných řek je Ganga by Claude Poussina. Vousatý muž v tomto případě drží veslo na znamení dobré splavnosti řeky.
