Palanga (Litva) - prohlídky, památky a turistické atrakce

Zatímco Klaipeda je největší město na litevském pobřeží Baltského moře, Palanga je nejoblíbenější letovisko. Každé léto zde odpočívají tisíce Litevců a návštěvníků z jiných zemí. Má samotné město něco, co by mohlo turistu z Polska zaujmout? Samozřejmě!

Stručná historie města

Těžko říct, odkud pochází slovo Palanga. Podle lingvistů pochází ze starých časů palas znamenající bažiny. Obyvatelé přesto trvají na slovu palange to je parapet, s odůvodněním, že při minulých povodních hladina dosahovala až k oknům domů. S jistotou však můžeme říci, že první zmínky o takovém osídlení se objevují již ve 12. století.

Palanga byla díky své poloze terčem germánských útoků a po rozdrcení moci Řádu se stala jedním z nejdůležitějších litevských přístavů na Baltském moři. Město získalo četná privilegia a velmi rychle se rozvíjelo až do severní války, kdy byl přístav vypálen. Podle místních příběhů jsou jeho zbytky dnes na mořském dně. Prameny z devatenáctého století však zaznamenávají, že před dvěma sty lety byly prohlédnuty zbytky přístavu u ústí řeky Święta (dnes v rámci správních hranic města). Palanga upadla a zdálo se, že nic jí nemůže vrátit její bývalou slávu. Osada však nečekaně začala fungovat jako módní letovisko a v roce 1824 město koupil rod Tyszkiewiczů. Byl zde mimo jiné Adam Mickiewicz (básník přijel v prvním období rozvoje lázní a pro nedostatek alternativ bydlel v pronajaté chalupě). Rozvoj města přilákal i další umělce a Palanga byla nazývána "Baltské Zakopané".

Tady se cítil obzvlášť pohodlně Władysław Reymontkdo v dopisech zmínil, že v tomto městě psal „Chłopów“ extrémně rychle. Palanga také inspirovala Stanisław Witkiewiczže dokonce maloval "Dostavník u moře" -li „Drama na pobřeží Palanga“.

Stejně jako v nedaleké Klaipedě i zde kralovalo pašování. Musel to být běžný jev, protože si toho dokonce všimli autoři „Zeměpisného slovníku království Polského a dalších slovanských zemí“ psaní: "Místní obyvatelstvo neustále ve velkém pašuje zboží". Obchodovalo se zde i s jantarem. Palanga byla také důležitým městem během velkých polských povstání. Jak v roce 1831, tak v roce 1863 byly učiněny pokusy dopravit zbraně hluboko do země, ale pokaždé neúspěšně. Po první světové válce se letovisko stalo součástí litevského státu. Poláci sem sice přestali jezdit, ale nahradili je Litevci. Za sovětské okupace přímořské lázně hojně navštěvovali socialističtí aktivisté (včetně Leonida Brežněva). Dnes toto udržované město hostí mnoho obyvatel Litvy, Polska a dalších sousedních zemí.

Památky Palangy

Město je typickým letoviskem s tradicemi, architektonicky připomínající lotyšskou Jurmalu. Nutno ale přiznat, že i přes každoroční nájezd turistů je zde uklizeno a čisto. Po hlavní sezóně je Palanga mnohem klidnější a tišší a pláže jsou prázdné. Při návštěvě města stojí za vidění:

Dřevostavby bývalých lázní

Charakteristické architektury z devatenáctého století tu sice není mnoho, ale můžeme vidět kupř stará lékárna (Vytauto 33). Zřejmě právě zde byla vynalezena slavná litevská tinktura „999“.. Lékárník, který bydlel v této budově, měl při hledání dokonalé tinktury přijít o zdraví a majetek. Ve své závěti zanechal své ženě dlouhý a… recept na slavného litevského Trojana.

Na stejné ulici (roh Basanaviciusa a Vytauto) se nachází bývalý kurhaus, t. j. dřevěný lázeňský dům. Před stavbou paláce zde žil hrabě Tyszkiewicz, který jej pak rozdával pacientům. Za vidění stojí i několik dřevěných vilek, ve kterých sídlí bývalé a dnešní penziony pro pacienty.

Botanický park (Palangos miesto botanikos parkas)

Musím uznat, že ve srovnání s mnoha parky a botanickými zahradami je tento opravdu impozantní. Většinou proto Zdejší přirozeně rostoucí borový les vede mnoho cest. Stromy byly vykáceny pouze v místě, kde byl postaven Tyszkiewiczův palác, zbylé borovice rostou dodnes. Architekt park založený na konci 19. století Edward Andre se snažil zachovat přirozený vzhled pobřežního lesa a svého úkolu se zhostil bravurně. Jedno z nejznámějších míst v lese je kopec Biruta (Birutės kalnas). Podle pověsti zde stával pohanský chrám, kde žila krásná Wajdelotka Biruta. To se líbilo litevskému princi Kiejstutovi, který bez ohledu na svůj slib panenství dívku unesl a donutil ji ke sňatku. Jako v každé legendě je i v této zrnko pravdy – skutečně měl vévoda Kiejstut manželku s tímto jménem, matku pozdějšího vévody Witolda.

Dnes je na kopci malá kaplička a na jejím úpatí jeskyně Panny Marie Lurdské, kterou postavila rodina Tyszkiewiczů. Dalším zajímavým prvkem parku je charakteristický před palácem postava Krista s rozpaženýma rukama. Říká se, že jejím autorem byl Bertel Thorvaldsen, ale neexistují o tom žádné přímé důkazy. bohužel sochu zničili Sovětia na co se dnes můžeme dívat pouze jeho věrná rekonstrukce.

Další zajímavá socha je tato postava Egle, hadí královna - postava z litevských pověstí, která se podle legendy vdala a zamilovala do obřího hada a po jeho tragické smrti ji bohové proměnili ve strom.

Palác Tyszkiewicz a muzeum jantaru (Palangos gintaro muziejus)

Myšlenka postavit zde palác se zrodila na konci 19. století. Hrabě Feliks Tyszkiewicz, majitel Palangy, za tímto účelem pozval německého architekta Felikse Schwechtena. Nejprve došlo k úpravě areálu - vyhloubením rybníka byl vybudován kopec, na kterém vyrostl novorenesanční dvoupatrová budova. Navzdory poškození rezidence přečkala první světovou válku. Palác zůstal znárodněno po druhé světové válce. V 90. letech jej získala zpět rodina Tyszkiewiczů, ale bylo rozhodnuto o předání budovy městu.

Zajímavé je, že zakladatel sídla Feliks Tyszkiewicz se začal shromažďovat v paláci kolekce jantaru. Dnes se muzeum může pochlubit jedna z největších sbírek tohoto krásného dekorativního materiálu. Přestože výstava není tak moderní jako ta v Muzeu jantaru v Gdaňsku, počet nasbíraných inkluzí je opravdu ohromující! Přízemí paláce je obsazeno historická expozice přibližující historii rodu Tyszkiewiczů. Za návštěvu stojí také dobře zásobený muzejní obchod. Muzeum je otevřeno v sezóně od úterý do neděle od 10.00 do 20.00 hodin (v neděli a ve svátek do 19.00 hodin) a mimo sezónu od 10.00 do 17.00 hodin (v neděli a ve svátek do 16.00 hodin). Vstupné stojí 2,32 € (1,16 € snížené, děti vstup zdarma).