Červený kaňon je to o 200 metrů puklina vytesaná tekoucí vodou v červeném pískovci pohoří Eilat. Tato formace tam je přibližně 20 kilometrů od centra města Eilat, doslova na hranici s Egyptem a je ideální místo na krátký výlet i pro středně aktivní turisty - i s dětmi.
Návštěva Červeného kaňonu
Vstup do kaňonu je to zdarma. (stav k prosinci 2022) Při přechodu kaňonu nás čeká ještě pár těžkých chvil, proto je dobré si vzít vhodnou obuv a sportovnější outfit.
Prohlídku začínáme na parkovišti (zeměpisná poloha: 29.681145, 34.875508)u kterého je umístěna tabule s mapou vycházkových tras a kontejner, ze kterého bychom měli mít možnost stáhnout si mapu v tištěné verzi. Dle našeho názoru stojí za to vylézt na kopec na východní straně parkoviště a před cestou do Red Canyonu nebo po návratu se podívat na panorama okolí.
Z parkoviště se vydáme po zelené na sever. Máme cca 800 metrů klikatá trasa mírně klesající. První úsek je relativně rovný, ale povrch je písčitý a kamenitý a není moc pohodlný na chůzi. Dojdeme k hlavnímu bodu výletu, tedy zužujícímu se kaňonu asi za 15 minut.
Vstup do kaňonu rozeznali bez větších problémů. Cesta přes dutou puklinu je bohužel pouze něco málo přes 500 metrů, z toho jen posledních cca 200 metrů jmenuje se Červený kaňon.
Trasa vedoucí do kaňonu by pro turisty v dobré fyzické kondici neměla být náročná, ale také není příliš jednoduchá. Cestou jsou sjezdy po visutých kovových schodech a malá část trasy vede po stěně a musíme použít madla. V jednom místě jsme se s velkým batohem těžko protlačili. Hlavní část prohlídky absolvujeme přibližně za 25 minut včetně času na pořízení spousty fotek.
Naše dojmy ze samotného kaňonu jsou velmi pozitivní. Dvě věci nás trochu zklamaly. Nejprve jsou stěny plné turisty vyrytých podpisů, které kazí efekt. A nedostává se nám posměšného argumentu, že skalní nápisy se v této oblasti objevovaly již v pravěku. Druhou záležitostí jsou barvy - byli jsme v prosinci v 8:00 a později před 11:00, kdy slunce ještě nebylo přímo nad kaňonem. Pravděpodobně z tohoto důvodu barva stěn nepřipomínala barvu fotografií dostupných na webu (nebo byly fotografie silně upraveny).
Zpět na parkoviště se lze vrátit třemi způsoby: jednoduše se vrátíme po zelené trase, půjdeme po černé trase vedoucí nad kaňonem nebo se vydáme na delší procházku kombinací tras: zelené, černé a červené.
První řešení je nejjednodušší – prostě jdeme, jak jsme přišli, ale opačným směrem.
Návrat černou cestou je rozhodně náročnější a doporučujeme vám pečlivě zvážit své možnosti, než se pro ně rozhodnete. Černá trasa začíná přímo za kaňonem a je označena dobře viditelnou značkou.
Začátek trasy vyžaduje, abyste šli po úzkém pruhu vedle zdi a drželi se malých madel, abyste pak pomocí zábradlí vyšplhali nahoru. Pak musíme trochu projít velmi úzkým průchodem. Jen druhá polovina černé trasy je méně namáhavá a vede poměrně širokým pruhem. Černá trasa může být podle nás obyčejná nebezpečné pro nezkušené turisty. Pro nás byly nejdůležitějším problémem velmi úzké úseky trasy.
Pokud se necítíme dostatečně silní, je lepší pustit černou trasu a vrátit se na zelenou. Pohled na kaňon z výšky se však nevyplatí pustit. Po návratu po zelené trase ke vstupu do kaňonu se můžeme vydat lehčí částí černé trasy nahoru a podívat se na úžasné tvary vyřezané přírodou.
Bez ohledu na vybranou možnost, celá cesta (počítáno od parkoviště) by nám mělo zabrat maximálně dvě hodiny.
Poslední možností návratu na parkoviště je zahájení 2hodinové procházky s kombinací zelené, černé a červené trasy. Tato možnost má jednu past – nutnost vylézt na vrchol po vysokém „vodopádu kamenů“, kde musíme použít i madla. Celá trasa může být trochu únavná a výstup na vrchol "vodopádu" se nedoporučuje všem, kteří se bojí výšek. Námaha nám může vynahradit panorama okolí.
Pokud se rozhodneme pro delší trasu, po opuštění kaňonu se jednoduše vydáme po zelené trase, která vede uvnitř široké rokle. Asi po jednom a půl kilometru odbočíme na černou trasu, kterou začneme mírně stoupat vzhůru, takže po cca. 700 metrů přijít ke zmíněnému vodopádu. Po dosažení vrcholu jdeme ještě kousek po černé, abychom odbočili na červenou, která nás dovede na parkoviště.
Všechny epizody jsou velmi dobře označeny a nelze je přehlédnout. Pokud neodbočíme na černou trasu na správném místě, můžeme jít po zelené mnoho kilometrů.
Kdy jsou nejlepší časy k návštěvě Red Canyon
V prosinci jsme dvakrát navštívili Red Canyon - cca 8:00 a předtím 11:00. Hlavním rozdílem byl počet turistů - ráno jsme byli sami, před 11:00 už bylo hodně lidí. V prosinci v 8:00 byla ještě zima. Barvy byly podobné, protože v té době bylo slunce ještě schované za kopcem.
Zdá se nám, že pokud chceme jít na delší procházku, je lepší přijít ráno, než začnou vedra. Pokud vám však záleží na barvách, bude asi lepší přijít uprostřed dne.
Pozornost!
- V létě dosahuje teplota v poušti přes den 45°. V letní sezóně doporučujeme nabrat hodně vody a vyrazit o něco dříve,
- Pokud plánujete přijet v druhé polovině dne, zkontrolujte si čas západu slunce, abyste nezůstávali na trase po setmění.
Jak se dostat do Red Canyonu?
Do Červeného kaňonu nejpohodlnější způsob, jak se tam dostat autem, ale je možné se tam dostat i MHD, stopem, autokarem s výletem nebo případně na kole (pouze pro aktivní cyklisty, trasa z města vede vysoko do kopce). Na to pamatujte bez ohledu na výběr dopravního prostředku je nepravděpodobné, že bychom na místě zachytili mobilní síť a měli bychom mít připravený počáteční plán návratu. Samotný kaňon je v poušti a šance, že chytíte taxi, je malá nebo nulová.
Jak se dostat do Červeného kaňonu autem z Eilatu?
Nedaleko se nachází Červený kaňon trasa číslo 12která se rozprostírá přímo na hranici s Egyptem. Počáteční část cesty po výjezdu z Eilatu vede po klikatých horských stezkách, ale je snadno sjízdná.
Když se přesuneme z centra Eilatu, po více než 20 kilometrech uvidíme obdélníkový znak se 6 řádky textu: Red Canyon + řádek s hebrejským názvem + řádek s arabským názvem a pod Old Patrols Route + a linka s hebrejským názvem + linka s arabským názvem, následuje výjezd směrem ke kaňonu. Zeměpisná poloha sjezdu: 29.669021, 34.870408.
Na ceduli odbočujeme vpravo a jedeme po písečné a kamenité trase něco málo přes kilometr. Na konci cesty nás čeká parkoviště, ze kterého se vydáváme pěšky. Cesta sice není dokonalá, ale každé auto by ji mělo zvládnout.
Jak se dostat do Red Canyonu veřejnou dopravou?
Aktualizovali jsme informace o MHD 15. prosince 2022. Doporučujeme si před příjezdem ověřit na webových stránkách nebo přímo v pokladně/informačním pultu na autobusovém nádraží, zda autobus Egged stále staví na zastávce u Red Canyonu.
Do Red Canyonu se dostaneme i městskou hromadnou dopravou. Autobusová linka staví u samého výjezdu do kaňonu 392 společnosti Eggedkterá odjíždí z hlavního autobusového nádraží. Jde o meziměstský autobus jedoucí do města Beer Sheva, takže by nás neměl překvapit pohled m.j. mladí vojáci a vojačky s dlouhými zbraněmi. Na této stránce naleznete celou trasu linky 392. Naše zastávka je Hevel Eilot – Červený kaňon 12.
Doba jízdy z nádraží je cca Dvacet minut. Nezapomeňte, že zastávka je vzdálena asi 1,5 km od parkoviště (což je začátek trasy vedoucí ke kaňonu). Tuto trasu absolvujeme asi za 20 minut. Cesta má mírný sklon, ale je dobře schůdná. Pokud je naším cílem pouze přejít kaňon a vrátit se, pak za méně než 3 hodiny jsme zpět na autobusové zastávce.
Jednosměrné jízdné je 16 NIS. Jízdenku zakoupíme na pokladně nebo u řidiče. O víkendech a v sezóně může být problém s místenkou, proto je lepší vyrazit co nejdříve nebo si koupit lístek předem na pokladně.
Pokud jsme si koupili jízdenku na pokladně, je nejlepší hned po nástupu do autobusu sdělit řidiči, kam jedeme, díky čemuž by měl sám zastavit na příslušné zastávce. V opačném případě musíme sledovat trasu a stisknout tlačítko Stop o chvíli dříve.
Před odjezdem bychom si měli zapsat hodiny zpátečních autobusů. V prosinci 2022 nebyl na zastávce zobrazen jízdní řád. Další možností, jak se vrátit, je požádat ostatní turisty na parkovišti o odvoz – neměl by to být velký problém (pokud přijedeme v oblíbené hodiny).
