V srdci historického centra Mnichova a na okraji města stojí paláce a sídla bývalé bavorské dynastie Wittelsbach. Mnoho turistů navštěvujících Mnichov navštěvuje hlavní rezidenci v centru města a někteří z nich míří také do letního tábora na západ od bývalých městských hradeb. Palácový komplex Nymphenburg.
Ne každý si však uvědomuje, že několik kilometrů severně od centra Mnichova je v obci Oberschleißheim (Oberschleissheim), se nachází další z palácových komplexů - barokní Zámek Schleißheim (německy: Schloss Schleißheim)který není v žádném případě nižší než dva výše uvedené.
Zámecký komplex Schleißheim se skládá ze tří budov umístěných v jedné linii: Starý palác (něm. Altes Shloss), Nový palác (německy: Neues Schloss) a Palác Lustheim (německy: Schloss Lustheim). Poslední dva od sebe dělí přes jeden kilometr dlouhé baroko palácová zahrada (německy: Hofgarten).
Po zakoupení vstupenky můžeme navštívit všechny paláce a palácové zahrady jsou zdarma a otevřené po celý rok.
Více fotek: Galerie z paláce Schleissheim a paláce Lustheim (kolem Mnichova).
Dějiny
Počátky zámeckého komplexu Schleissheim sahají do svého konce XVI stoletíkdyž vévoda bavorský William V koupil v 1595 několik venkovských staveb na místě dnešního Starého paláce. Venkovské stavení Wilhelm přestavěl na malé sídlo, ve kterém rád trávil čas mimo panství. A přestože se William proslavil jako ambiciózní stavitel a organizátor, nakonec to byl on, kdo založil královský pivovar, který existuje dodnes (Staatliches Hofbräuhaus nebo jednoduše Hofbräu), renesanční Starý palác nechal postavit až jeho syn a nástupce Maxmilián I.. Vilém se dožil konce sv. 1617 přestavěn a zemřel ve zdech přestavěného paláce v roce 1626.
Další velká expanze komplexu začala v r 1684. bavorský volič Maxmilián II Emanuel nechal vytvořit barokní zahradu a palác Lustheim, který měl být svatebním darem pro Marie Antoinetta Habsburská. Využití paláce Lustheim bylo pro tehdejší dobu a dvorský život typické - palác měl být loveckým zámečkem, kde si vévodkyně mohla odpočinout po lovu, ale zároveň měl umožňovat pořádání různých akcí. Palác, budovaný 4 roky, byl tak velkolepý, že se stal hostitelem mnoha plesů a soudních akcí.
Maksymilian Emanuel byl jedním z nejambicióznějších vládců své doby. Sám sebe i své děti viděl na nejvýznamnějších trůnech západní Evropy. V 1695tři roky po smrti Marie Antoinetty se oženil s dcerou Jan III Sobieski, Teresa Kunegunda. I když mu tato svatba dala šanci bojovat o polský trůn po králově smrti v r 1696, byl to Maksymilian, kdo měl mnohem větší ambice.
Volič Bavorska, okřídlený vítězstvími v bojích s vojsky Osmanské říše, se viděl spíše v roli císaře Svatá říše římská. S ohledem na svou budoucí roli se Maxmilián rozhodl postavit nový palác, do kterého se měl ihned po nominaci na císaře přestěhovat ze svého mnichovského sídla. Plány byly velmi ambiciózní – nový komplex měl mít čtyři křídla a měl by mít velikost paláců ve Versailles a Vídni! O podobu paláce se zasloužil dvorní architekt švýcarského původu Henrico Zuccalli.
Prvotní plány byly velmi ambiciózní. Podle prvních návrhů měl být nový palác spojen přímo se Starým palácem. Stavba začala v r 1701 a na další tři roky se nám podařilo postavit kostru hlavního křídla. Maksymilianova série skončila krátce po zahájení stavby. Po porážce v 1704 v bitva u Blenheimu Bavorský kurfiřt byl vyhoštěn do Francie, kde utratil tolik jako 11 let. Čtyři roky po návratu domů Maksymilian obnovil stavbu rezidence, tentokrát pod dohledem architekta Josef Effner. Hlavní práce trvaly od 1719 až 1726 a v té době bylo rozšířeno jediné hlavní křídlo, které existuje dodnes. Palác byl vyzdoben ve francouzském pozdně barokním stylu, který si oblíbil bavorský kurfiřt při svém pobytu na francouzské půdě.
Maxmilián se císaře Svaté říše římské nedožil a svůj dvůr do nově vzniklého sídla nikdy nepřestěhoval. Elektor zemřel v února 1726 roku, aniž by dokončil své dílo, i když v den Maxmiliánovy smrti zbývalo dokončit pouze zařízení a výzdobu některých místností. Práce na Novém paláci byly dokončeny o chvíli později za vlády Charles Albrecht.
Některé z palácových místností byly přestavěny v neoklasicistním stylu za vlády vnuka Maxmiliána Emmanuela - Maxmilián III. Józef.
Nový palác
Ačkoli Nový palác (německy: Neues Schloss) Nebyl postaven podle původního plánu a nakonec bylo postaveno pouze jedno křídlo, rezidence Maxmiliána Emanuela je dodnes jedním z nejzajímavějších barokních paláců v našich končinách.
Interiér paláce do značné míry odráží Maxmiliánův způsob vidění sebe sama a své životní cesty. Nejlepším příkladem toho jsou desítky motivů znázorňujících kurfiřta jako válečníka či vůdce – jde jak o tapisérie vyrobené v Bruselu, tak o malby zobrazující Maxmiliána mezi armádou nebo na bojišti. Za válek s Osmanskou říší byl totiž kurfiřt statečný a statečný – bojoval po boku Jana III. Sobieského při obraně Vídně a v mnoha dalších bitvách a jeho největším úspěchem byl Bělehrad z tureckých rukou.
V palácových místnostech je také vidět Maxmiliánova láska k umění, zejména k dílům barokních umělců. Maxmilián jako guvernér Španělského Nizozemí pobýval nějaký čas v Bruselu, kde se začal zajímat a získal mnoho děl holandských mistrů. V dnešním hlavním městě Belgie také zadal vytvoření skupiny tapisérií ukazujících jeho úspěchy.
V paláci se dochovala pouze část původního nábytku a nádobí. Nový palác ale při bombardování příliš neutrpěl, díky čemuž se zde na rozdíl od rezidence v Mnichově dochovala většina původních fresek a výzdoby. Většinu nástropních fresek namaloval benátský umělec Jacopo Amigoniačkoli některé pokoje byly vyzdobeny místním umělcem Kosmas Damian Asamjehož fresky zdobí mnohé mnichovské kostely. Zasloužil se o štukovou výzdobu Johann Baptist Zimmermann, který byl jedním z hlavních předchůdců mnichovského baroka a rokoka.
Můžeme navštívit palác sami. Je tam co navštívit 30 pokojů. V mnoha místnostech jsou díla barokních mistrů, takže bez velké nadsázky lze jmenovat i palác galerie umění.
Když vejdeme dovnitř, jedna z prvních věcí, kterou uvidíme, bude maketa jednoho z posledních ambiciózních plánů na rozšíření Nového paláce od Josepha Effnera.
Již v přízemí najdete několik pokojů a míst, která stojí za to navštívit. Obrovská předsíň (předsíň u vstupu do paláce) je ozvláštněna tmavšími barvami a toskánskými sloupy.
Je považována za nejdůležitější místnost v přízemí Jídelna. Stojí za připomenutí, že neoklasicistní vzhled této místnosti je výsledkem rekonstrukce v letech 1771-1774. Na stropě je hned patrná freska znázorňující hostinu, kterou připravila nymfa Kalypsó pro Odyssea po příjezdu na ostrov Ogygia. Právě na základě tohoto námětu bylo určeno využití místnosti. Štuky na začátku stropu představují znamení zvěrokruhu a na stěnách jsou portréty bývalých panovníků z dynastie Wittelsbachů: Maxmiliána I., Ferdinanda Marie, Maxmiliána Emanuela, Karla Albrechta (pozdějšího císaře Svaté říše římské) a Maxmilián III Josef.
Na protější straně Jídelny najdete Zahradní místnost vyzdobenou freskami se zahradním motivem od Cosmase Damiana Asama a působivými štuky od Johanna Baptista Zimmermanna.
V místnostech 41 - 44 byla uspořádána galerie francouzského baroka. Uvnitř uvidíme mj velký obraz zobrazující Maksymiliana Emanuela s rodinou po návratu z exilu z Francie a dílo zobrazující armádu Ludvík XIV. (král Slunce) během bojů se španělským Nizozemskem a Nizozemskem.
Zajímavostí mohou být turisté z Polska pokoj 43 s autorskými díly Pierre-Denis Martinakde umělec představil bitvy Jana III. Sobieského s Turky a portrét samotného panovníka. Zajímavé je, že obrazy byly objednány jedním z francouzských důstojníků bojujících na straně Sobieski - Philip Dupont.
Majestátní schodiště, jakoby součást velkého sálu, vede do prvního patra, kde se nacházejí královské apartmány. Nad schody uvidíme krásnou nástropní fresku zobrazující Venuši v kovárně Vulcan. Autorem díla je Cosmas Damian Asam a byla to první světská freska, kterou vytvořil. Byl použit mj. koncept schodů navrhování schodů v rezidenci ve Würzburgu.
Když vyjdeme nahoru, můžeme jít do Dobrá hala, ve kterém je hlavním motivem zvěčnit vítězství Maxmiliána Emmanuela nad vojsky Osmanské říše. Strop zdobila freska Jacopo Amigoni a Johann Baptist Zimmermann zhotovil bílou štukovou výzdobu s vojenskými motivy. V místnosti jsou také dva obrovské obrazy zobrazující Maksymilianovy vojenské úspěchy od umělce Franz Josef Beich.
Velký sál je pronajímán pro různé akce a během naší návštěvy jej lze zaplnit židlemi a/nebo jevištěm.
Za Velkým sálem najdeme Vítězný pokoj, který sloužil jako jídelna. Kromě nástropní fresky od Jacopa Amigoniho se zde nachází několik maleb znázorňujících vítězné boje Maxmiliána Emmanuela během bitev s Turky v letech 1683-88. Autorem obrazů je stejně jako ve Velkém sále Franz Josef Beich.
Z Velké síně se můžeme vydat do tzv Velká galerie, tedy koridor délky 57 metrů a výška 8 metrůs 11 okny s výhledem do zahrady. Po obou stranách chodby jsou královské byty - byty vévodkyně vlevo a kurfiřta vpravo. Kdyby se otevřely všechny dveře v obou částech paláce, dostali bychom chodbu délky v přímce 160 metrů.
Maksymilian Emanuel se rozhodl u příležitosti svatby proměnit chodbu v uměleckou galerii Charles Albrecht v 1722. Galerie byla vytvořena podle vzoru Grande Galérie v Louvru z doby, kdy byl Louvre sídlem francouzských králů. Zpočátku byly stěny zdobeny díly italských a vlámských mistrů, z nichž někteří zde visí dodnes. Za nejvýznamnější díla jsou považovány dva velké obrazy Piotra Rubense („Petr a Pavel“ a „Smíření Ezaua a Jakuba“).
Pro některé turisty nebudou největším pokladem Velké galerie obrazy, ale majestátní lustry a dřevěné stoly mnichovského zámku.
Polodélkové lustry vyrobené v manufaktuře v ČR 18. století jsou považovány za barokní umělecká díla. Každý z pěti se skládá z cca 2500 sklenic prvků a je vysoká 1,70 metru! Není divu, že žádný z lustrů se do dnešních dnů nedochoval v původním stavu. V posledních letech prošly renovací a všechny chybějící prvky byly doplněny v manufakturách v severních Čechách. Lustry ve Vídni koupil Maksymilian III. Józef.
Vyřezávané stoly byly zase atributem typickým pro paláce a sídla rodu Wittelsbachů. O jejich výrobu se starala soukromá manufaktura bavorských panovníků. Joseph Effner byl zodpovědný za design těch ve Velké síni.
Byty na obou stranách mají podobnou dispozici. V obou chodbách visí bruselské koberce zobrazující vítězství Maxmiliána Emmanuela. V pokojích uvidíme také nástropní fresky od Jacopa Amigoniho.
Za pozornost v části voliče stojí ložnice, která měla i reprezentativní funkce. Místnost je rozdělena na dvě části balustrádou s bavorskými lvy, ve výklenku je původní barokní postel, která se dochovala dodnes. Stropní freska v ložnici panovníka zobrazuje spícího boha války Marse.
Díla vlámských mistrů jsou vystavena v místnosti 9 ve velké pracovně v bytech voličů. Nejdůležitějšími díly v této místnosti jsou obrazy Antonín van Dyck. Mezi mistrovými díly můžeme hledat reprezentativní portrét polský kozák.
V případě apartmánů vévodkyně je nejpůsobivější kaple na samém konci paláce zdobená speciálními panely imitujícími mramor. Zajímavostí je, že panely vznikly v r 1629 do svého sídla v Mnichově, a to pouze v 1724 Byli zcela přesunuti do Nového paláce. Nad oltářem visí obraz ze školy Petera Rubense zobrazující Nanebevstoupení Panny Marie.
Při procházce po bytech vévodkyně můžeme hledat portrét Teresy Kunegundy, který se nachází v audienční síni. V křídle vévodkyně, v části umělecké galerie, je vystavena tvorba italských barokních mistrů.
Ke klidné návštěvě paláce potřebujeme cca 90 minut.
Palácová zahrada (německy: Hofgarten)
Za Novým palácem se nachází přes jeden kilometr dlouhá palácová zahrada, jejíž první verzi navrhl Henrico Zucalli v 1684. O několik let později byl vytvořen pokročilý kanálový systém, který nejen protéká parkem, ale je přímo spojen: s řekou Izara, Řeka Würm a Palác Dachau.
Středem zahrad prochází široký centrální kanál, který obklopuje palác Lustheim a tvoří malý ostrov. Voda teče do centrálního kanálu z východního kanálu přímo z Isaru.
Vedle centrálního kanálu zahradou protékají další dva užší kanály - severní a jižní. Jižní kanál teče ze západu na východ od řeky Würm - míjí zámek Schleißheim a teče k paláci Lustheim a poté se připojuje k Severnímu kanálu. Severní kanál vede od východu na západ, tedy od zámku Lustheim k zámku Schleißheim a dále k zámku Dachau. Voda z řek Izara a v menší míře z Würmu teče do Severního kanálu.
Na konci XVII století síť kanálů byla rozšířena a přivedena k paláci Nymphenburg. Takto rozsáhlá síť byla v naší části Evropy něčím ojedinělým; řešení bylo modelováno podle struktur nalezených v Nizozemsku. Zajatí vězni z Osmanské říše byli používáni k kopání kanálů. Kanály sloužily k přepravě zboží a k běžnému pohybu mezi královskými rezidencemi. Mezi třemi paláci – Dachau, Nymphenburg a Schleißheim jezdily benátské gondoly.
Při stavbě Nového paláce zadal Maksymilian Emanuel část francouzské zahrady přebudovat zahradní architekt Dominique Girard. V té době např. zahrada v přízemí přímo za novou rezidencí. Girard se také zasloužil o rekonstrukci zahrad paláce Nymphenburg a v obou palácích můžeme vidět podobné koncepty, jako jsou kaskády a fontány.
Na rozdíl od parku za zámkem Nymphenburg nebyly zahrady zámku Schleißheim přestavěny XIX století. Díky tomu si zachovaly svou původní barokní dispozici a tvar, což z nich dělá jednu z mála autentických a velkých barokních zahrad ve střední Evropě.
V druhé polovině XIX století Král Ludvík I zadal dvorní zahradní architekt Carl Effner úprava zahrady v původním stylu z konce 17. století. Dnes však při procházkách zahradou mnoho soch či dekorací neuvidíme, protože většina z nich zahynula během válek ve 20. století.
Vstup do zahrady je zdarma. Otevírací doba: (aktualizováno srpen 2022)
- Leden, únor, listopad, prosinec - 8:00 až 17:00
- březen, říjen - od 8:00 do 18:00 hodin.
- Duben, září - od 8:00 do 19:00
- od května do srpna - od 8:00 do 20:00
Vodní představení se konají v zahradních kašnách od dubna do poloviny září. Pondělí až pátek od 11:30 do 16:00 a o víkendu od 10:00 do 18:00. (aktualizováno srpen 2022)
Palác Lustheim
Palác Lustheim byl postaven v r 1684-1688 a byl svatebním darem Maksymiliana Emanuela pro první manželku Marie Antoinetty Habsburské. Předpokladem kurfiřta bylo vytvořit lovecký zámeček a palác, kde by se mohly konat plesy a dvorní akce.
Hlavní dvoupatrový Hodovní síň Vyniká působivou nástropní freskou bohyně lovu Diana. Zde stojí za zmínku, že bylo první takto velká freska vytvořená ve světské stavbě v naší části Evropy. Jeden portrét princezny Teresy Kunegundy visí mezi obrazy v paláci. Kromě fresek, nástěnných dekorací a kuchyně v paláci nenajdeme žádné další pozůstatky původního účelu stavby.
V 1971 palác byl otevřen Míšeňské muzeum porcelánu (německy: Meißen). Ve všech palácových místnostech tematicky uspořádané exponáty z prvních 50 let provozu manufaktury - od roku 1708 do vypuknutí sedmileté války (1756-1763). Vystaveno je téměř 2000 různých exponátů. Některé z nich se vyznačují vzhledem a originalitou, jiné prostým řemeslným zpracováním. Jde o nejvýznamnější sbírku míšeňského porcelánu mimo Sasko. Bohužel popisy na místě jsou většinou v němčině.
Dostáváme se k paláci Lustheim tucet minut od východu z Nového paláce. Čeká nás téměř jeden a půl kilometru chůze!
Pavilony v paláci Lustheim
Při stavbě hlavního paláce Lustheim byly také postaveny dva pavilony, které se nacházejí na severní a jižní straně, mimo ostrov.
Vznikl jižní pavilon kaple (německy: Renatuskapelle). Samotná kaple možná neohromí svou výzdobou, ale ten pravý klenot najdete za oltářem - je to masivní rám v podobě andělů držících obraz.
Jeden z nejpozoruhodnějších pokladů celého komplexu - tzv Krásné stáje. Budova je plná stropních a nástěnných fresek a je těžké uvěřit, že na takovém místě byli skutečně chováni koně.
A přestože dovnitř nemůžeme, otevřenými dveřmi si interiér snadno prohlédneme.
Do obou pavilonů můžeme vstoupit / navštívit zdarma. Pavilony jsou otevřeny od dubna do září od 9:00 do 18:00 (mimo pondělí). Ve zbývajících měsících jsou pavilony uzavřeny.
Starý palác
Založena v letech 1617-1623 Starý palác (německy: Altes Schloss) byla jednou z prvních raně barokních staveb v celém Bavorsku a po staletí vynikala bohatými ornamenty a překrásnou výzdobou.
Starý palác, který dnes existuje, nemá se svým předobrazem mnoho společného. Původní budova byla zničena během bombardování 2. světové války a na začátku 70. let byla obnovena pouze skořápka.
Uvnitř byla otevřena dvě propojená muzea. V jednom z nich najdeme muzeum náboženského folklóru s několika tisíci exponáty. Existují mj různé betlémy, z Polska byly vystaveny vystřihovánky z Łowicze.
Druhá část muzea může být z pohledu polského turisty diskutabilní. Výstava se zaměřuje na oblasti dříve náležející Prusku, které v důsledku obou světových válek již neleží v hranicích německého státu. Téma je odlišné a zahrnuje období od dob německého řádu do konce 19. století. Součástí expozice jsou exponáty představující například Toruň.
Popisy na obou výstavách jsou pouze v němčině.
Prohlížení památek
Všechny tři výše popsané paláce byly zpřístupněny veřejnosti. Každý z nich navštěvujeme samostatně a bez průvodce. Paláce nejsou příliš oblíbené a pokud zmeškáme školní výlet nebo německý skupinový výlet, můžeme být ve většině pokojů úplně sami.
K návštěvě Nového paláce potřebujeme cca 60-90 minut. Uvnitř, kromě bytů a pokojů využívaných bavorskými kurfiřty, uvidíme mnoho děl barokních mistrů – z Německa, Itálie a Nizozemska. V pokladně si můžeme zapůjčit audioprůvodce v anglickém jazyce za € 2,50. (aktualizováno srpen 2022)
Dnes se v paláci Lustheim nachází Muzeum míšeňského porcelánu. Kromě výstav stojí za vidění hlavní taneční sál s krásnou freskou. Potřebujeme to na místě 30-45 minut.
Pamatujte, že z Nového paláce vede průchod do paláce Lustheim téměř jeden a půl kilometru, což nám zabere i několik minut.
Minimální doba pro návštěvu obou paláců a zahrady je dle našeho názoru cca 3 hodiny.
Starý palác byl během války zničen a obnoven byl pouze jeho plášť. Uvnitř neuvidíme žádné původní místnosti s freskami, nábytkem či dekoracemi. U obou muzeí uvnitř jsou popisy pouze v němčině. Výhodou je, že zakoupením kombinované vstupenky vstoupíte do Starého paláce bez dalších poplatků a výstavou se jednoduše „proletíte“.
Vstupenky a vstupenky (aktualizováno srpen 2022)
vstupenky:
- Nový palác - 4,50€
- Palác Lustheim - 3,50€
- Starý palác - 3€
- Kombinovaná vstupenka na všechny atrakce - 8€
Vstupují děti a mladiství do 18 let volný, uvolnit.
Otevírací doba (aktualizace srpen 2022)
Všechny paláce mají stejnou otevírací dobu:
- od dubna do září od 9.00 do 18.00 hodin.
- od října do března od 10:00 do 16:00
Pozornost! Všechny paláce jsou v pondělí zavřené.
Zavřeny jsou i paláce: 1. ledna, v úterý před Popeleční středou a 24., 25. a 31. prosince.
Pokyny (aktualizováno v květnu 2022)
Do palácového komplexu Schleißheim se dostanete z mnichovského hlavního nádraží příměstským vlakem S1 jít směrem k letišti. Vystupujeme na autobusové zastávce Oberschleißheim. Pozornost! Je to první zastávka mimo centrální zónu, takže si musíme koupit dražší jízdenku.
Po výjezdu z nádraží se stačí vydat na jih pěšky - tam byste měli dorazit za cca 15 minut.
Přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí (aktualizováno v srpnu 2022)
Nový palác a Starý palác jsou vhodné pro osoby se sníženou pohyblivostí. K palácům vedou rampy a uvnitř jsou výtahy.
V případě paláce Lustheim musíte vystoupat několik schodů, abyste vstoupili. Do místností v suterénu vedou pouze schody, které lze překonat za pomoci zaměstnance muzea pomocí speciálního výtahu.