Museo Nazionale Romano v Římě: sbírka, nejvýznamnější díla,

Museo Nazionale Romano, což bychom mohli přeložit jako Národní římské muzeum, patří nejvýznamnějších archeologických muzeí na světě. Jeho sbírka byla rozdělena mezi čtyři oddělení umístěná na různých místech v Římě (dvě z nich spolu sousedí), z nichž každé se zaměřuje na jinou problematiku.

Ve srovnání s Vatikánskými muzei resp Kapitolská muzea Národní římské muzeum nepatří k těm nejlidnatějším. Ani pobočka v paláci Massimo s nejvýznamnějšími sbírkami není vždy přeplněná a mimo sezónu téměř prázdná.

Dějiny

Museo Nazionale Romano bylo oficiálně otevřeno 7. března 1889, i když myšlenka na vytvoření instituce pečující o starověké dědictví sahá až do r 1870kdy se Řím stal hlavním městem nového sjednoceného italského státu.

Areál bývalého kartuziánského kláštera, zřízeného v r XVI století na troskách starověkých Diokleciánových lázní. Primárním účelem zařízení bylo shromažďovat a konzervovat starožitnosti, které byly v majetku nového státu, a také předměty nalezené při stavebních pracích prováděných v novém hlavním městě (nejen). Zavedení předpisů, které zaručovaly státu právo na všechny památky nalezené v podzemí, se ukázalo jako volské oko. Jaké muselo být překvapení dělníků, kteří nádraží stavěli Roma Termini (jehož název je odvozen od sousedních Diokleciánových lázní) se vzácnými sochami. Zbývající exponáty se během akvizice dostaly do sbírek muzea.

Brzy se však ukázalo, že prostory bývalého kláštera nejsou schopny tak rozsáhlou sbírku pojmout. V letech 80. léta 20. století bylo rozhodnuto rozšířit činnost muzea a posunout zařízení na novou úroveň. Po získání práv ke třem nemovitostem - dvěma palácům (Massimo a Altemps) a budovám umístěným na Martově poli - by se sbírka mohla tematicky rozdělit do čtyř částí.

V současnosti můžeme bez velké nadsázky říci, že Museo Nazionale Romano se může pochlubit jednou z nejbohatších sbírek starožitností na světě a nejvelkolepějšími sbírkami s římskou tematikou.

Návštěva Museo Nazionale Romano

Národní římské muzeum je rozděleno do čtyř míst:

• Palazzo Massimo - S jedna z nejvýznamnějších světových sbírek starověkého umění, kterou tvoří především: mramorové a bronzové sochy, nejstarší římské kalendáře, fresky, mozaiky a výrobky ze zlata a slonoviny. V suterénu paláce jsou uloženy bohaté numismatické sbírky.

• Diokleciánovy lázně se zbytky antických lázní, ambity bývalého kartuziánského kláštera, výstava věnovaná latinským národům před příchodem Říma a největší epigrafická sbírka na světě (sbírka titulků).

• Palazzo Altemps - v tom přestavěném XVI století šlechtické sídlo, které dříve patřilo stejnojmennému kardinálovi, ukrývá sbírku uměleckých děl, která dříve vlastnily mocné římské rodiny. Mezi nimi jsou nejvýznamnější poklady zahrnuté do sbírky Ludovisi.

• Krypta Balbi - poslední z popsaných oddělení bylo vybudováno v budovách postavených na zbytcích budovy sousedící s neexistující starožitností Divadlo Balbus. Kromě malého množství ruin v muzeu uvidíme i různé druhy artefaktů nalezených během téměř probíhající 20 let archeologického výzkumukterá nám přiblíží život byzantských a středověkých obyvatel této oblasti.

Více podrobností o každém z nich najdete dále v článku.

Muzea Národního římského muzea lze navštívit zakoupením jednotlivé jízdenky nebo jedna kombinovaná jízdenka. S přihlédnutím k cenám jednotlivých vstupenek se však první varianta vyplatí pouze v případě, že bychom chtěli navštívit pouze jedno místo, protože V případě dvou muzeí je kombinovaná vstupenka levnější. Měli bychom také pamatovat na to, že Palazzo Massimo a Diokleciánovy lázně jsou odděleny pouze ulicí a oba komplexy můžeme pohodlně navštívit jeden po druhém. Kombinovaná vstupenka platí až jeden týden od okamžiku zakoupení. (od září 2022)

Před návštěvou muzeí bychom si měli předem ověřit návštěvní podmínky, které se v důsledku pandemické situace mění. Všechny potřebné informace najdete na oficiálních stránkách.

Palazzo Massimo

Největší poklady sbírky jsou vystaveny na čtyřech úrovních 19. století novorenesanční palác Massimo, který stojí hned vedle nádraží Termini a dříve ho využívala jezuitská kolej. Zájemci o starověké umění zde mohou strávit i půl dne a nám se zdá, že to stojí za to minimálně plánovat 3 hodiny.

Z našeho pohledu, a to už jsme toto muzeum navštívili třikrát (i když mimo přísnou sezónu), byla největším překvapením prázdnota. Když jsme pokrývali místní sbírky, míjeli jsme jen svobodné lidi a většinou jsme byli sami. Těžko říct, zda tomu tak bude i při vaší návštěvě, ale rozhodně nečekejte davy podobné Vatikánským muzeím nebo Kapitolským muzeím.

Pro návštěvníky je připraven další placený audio průvodce v angličtině. Tato možnost rozhodně stojí za zvážení lidem, kteří nikam nespěchají a rádi by se s kolekcí seznámili.

Níže stručně představujeme nejdůležitější úrovně muzea.

Podzemí

Ve speciální klenbě v podzemní části jsou uloženy obrovské numismatické sbírky s exponáty z r 7. století před naším letopočtem až do moderní doby. Jádrem sbírky jsou mince z římské doby – z Říma samotného a jeho provincií. Kromě nich uvidíme i byzantské, středověké (včetně franských) a novověké mince (včetně skvostných benátských mincí z r. XVII a XVIII století) a současné.

V samotné pokladnici můžeme strávit až hodinu a numismatická sbírka by klidně mohla být samostatnou institucí. Některé z mincí mají na multimediálních obrazovkách zvětšené zadní strany.

Kromě numismatické sbírky jsou v trezorech také:

• insignie císařské moci, nalezené poměrně nedávno na Palatinu, pravděpodobně patřily Maxentius a byli ukryti před bitvou pod Moulinským mostem,
• mumie osmileté dívky nalezené v hrobce v Grottarossa,
• zlaté výrobky, šperky a ozdoby hlavy,
• nálezy z chrámů a hrobek.

Přízemí

Přízemí je rozděleno na stálou sbírku a prostor určený pro dočasné výstavy. Stálá část se může pochlubit několika neocenitelnými uměleckými díly, včetně řeckých soch nalezených v Římě a soch z pozdní republiky a vlády dynastie Julio-Claudian.

Mezi ně patří:

• dvě nádherné řecké bronzové sochy nalezené v 1885 na kopci Quirinale: socha boxera v kožených rukavicích odpočívá a socha stojícího, nahého, pravděpodobně pozdního řeckého prince (je také brán jako obraz římského vojevůdce),
• fragmenty nejstaršího římského písemného kalendáře z města Anzio,
• Řecká mramorová socha umírající ženy (tzv Niobid), která se snaží vytáhnout šíp ze zad. Tato práce pochází z cca 440 př. n. l. a byl nalezen v zahradách Horti Sallustiani,
• socha Octavianus Augustus prezentovány jako Pontifex Maximus s cca 20 př. n. l. Hlava a ruce panovníka byly vyrobeny z drahého řeckého bílého parijského mramoru a zbytek těla byl vyroben z mramoru Luna (Carrara),
• socha generála z Tivoli z cca 70 př. n. l.který byl nalezen v chrámu Herkula Dobyvatele v tomto městě.
• dvě bronzové hlavy, z nichž jedna znázorňuje Germanicus, oblíbený velitel a otec pozdějšího císaře Caliguly, který byl otráven nejspíše na příkaz Tiberia.

První patro

Výstava soch pokračuje v prvním patře a zde vystavená umělecká díla pocházejí víceméně z období dynastie Flaviovců až po pozdní císařství (4. století). Základem sbírky jsou portréty císařů (ale i členů jejich rodin a dalších aristokratů) a sochy nalezené ve vilách obklopujících Řím (včetně vily Hadrian v Tivoli a Neronovo sídlo v Subiacu).

Zvláště fascinující součástí sbírky jsou sochy, které jsou kopiemi řeckých děl. Ve starověku kult originálu, dnes rozšířený, neexistoval a v té době měla kopie stejnou hodnotu jako originál, i když byl vyroben z jiného materiálu. Proto, přestože se mnoho nejvýznamnějších původních řeckých děl do dnešních dnů nedochovalo, známe je z dokonale reprodukovaných římských kopií. Římané zbožňovali řecké umění a vášnivě si objednávali kopie nejslavnějších helénských mistrovských děl, které nejčastěji vyráběli umělci z Hellas. Římská aristokracie byla tak bohatá, že si mohla dovolit najímat nebo přitahovat nejtalentovanější Řeky.

V Palazzo Massimo uvidíme několik takových děl, včetně mramorová kopie diskobolusu, jehož originál z bronzu vyrobil sv. 5. století před naším letopočtem Myron. Kromě něj stojí za pozornost také přikrčená Afrodita (Venuše) a ležící postava Hermafrodita.

V prvním patře také uvidíme mimo jiné:

• četné busty a portréty římských císařů a dalších mocných tehdejšího římského světa,
• nádherná maska ze slonoviny,
• bronzové ozdoby a sochy, které zdobily lodě plující po jezeře Nemi postavené v době císaře Caliguly. Když se podíváme na mapu a najdeme tuto vodní nádrž, můžeme být při pohledu na její malou velikost docela šokováni. Toto jezero sloužilo k pořádání námořních bitev (naumachia) a některé lodě po něm plující sloužily jako hodovní síně a tyto jednotky se nikdy nevydaly na širé moře. V době renesance bylo dokonce možné jednu z plně zachovalých lodí na chvíli vytáhnout z vody, ale ta se bohužel rychle rozpadla.
• Sarkofág z Portonaccia 114 cm na výšku a 239 cm na šířku, ukazuje extrémně realistickou scénu bitev mezi Římany, Germány a Sarmaty během tažení Marcus Aurelius (nezapomeňte si najít chvilku na zachycení mnoha detailů, jako jsou koňská kopyta šlapající nepřátele).

Druhé patro

Poslední úroveň byla přizpůsobena prezentaci nástěnných maleb a mozaikových dekorací z různých období, počínaje dob republikánského. Chloubou sbírky jsou dokonale zachovalé nástěnné malby (dochovaly se všechny čtyři stěny!) Ze zahradního pokoje s Willi Livia, které byly prezentovány v místnosti, která si zachovává původní proporce. Vyplatí se zde sedět delší dobu a beze spěchu se kochat výhledem, protože světlo se časem mění a celé to začíná vypadat jinak.

V poměrně dobrém stavu se dochovaly i obrazy z několika místností dnes již zaniklé vily Farnesina (objevené v zahradách současné renesanční vily Farnesina v Trastevere). Původní bydliště bylo z cca 20 př. n. l. a pravděpodobně patřila dceři Octaviana Augusta Julie a jejího manžela Marka Agrippy. I zde byly obrazy umístěny v místnostech, které si zachovaly původní proporce.

Další malby jsou fresky v pompejském stylu z republikánské nekropole Villa Doria Pamphilj a obrazy z císařských dob nalezené při stavbě nádraží Termini.

Poslední úroveň je také plná mozaik různých velikostí a témat, z nichž se nám nejvíce líbí tato zobrazující krajinu Egypta a Nilu.

Z dalších dekorativních prvků ve druhém patře stojí za zmínku dekorace vyrobené technikou opus sectile (nebo intarzie) z vícebarevného mramoru.

Diokleciánovy lázně (Terme di Diocleziano)

Prvním sídlem muzea byl bývalý kartuziánský klášter vybudovaný na troskách antického lázeňského domu, o kterém se více dočtete v našem článku: Diokleciánovy lázně v Římě: návštěva pozůstatků antického komplexu. Dnes je v něm stále muzeum, které se však zaměřuje na několik konkrétních témat.

Vstup do muzea je z ulice Viale Enrico de Nicola. Ještě než vůbec vstoupíme do sekce s lístky, projdeme malou zahradou s monumentální vázou uprostřed a různými starověkými pozůstatky. Stojí za to naplánovat si návštěvu celého místa v klidu 90 až 120 minut.

Níže stručně představíme nejdůležitější části muzea v Diokleciánových lázních.

Ruiny Diokleciánových lázní

V jihozápadní části muzea najdeme zbytky původních budov Diokleciánových lázní. Nachází se zde mimo jiné fragment podlahy a fasády natatio otevřeného bazénu, monumentální sál s dochovanou valenou klenbou a několik dalších místností. Dnes jsou tyto místnosti využívány jako výstavní plochy a uvidíme jak původní prvky nalezené při výkopových pracích v termálních lázních, tak sochy a mozaiky z jiných míst.

Podobu termálního komplexu v dobách největší slávy nám přiblíží model a video s vizualizací. Při návštěvě této části muzea půjdeme ven Malý klášterkterá zabírala asi třetinu pánve natatio, kde byla donedávna vystavena sbírka Ludovisi, která je nyní v paláci Altemps.

Muzeum nápisů / písemné komunikace

Je jedním z nejdůležitějších na světě epigrafické sbírkykterý se rozkládá až na třech úrovních a může se pochlubit cca 900 exponátů. Sbírky jsou členěny chronologicky a tematicky a zahrnují různé předměty, včetně: sarkofágů, soch, oltářů, nádob, dýmek, cihel a tabulek.

Jediné, co mají všichni společné, jsou slova nebo věty vyryté starověkými lidmi. Připomeňme si, že právě nápisy zanechané lidmi z různých sociálních skupin a žijícími v různých obdobích jsou z velké části zodpovědné za stav našich současných znalostí o dávných dobách.

V epigrafické části stojí za pozornost expozice věnovaná římské víře, která se zaměřuje především na mithraismus, tajemný a elitní kult, který přišel do Říma s vojáky umístěnými v Malé Asii. Stoupenci tohoto náboženství se scházeli v jeskynních podzemních místnostech, kterých mohl být ve Věčném městě asi tucet. Jednu z dochovaných miter můžeme vidět v suterénu baziliky sv. Klement.

I ty si od začátku zaslouží zvláštní pozornost 5. století před naším letopočtem artefakty z válečníkův hrob, který byl nalezen v latinském městě Lanuvium. Vzhled brnění, přilby a zbraní jasně ukazuje vliv, který řecká kultura v regionu zanechala.

Výstava věnovaná latinským národům

Jedno z pater je zaměřeno na národy obývající historickou zemi Lazio před založením Říma a v prvním období jeho existence (od pozdní doby bronzové do cca. 6. století před naším letopočtem). Základem sbírky jsou nádoby, zbraně a další předměty nalezené v hrobech.

Velký klášter

Tento monumentální ambit s délkou stran 100 m a s vnitřním otevřeným čtvercem rozměrů 80 x 80 m je to jedno z největších zařízení tohoto typu v Itálii. Někdy bývá označován jako jméno Michelangeloale jeho stavba začala až po architektově smrti.

Dnes slouží jako zahrada a výstavní místo, kde můžeme obdivovat 400 soch, reliéfů, oltářů, sloupů a sarkofágů. Nejcharakterističtějším prvkem sbírky jsou monumentální hlavy zvířat (kůň, býk, beran, velbloud a vůl) nalezené v prostoru Trajanova fóra, umístěné kolem centrální fontány.

Palazzo Altempts

Doslova kroky na sever od slavného náměstí Navona najdeme další pobočku Národního římského muzea, která se nachází v renesanci Palác Altempts (včetně Palazzo Altempts). Historie této půvabné rezidence s vnitřním nádvořím zdobeným portikem končí XV století. O 1480 zvedl to Girolamo Riario, synovec papeže Sixtus IV. V 1568 palác padl do rukou Kardinál Marco Sittico Altempsakdo s pomocí architekta Martino Longhi starší dal mu současnou podobu. V průběhu staletí měla budova různé majitele, až se nakonec dostala do rukou italského státu a proměnila se v muzeum.

Cardinal Altempts byl vášnivým sběratelem starožitností. Dnes jsou v paláci vystavena díla z jeho sbírky i ze sbírek dříve náležejících jiným šlechtickým rodům. Jádrem expozice jsou mistrovská díla ze sbírek Ludovisijehož sbírka na počátku XVII zahájil kardinál Ludovico Ludovisi. Některé sochy prezentované v muzeu, zejména ty viditelné v přízemí, se mohou na první pohled zdát až příliš zachovalé. A bude to přesný postřeh, protože mnohé z nich byly restaurovány (včetně chybějících předmětů, jako jsou hlavy nebo ruce) talentovanými barokními sochaři jako např. Gian Lorenzo Bernini a Alessandro Algardi.

Exponáty muzea jsou vystaveny ve dvou patrech obklopujících již zmíněný vnitřní dvůr. Z nejvýznamnějších uměleckých děl a sbírek prezentovaných v muzeu stojí za zmínku:

• Ludovisiho sarkofág z poloviny 3. století s neuvěřitelně bujarými bitevními scénami, pro které mohly být stvořeny Herenii Etruscylli, císařova manželka Decius Trajan,
• sochařství Gal spáchal sebevraždu a zabil svou ženu ze sbírky Ludovisi (druhá socha s podobným motivem je v Kapitolských muzeích),
• Ludovisiho trůn, to je pravděpodobně fragment oltáře datovaný do 5. století před naším letopočtemkterý byl vyroben z řeckého mramoru. Scéna na dlouhé stěně ukazuje narození Afrodity. Tato památka se pravděpodobně nacházela v jedné z dnešních řeckých svatyní v severní Itálii (oblast byla naplněna řeckými koloniemi) a do Říma byla přivezena po dobytí těchto oblastí kolem 3. století před naším letopočtem
• úvodní skupina Orestes a jeho sestra Elektra (postava Oresta může představovat Julia Caesara),
• sochy ze sbírky Cardinal Altempts, včetně římských kopií řeckých děl zobrazujících mj mladý Herkules a odpočívající sportovec. V této části muzea se nám líbí především socha Asklépia, řeckého boha lékařství,
• četné sochy řeckých božstev a sochy s mytologickými motivy (včetně Athény s hadem),
• egyptská sbírka se sochami především z Svatyně Isis na Marsu a s tzv syrské svatyně na kopci Janiculum, stejně jako ze soukromých sbírek. Jsou mezi nimi mimo jiné: socha svatého býka Apise, socha Isis, sochy faraonů nebo fragment chrámového reliéfu.

Návštěva Palazzo Altempts je příležitostí nejen zažít antiku, ale také vidět původní výzdobu renesančního paláce. Nejcharakterističtějšími prvky rezidence jsou nádvoří zdobené portikem a lodžie celá pokrytá malbami, což je jedna z nejkrásnějších staveb tohoto typu v celém Římě. V prvním patře se navíc dochovalo mnoho původních dekorací (nástěnné malby a stropní kazety). Po vstupu do velkého sálu se vaše oči okamžitě obrátí k monumentálnímu krbu.

Poněkud překvapivým pro návštěvníky může být fakt, že v horním patře paláce najdeme nejen kapli (Karla Boromejského s freskami od Pomarancio a Ottavio Leoni), ale také soukromý kostel Svatý Anicetus, jeden z prvních papežů. Zajímavostí je, že kostel byl původně postaven jako místo pro uložení ostatků světce, a byla to první taková situace v dějinách Římakdy byly ostatky tak významné osobnosti uloženy v soukromém kostele. Obě modlitebna jsou krásně vyzdobená a odděluje je pouze sakristie.

Stojí za to naplánovat si alespoň poklidnou návštěvu Palazzo Altempts 75-90 minut.

Krypta Balbi

Ten nejnovější, slavnostně otevřen teprve v 2000 muzejní pobočka shromažďuje z exponátů nejméně působivé, což ovšem neznamená, že nestojí za návštěvu ani na chvíli (pokud nás nestíhá čas a zajímáme se o tematiku). Muzeum bylo postaveno na troskách portiku sousedícího na konci Balbusova divadla 1. století před naším letopočtem Starobylé pozůstatky jsou pod úrovní současné ulice a můžeme jimi projít, ale nebude pro nás snadné uhodnout jejich původní využití. Část sloupu, která je součástí původní kolonády portiku, funguje především na imaginaci.

Velká část expozice se zaměřuje na předměty každodenní potřeby patřící byzantským a středověkým obyvatelům, kteří tuto oblast města obývali po pádu Západní říše. Díky dvacetiletému úsilí archeologů se podařilo najít četné artefakty, které byly v průběhu staletí pohřbeny v podzemním exhederu a dalších místnostech. Kromě exponátů na návštěvníky čekají četné informační tabule a vizualizace areálu v různých časech.

Muzeum také vystavuje jednotlivé nálezy z jiných míst v Římě. Mezi exponáty patří mj mince z byzantské doby, fragmenty amfor a keramiky, zbytky raně křesťanských fresek a sochařská výzdoba z raně křesťanských kostelů nebo výzdoba biskupského stolce z r. Osmé století.

Pro klidnou návštěvu muzea se vyplatí naplánovat cca 60-75 minut.