Zbytky obecenstva vestavěné do renesančního zámku Divadlo Marcellus patří mezi nejzajímavější starověké stopy v Římě. Původní budova byla postavena téměř 100 let před slavným Koloseem a stal se architektonickým vzorem pro všechna pozdější římská divadla.
Divadla starověkého Říma
Obyvatelé Říma, na rozdíl od Řeků, neměli chuť na divadelní umění, místo toho dávali přednost krvavějším podívaným: závodům vozů a zápasům gladiátorů. Přesto v hlavním městě existovaly tři divadlavše vestavěné 1. století před naším letopočtem, která pojme celkem cca 50 000 diváků. Nastudovali mimo jiné snadno postřehnutelné melodramatické hry doprovázející oslavy světské svátky (ludi saeculares) a pořádala se hudební vystoupení.
Z iniciativy bylo postaveno první stálé divadlo v Římě Pompeius Velikýkterý chtěl takto oslavit své vítězné vojenské výboje. Komplex byl slavnostně otevřen v r 55 př. n. l., a divadlo bylo pojmenováno po svém zakladateli. Do našich dob se bohužel nedochovaly žádné viditelné pozůstatky tohoto objektu. Víme pouze, že zabírala oblast mezi dnešním náměstím Campo de 'Fiori v Římě a archeologickým nalezištěm Largo di Torre Argentina. Skromnou vzpomínkou na starou stavbu je klenutý tvar ulice Via di Grotta Pintakterý bude dokonale navazovat na rozložení publika antického divadla.
V hlavě se zrodil nápad postavit další monumentální divadlo Julius Caesar. Chtěl postavit velkolepou stavbu, která by předčila velkolepost komplexu založeného jeho rivalem Pompeiem. Dokončení stavby, v níž pokračoval první římský císař, se však již nedožil Octavianus Augustus.
Byl třetím divadlem v Římě Divadlo Balbuskterý stál v bezprostřední blízkosti dvou předchozích. Do dnešních dob se také nedochoval, ale bylo možné najít fragmenty budov nacházející se přímo za jeho jevištěm. V současné době jsou tyto ruiny součástí národního muzea Museo Nazionale Romano Crypta Balbi.
Divadlo Marcellus: Historie a architektura
Stavba budovy byla zahájena, když byl Julius Caesar ještě naživu. Začali s přípravou místa pro stavbu, která byla spojena s bouráním částí Cirkus Flaminius a přemístění nebo odstranění okolních budov a chrámů. Po Caesarově smrti v r 44 př. n. l. převzal zodpovědnost za projekt Octavianus Augustusčímž byla stavba ukončena. Hotové divadlo bylo pojmenováno po jeho předčasně zesnulém (pouze ve věku let 19 let) synovec a dědic Marcellus. Mezitím proběhla oficiální inaugurace divadla 13 a 11 př. n. l., ačkoli první scénická představení se tam pořádala již v r 17 př. n. l.
Marcellovo divadlo, postavené poblíž Tibery se stal architektonickým vzorem pro všechny pozdější stavby tohoto typu postavené v říši. Jeho výprava se však od řeckých divadel lišila. Za prvé, v římské architektuře byla divadla nezávislými stavbami a v řeckém světě byla vyhloubena v přirozených svazích. Oba typy budov sdílely půlkruhové hlediště tzv jeskyně, jeviště a za ním stojící scéna. Hlavní rozdíl byl orchestrjak se říkalo prostoru mezi jevištěm a publikem. V případě divadla Marcellus a dalších římských divadel měl půlkruhový tvar a byly v něm umístěny přenosné kurilské židle, které byly určeny pro zástupce vyšších vrstev. V řeckých divadlech měl orchestr tvar kruhu a byl určen pro sbor, nikoli pro publikum.
Diváci divadla Marcellus čelili Tibeře a mohli se i ubytovat 20 500 diváků. Fasáda hlediště pouze z travertinu sestávala ze tří úrovní. První dva byly arkádové (41 arkád na každé úrovni). Přízemní část zdobily sloupy v dórském řádu, další patro pak iónské. Zajímavě, bylo to pravděpodobně první použití dvoupatrové kolonády v římské architektuře.
Poslední třetí patro, které se do dnešních dnů nedochovalo, mělo pravděpodobně podobu prosté zdi bez arkád, zdobené pilastry. Nejvyšší patro divadelního publika, stejně jako v případě Kolosea, zaplnily pravděpodobně jen dřevěné lavice určené pro nejnižší společenské vrstvy.
Dnes není jisté, do kdy bylo divadlo využíváno. Je možné, že se s ním jako se zdrojem stavebního materiálu zacházelo již v r 4. století. Z dochovaných pramenů víme, že dnes již neexistující budova jeviště stála 421.
Další děje
Po pádu Západního císařství a nástupu křesťanství sdílelo Marcellovo divadlo osud dalších monumentálních pohanských staveb – po staletí se s ním zacházelo jako s lomem a bylo rozebráno kus po kuse. V 11. nebo 12. století zbytky publika se dostaly do rukou rodiny Pierleone, která starověkou stavbu začlenila do své opevněné pevnosti, táhnoucí se od Tibery po Kapitol.
V 1368 právo na tuto oblast převzala rodina Savelli. Ne vše 150 let později se rozhodli nahradit středověké stavby renesančním palácem. Byli najati, aby provedli tento obtížný úkol Baldassar Peruzzi, student Donata Bramanteho, který před časem postavil nádherný Villa Farnesina. Architekt úhledně integroval zachovalou fasádu římského divadla do nového sídla.
V 18. století palác se stal majetkem rodiny Orsini, která v něm provedla určité změny, ale hlavně uvnitř rezidence.
Divadlo Marcellus dnes a památky v okolí
Dvě nižší úrovně přežily do našich dob 12 oblouků každýkteré zůstávají nedílnou součástí zadní stěny Palác Orisini (Palazzo Orsini). Tvoří méně než třetinu původní venkovní fasády. Uvidíme je z úrovně ulice Via del Foro Piscario (pohled zblízka) popř Via del Teatro di Marcello (pohled z větší vzdálenosti).
Naproti Marcellově divadlu stojí fragment kolonády sestávající ze tří mramorových sloupů Chrám Apolla Sosia S 433 př. n. l.který byl postaven jako dík za vyhlazení moru z města. Komplex byl přestavěn v r 34 př. n. l. za vlády konzula Gaius Sosius, odtud druhá část názvu. Blízkost divadla a chrámu není náhodná, protože první měl být dějištěm jevištních představení inscenovaných od r. u příležitosti každoročního a devítidenního festivalu Apollo Medicus (léčitel).
OBRAZY: 1. Fragment kolonády chrámu Apollóna Sosiana; 2. Divadlo Marcellus.
V současné době je součástí Marcellovo divadlo (bez možnosti vstupu do samotného paláce) a Apollónův chrám malé archeologické naleziště přístupné bez vstupenek. Stojí za to dojít až na konec oddělené oblasti a dojít k monumentální bráně, která byla v minulosti vchodem do té antické Portico z Octaviea která je nyní součástí Kostel Sant'Angelo v Pescheria.
Již neexistující portikus založil Octavianus August na místě podobné, ale méně působivé stavby a je pojmenován podle jména císařovy sestry Octavie. Byl postaven na obdélníkovém půdorysu o stranách cca 119 a 132 m. V její vnitřní části se nacházela až 5 budovvčetně dvou chrámů a knihovny. V samotném portiku byla uložena neocenitelná umělecká díla největších řeckých mistrů: Phidias, Lysippos (několik desítek bronzových soch koní) a Skopas. Stavba byla obnovena v r 203 let císařem Septimius Severuscož připomíná dodnes dochovaný nápis na architrávu. Zde stojí za zmínku, že starověký Řím byl plný portiků obklopujících otevřená nádvoří, ale žádné z nich se do dnešních dob nedochovalo.
V této oblasti se také nacházel jeden z nejstarších římských cirkusů - do dnešních dnů se nedochoval Circus Flaminus (Circus of Flaminius). Neměla však monumentální podobu známou z Circus Maximus ani typický tvar dráhy, spíše připomínala rozlehlou louku. Z toho důvodu se tam nepořádaly závody vozatajů, ale nanejvýš koňské. Častěji však sloužil k pořádání oficiálních setkání a přehlídek.
