Nachází se v severovýchodní části historického starého města Mnichova Bydliště (ger. Residenz) je jedním z nejvýznamnějších mementů vládnoucí bavorské dynastie Wittelsbachové.
Mnichovská rezidence byla od počátku sídlem panovníků Bavorska XVI století až do formálního konce Bavorského království v r 1918. Původně na místě dnešního paláce vyrostla dnes již neexistující tvrz, která se na několik set let proměnila v impozantní vícekřídlý palác s deseti vnitřními nádvořími. Rezidence je známá jako směs mnoha různých architektonických stylů - uvnitř uvidíme mj bývalá renesanční obřadní síň, barokní a rokoková výzdoba bavorských mistrů nebo neoklasicistní řešení z dob Ludvík I.
Rezidence výrazně utrpěla během bombardování v 1944. Vedení města budovu přestavělo, i když ne vždy věrně navazovalo na originál. Po dokončení rekonstrukce se palác proměnil v muzeum, které se skládá ze tří prostor: bytů a pokojů bývalých panovníků, pokladnice a dvorního divadla.
Můžeme navštívit každou část zvlášť. K vidění je téměř 130 pokojů s originálním nábytkem a porcelánem.
Dějiny
Mnichovská rezidence nebyla prvním sídlem bavorských panovníků. Bavorští vévodové zpočátku žili ve městě blíže centru města Old Manor (německy: Alter Hof)které pravděpodobně již existovaly v století XII. Vládci Bavorska tam zůstali až do konce XIV nebo začátek XV stoletía v průběhu vlády Ludvík IV - první císař Svatá říše římská z dynastie Wittelsbachů - Staré panství bylo dokonce císařským sídlem. Budova Starého dvora byla zničena při bombardování v roce 1944 a po válce znovu postavena - dnes můžeme vidět rekonstruované průčelí a renesanční vnitřní dvůr v jedné z vedlejších budov.
V 1385 v severovýchodní části starého města byla postavena pevnost Neuvestekterá, jak se ukázalo, měla vytvořit jádro dnešního sídla. Velkou výhodou nového objektu bylo jeho umístění daleko od husté městské zástavby. Asi na začátku XV století vládnoucí panovníci Bavorska přešli do nové výstavby, i když současně došlo k rozšíření Starého panství. K oficiálnímu přestěhování soudu došlo za vlády Vilém IV (vládl v letech 1508-1550), který se proslavil jako umělec Bavorský zákon o čistotě (německy: Reinheitsgebot) specifikující jediné zákonné složení piva.
Základy pro dnešní podobu areálu položil kníže Albrecht V (1550-1579), který zadal stavbu dlouhého sálu, ve kterém chtěl uchovávat sbírku svých antických soch. Nová hala byla postavena v r 1568-1571 a dnes je nejstarší existující místností v Rezidenci.
Dědic trůnu William V (1579-1597) změnil antikvariát vytvořený jeho předchůdcem na majestátní obřadní síň, kde se konaly oficiální dvorské akce a přijímali nejvýznamnější hosté. Wilhelm také zahájil proces rozšiřování sídla směrem k městu.
Kurfiřt je považován za jednoho z nejvýznamnějších stavitelů v historii Rezidence Maxmilián I. (1598-1651). Tento vládce přidal několik křídel a zničil většinu pevnosti Neuveste. Za jeho vlády vznikly mimo jiné kaple (soukromá kurfiřtská kaple, tzv. Bohatá a Dvorská kaple), Kamenné sály a Císařské schody.
Za vlády proběhla přestavba a úprava paláce v barokním a později rokokovém stylu Maxmilián II Emanuel (1679-1726), Charles Albrecht (1726-1745) a Maxmilián III. Józef (1745-1777). Za jejich vlády vč. dvorní divadlo navržené architektem François Cuvilliés, rokoko Galerie předků nebo štukové dekorace podle Johann Baptist Zimmermann.
Druhá manželka Maxmiliána II. Emanuela byla dcerou krále Jan III Sobieski Teresa Kunegunda. Podíváme-li se na erb v horní části průčelí stojící vedle Rezidence Theatinský kostel všímáme si spojených erbů Bavorska a Polské republiky. V kryptě (vchod je po pravé straně hlavního oltáře a je opatřen vstupenkou) uvidíme hrob bavorské princezny polského původu.
V XIX stoletípo vytvoření Bavorské královstvíkrálů Maxmilián a Józef a Ludvík I provedl mnoho změn, většinou v neoklasicistním stylu. V tomto období mj. Novobyzantské Kostel Všech Svatých, který byl prvním posvátným objektem postaveným po sekularizačním procesu v r 1803. V době Ludvíka I. byly poslední zbývající části pevnosti Neuveste srovnány se zemí a bylo postaveno křídlo zvané dnes Královský palác (německy: Königsbau).
Výsledkem práce v průběhu téměř 4 století byl obrovský komplex s více než stovkou místností a deseti vnitřními nádvořími, ve kterých zanechali stopy všichni nejvýznamnější panovníci Bavorska.
Závěr Rezidence v její historické podobě připadl na závěrečnou fázi druhá světová válka. Pro spojence bylo zničení Mnichova prvořadým cílem a v tomto případě se nepočítalo se zachováním nejvýznamnějších památek. Poselství mělo být jasné – jedno z nejdůležitějších měst nacistického Německa musí být bez milosti srovnáno se zemí.
Při náletech v března a dubna 1944 Většina střech byla zničena, včetně původních fresek a výzdoby. Nábytek a některé dekorace, včetně téměř celého interiéru dvorního divadla, se nám podařilo zachránit tím, že je předem převezli na bezpečné místo.
V letech 50 a 60 část rezidence byla přestavěna, i když ne vždy v původní dispozici. Nejdůležitější z místností byla restaurována a palác byl zpřístupněn veřejnosti jako muzeum ukazující dvorský život dynastie Wittelsbachů. Rekonstrukční práce pokračují dodnes a čas od času jsou uzavřeny celé prostory areálu.
Palace Gardens (německy: Hofgarten)
Práce na renesančních zahradách na severní straně Rezidence začaly hned na začátku XVII století za vlády voličů Maxmilián I.. Uprostřed zahrady byly postaveny Chrámy Diany (něm. Dianatempel), na jejímž vrcholu byla umístěna socha Bavorska a ze samotného chrámu vycházelo osm rovnoměrně rozmístěných cest. Zahradu obklopují arkády se zdmi zdobenými malbami zachycujícími bavorskou historii.
Zahrady byly v první polovině přestavěny XIX století na žádost Ludwika I. Kromě dispozičních změn došlo také k rozšíření budov obklopujících zahradu a podloubí. Jednou ze změn bylo pokrytí západní stěny arkád freskami zobrazujícími italská města a krajiny od bavorského umělce Carl Rottman. Za války byly fresky odstraněny a ukryty a po válce byly rozvěšeny na chodbě „všech svatých“ uvnitř rezidence. Dochovalo se 25 z 28 původních obrazů.
Zahrady a okolní budovy byly zničeny během spojeneckých náletů a po válce znovu vystavěny, odkazující na původní styl 17. století.
Vstup do zahrad je to zdarma. Vstoupíme do parku, vyvýšeného na začátku XIX století Hlavní zahradní brána (německy: Hofgartentor)které najdeme severně Odeonsplatz.
Palácové zahrady jsou rozděleny na dvě části - hlavní zahradu táhnoucí se přes celou šířku sídla a menší spodní zahradu ve východní části. Uprostřed východní části, v 1928 památník věnovaný bavorským vojákům, kteří zemřeli v r první světová válka (německy Kriegerdenkmal). Má podobu pootevřené krypty, do které se lze dostat po schodech. Na podlaze krypty je pomník znázorňující zesnulého vojáka.
Východní část parku skrývá jednu málo známou atrakci - historická čerpací stanice (německy: Hofbrunnwerk) - jehož úkolem je zásobovat vodou palácové zahrady. Najdeme jej v severní části parku, v přízemí budovy, ozvláštněné vysokými arkádami. Čerpací stanici můžeme navštívit každý den od dubna do října od 10:00 do 14:00 (aktualizace ze srpna 2022) a prohlédnout si původní pracovní mechanismus z poloviny XIX století. Vstupní dveře jsou umístěny zhruba v polovině objektu, orientovány do zahrad.
Divadlo Cuvilliés – bývalé dvorní divadlo
Stavbu dvorního divadla Rokoko zadal napůl 18. století bavorský volič Maxmilián III. Józef. Za návrh odpovídal dvorní architekt François Cuvilliés, která se proslavila zavedením rokokového stylu do mnichovských salonů. Štuk vytvořil místní mistr Johann Baptista Zimmermann. Stavba samostatně stojícího divadla trvala od 1751 až 1753.
Nové divadlo bylo vyhrazeno výhradně panovníkovi a členům dvora. Neznamená to, že se ve zdech divadla odehrávala jen méně výrazná představení. Správci rezidencí jsou na to hrdí 29. ledna 1781 se v divadle konala premiéra opery Idomeneo (král Kréty) od Wolfganga Amadea Mozarta.
Budova divadla byla zničena při bombardování v r 1944. Lidem zodpovědným za mnichovská umělecká díla se však podařilo celý interiér rozebrat a schovat. Po válce bylo divadlo obnoveno v jednom z přestavěných křídel Rezidence a bylo pojmenováno po hlavním architektovi. Centrum divadla vypadá stejně jako v 18. stoletíaž na nedostatek původních nástropních fresek.
Hned po vstupu do publika upoutají pozornost červenozlaté a bohatě zdobené balkony, upravené do tvaru podkovy. Balkony ve dvorním divadle zabírají 4 patraa na každé z nich vznikl asi tucet krabic. Na konci, přímo nad vchodem, je schránka pro vládce Bavorska a jeho manželku. Majestátní schránku drží dva telamony.
Divadlo navštěvujeme sami a můžeme volně obcházet celé hlediště, avšak bez možnosti vstupu na balkóny. Kromě hlediště a jeviště projdeme i osmiboké sály se skvělou akustikou. Doporučujeme, abyste se postavili doprostřed a tleskali rukama nebo jemně dupali, efekt je úžasný!
Vstup do divadla je ze severní části nádvoří Brunnenhofv jejímž středu stojí Wittelsbachova kašna. Nádvoří Brunnenhofu je známé tím, že se o letních prázdninách pořádají koncerty pod širým nebem.
Ministerstvo financí (něm. Schatzkammer)
Když princ Albrecht V (1550-1579) se rozhodl vytvořit pokladnici, kde měly být uloženy nejvýznamnější artefakty vlastněné dynastií Wittelsbachů. Asi nečekal, že se za pár století rozroste v jednu z nejvýznamnějších dvorních sbírek v Evropě. Na začátku 18. století bohatá sbírka byla umístěna v místnosti vedle slavné Galerie Ancestors s portréty nejvýznamnějších členů rodu.
Dnešní pokladna se nachází v jižní části areálu, v Královský palác (německy: Königsbau)a trvá to dlouho 10 pokojů. Prvních pět místností je zaplněno největšími poklady sbírky a v dalších uvidíme vitríny zaplněné exponáty nižší hodnoty.
Uvnitř uvidíme mimo jiné:
- relikviář v podobě sochy sv. Jiří bojující s drakem, pro který byla připravena jedna speciální místnost; barevné umělecké dílo vzniklo v Augsburgu v letech 1586-1597,
- královská mocnost Bavorského království,
- koruna anglické královny ze čtrnáctého století,
- zlatá miniatura římského sloupu Traiana,
- regalia moci císaře Svaté říše římské Karla VIII. Bavorského, syna Terezy Kunegundy Sobieské,
- a mnoho, mnohem více různých pokladů od středověku do 19. století.
V pokladně utratíme od 30 až 45 minut. Někteří turisté rychle proletí místnostmi, ale využijí bezplatného audio průvodce a v klidu si prohlédnou exponáty.
Rezidence - apartmány a pokoje bavorských panovníků
Bydliště od 1508 až do konce Bavorského království v r 1918 byl sídlem vládnoucí dynastie Wittelsbachů. V průběhu dalších staletí panovníci palác rozšířili a přistavěli k němu nová křídla a místnosti. Při náletech v 1944 utrpěla většina Rezidence - střechy a velké části budovy byly zbourány. Mnichovské úřady dobře věděly, jaký osud je čeká, a v roce 1943 zahájily provoz přepravy nábytku, uměleckých děl a částí dekorací do bezpečných míst a bunkrů.
Po válce byl palác přestavěn a přeměněn na muzeum. Dříve vyvezená umělecká díla jsou vystavena v prostorách Rezidence spolu s dalšími exponáty a díly z celého Bavorska. Velká část porcelánu vystaveného veřejnosti vznikla ve dvorní manufaktuře v areálu Nympenburg, ale mezi exponáty uvidíme i výrobky z jiných evropských manufaktur.
Na základě mj z posledních dochovaných inventářů, cca 130 pokojů (některé mohou být právě v rekonstrukci), ve kterém uvidíme původní nábytek a fragmenty panelů či dekorací. Důležitým rozdílem oproti historické budově je absence nástropních fresek, které připomínají názvy místností dané právě na základě motivů z maleb v nich existujících před válkou.
Některé z místností a oblastí, které je třeba poznamenat:
Nádvoří s jeskyní (Ger. Grottenhof)
První, co po prozkoumání Rezidence uvidíme, bude fontána Perseus dříve součástí jednoho z vnitřních nádvoří. Mušlová fontána / jeskyně byla postavena podle vzoru italských renesančních zahrad a byla vestavěna 1583 během vlády William V.
Jeskyně zdobí vnitřní fasádu Antiquaria.
Antikvariát
Dlouho 66 metrů hale, ve které se nachází Antikvariát, je nejstarší existující místnost v celém komplexu. Orgány Rezidence jsou hrdé na to, že tomu tak je největší renesanční sál severně od Alp.
Tvůrcem sálu byl kníže Albrecht Vkteří potřebovali místo pro uložení svých starověkých soch a artefaktů. Jeho nástupce William V místnost proměnil v obřadní síň, kde se odehrávaly nejvýznamnější soudní akce.
Strop sálu zdobí fresky a malby odkazující na antické motivy. Přes strop je vymalován v lunetách 100 pohledů na bavorská města a paláce. Podél obou stěn desítky antických soch a soch sestavených bavorskými panovníky, z nichž některé patřily do původní sbírky Albrechta V.
Bohatá kaple (německy Reiche Kapelle)
Bohatě zdobená kaple na začátku XVII století bylo to voličovo soukromé místo modlitby Maxmilián I. a jeho manželka. Stěny v chrámu zdobí mj panely imitující mramor, ale uvnitř najdeme i dekorace z pravého kamene.
Uprostřed upoutají pozornost vzácné relikviáře umístěné na oltáři a po obou stranách oltáře. Některé z nich byly vyrobeny v nedalekém Augsburgu.
Galerie předků (něm. Ahnengallerie)
Majestátní budova Galerie předků nařídil kurfiřt chvíli po nástupu na trůn Charles Albrecht, pozdější císař Svaté říše římské, syn Maxmiliána II. Emmanuela a Terezy Kunegundy Sobieských.
Jako místo pro vytvoření nové galerie byla vybrána bývalá zahradní místnost. Navrhl interiér Josef Effner pak pravděpodobně s pomocí mladého François Cuvilliés. Zasloužil se o štukovou výzdobu Johann Baptist Zimmermann. Práce trvaly od 1726 až 1731.
Uprostřed, přes 100 portrétů členové dynastie Wittelsbachů (včetně těch, kteří sedí na jiných trůnech v Evropě) a panovníci Bavorska. Zvěčněni byli: Karla Velikého, jeden z prvních bavorských vévodů Theodo (vládl v letech 680-716) nebo první císař Svaté říše římské z rodu Wittelsbachů Ludvík IV.
Galerie předků a ta přilehlá Porcelánová skříň (něm. Porzellankabinett) jsou jedním z nejlepších příkladů mnichovského rokoka.
Zelená galerie (Ger. Grüne Gallerie)
Hlavní palácová galerie, postavená mezi 1730-1737 podle návrhu François Cuvilliés ve stylu bavorského rokoka. Na stěnách viselo nejvýznamnější z pozdně barokních děl rodu Wittelsbachů, z nichž některá v r. XIX století přesunuta do nově zřízeného Stará Pinakothek (německy: Alte Pinakothek).
V 2011 galerie byla obnovena a stěny byly ověšeny obrazy visícími na tomto místě v 18. století. Přesné určení prací bylo možné díky nejstaršímu dochovanému inventáři z r 1748. Mnohé obrazy již nebyly v majetku Rezidence nebo byly ve velmi špatném stavu, ale v takových případech byly nahrazeny replikami. Na stěnách uvidíme díla (originály nebo reprodukce) mimo jiné: Piotra Rubense, Paola Veroneseho (díla s názvem „Spravedlnost a mír“ a „Mars a Venuše“), Tiziana, Bartolomé Estebana Murilla, Antoony van Dyck a Albrechta Dürera .
Zajímavostí je, že obrazy byly vloženy do originálních ozdobných rámů navržených Françoisem Cuvilliésem. Název místnosti odkazuje na barvu stěn pokrytých zeleným damaškem. V Zeleném sále se v minulosti konaly různé soudní akce. Uvnitř se bohužel nedochovaly původní fresky.
Dvorní kaple (německy: Hofkapelle)
Novobyzantské Kostel Všech Svatých je nejmladším z palácových chrámů. Budova přiléhající k Rezidenci byla postavena v r 1826-1837 na objednávku Ludvíka I. Nový chrám byl vytvořen podle vzoru Palatinská kaple se nachází v Normanském paláci v Palermukterou Ludwik při své návštěvě Itálie obdivoval. Za zmínku stojí, že to byl první kostel postavený v Bavorsku po sekularizaci v r 1803.
Za návrh odpovídal dvorní architekt Leo von Klenzekterý se zasloužil i o poslední velkou přestavbu paláce. Klenze provedl některé změny původního plánu v duchu jeho preferovaného neoklasicismu. Většina kostela byla zničena během bombardování v roce 1944. Chrámy byly po válce přestavěny ve velmi skromném stylu s použitím dochovaných fragmentů.
Do kostela se dnes nedá vstoupit, ale při návštěvě Rezidence se můžeme podívat dovnitř z úrovně galerie. (aktualizováno srpen 2022)
Polské stopy
Při návštěvě rezidence můžeme narazit na jednotlivé polské stopy, jako jsou koberce a nádobí.
Jedním z exponátů je koberec / gobelín vyrobený v letech 1601-1602 v Persii s erbem Zygmunt III Vasa. Koberec byl součástí věna královy dcery Anna Katarzyna Konstancjakterý se provdal za falckého kurfiřta Philip Wilhelm (rozená Wittelsbach) v 1642.
Prohlížení památek
Samostatné vstupenky platí pro všechny tři části rezidence (apartmány, pokladna a divadlo Cuvilliés) a všechny navštěvujeme nezávisle.
Nejbezpečnější je naplánovat si alespoň prohlídku celého komplexu 3 hodinyi když si turisté, kteří se zajímají o dvorské umění a plánují využít audio průvodce, mohou dokonce rezervovat 4 hodiny. Strávíme v samotné rezidenci od 90 minut až dokonce 3 hodiny, v trezoru cca 30-45 minut, a uvidíme divadlo v 15-30 minut.
Samotná rezidence je opravdu velká a skládá se z téměř 130 pokojů. Při prohlídce musíme vícekrát počítat s použitím schodů. Rezidenci navštívíme po dříve vyznačené trase. Některé pokoje nemusí být během naší návštěvy volné. Od roku 2022 začaly modernizační práce v části rezidence (včetně kamenných pokojů - Steinzimmer) bez daného data ukončení a některé pokoje mohou být uzavřeny z důvodu oficiálních událostí.
V rámci vstupenky dostaneme zdarma audio průvodce v angličtině rozhodně stojí za to vzít s sebou.
Důležitá poznámka - nemá cenu končit den návštěvou rezidence! Přestože jsou turisté oficiálně vpuštěni až hodinu před uzavřením, některé pokoje jsou uzavřeny i 45 minut před koncem - včetně pokojů na samém konci prohlídkové trasy. Pokud vstoupíme 90 minut před zavírací dobou a strávíme více času na začátku prohlídky, pravděpodobně nestihneme vidět vše.
Další věc, kterou je třeba mít na paměti, je po většinu roku divadlo Cuvilliés otevřeno je pouze v druhé polovině dne.
Do paláce nevstoupíme s velkými batohy a taškami, ale můžeme je zdarma nechat v úschovně vedle pokladny.
Vstup do rezidenčního muzea a pokladny je z jižní strany areálu z ulice Max-Joseph-Platz. Jakmile jsme uvnitř, můžeme jít rovnou k pokladně. Po zakoupení vstupenek můžeme jít doleva k pokladně nebo doprava přes apartmány.
Vchod do křídla s divadlem Cuvilliés je na nádvoří Brunnenhofu. Dostaneme se tam tak, že vjedeme na jeden z přechodů z Residenzstraße (Residenzstrasse) a půjdeme jednoduše na východ.
Vstupenky a vstupenky (aktualizováno srpen 2022)
Při plánování návštěvy Rezidence si můžeme zakoupit kombinovanou vstupenku na všechny tři atrakce nebo jednu vstupenku na každou z nich.
- Bydliště - 7 €
- Pokladna - 7 €
- Kombinovaná vstupenka do Rezidence a pokladny - 11 €
- Divadlo Cuvilliés – 3,50 €
- Kombinovaná vstupenka do divadla Residence, Treasury a Cuvilliés – 13 EUR
Děti a mladiství do 18 let mají vstup zdarma.
Dny a hodiny provozu (aktualizace srpen 2022)
Bydliště a pokladna:
- 24. března až 21. října - denně od 9:00 do 18:00.
- 22. října až 23. března - denně od 10:00 do 17:00
Poslední vstup do každé z atrakcí je možný až hodinu před uzavřením. Komentáře k návštěvě v posledních hodinách jsme umístili výše v sekci "Prohlídka".
Zavřeno: 1. ledna, úterý před Popeleční středou a 24., 25. a 31. prosince.
Divadlo Cuvilliés:
- 24. března až 29. července:
- Pondělí až sobota od 14 do 18 hodin.
- Neděle a svátky od 9:00 do 18:00
- 30. července až 10. září:
- denně od 9 do 18 hodin.
- 11. září až 21. října:
- Pondělí až sobota od 14 do 18 hodin.
- Neděle a svátky od 9:00 do 18:00
- 22. října až 23. března:
- Pondělí až sobota od 14 do 17 hodin.
- Neděle a svátky od 10:00 do 17:00
Poslední vstup je možný hodinu před uzavřením.
Přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí (aktualizace z května 2022)
Bohužel rezidence a pokladna nejsou plně přizpůsobeny návštěvníkům osob se sníženou pohyblivostí. Návštěvníci se sníženou pohyblivostí by se měli hlásit u pracovníka muzea, který je na speciální zkrácené cestě doprovodí.
Divadlo Cuvilliés bylo přizpůsobeno návštěvám lidí se sníženou pohyblivostí.
Více informací je k dispozici na oficiálních stránkách v angličtině.