To se nedá utajit Litva je země poměrně často navštěvovaná polskými turisty. Mohou za to nízké ceny, ale také historické nálady. Zde je subjektivní seznam nejzajímavějších památek Litvy.
Barokní kostel a klášter v Pożajście
Druhá ze slavných církevních základů rodu Pac reprezentuje také barokní sloh. Je však zcela odlišný od kostela sv. Petra a Pavla ve Vilniusu. Kostel fresky Okouzlují živými barvami a neobvyklou harmonií. Nedávno v kostele skončily restaurátorské práce a dnes mohou turisté obdivovat jeho interiér v celé jeho kráse.
Křížová hora v Šiauliai
Určitě stojí za to vzít si v Litvě trochu mimo vyšlapané cesty a prohlédnout si to neobvyklá svatyně. Něco málo přes deset kilometrů za městem Siauliai je malý kopec pokrytý desítkami tisíc křížů (připočtete-li ty ležící a visící, jejich počet může být i 150 000). V minulosti jejich vyvěšení symbolizovalo odpor Litevců vůči carským a později sovětským úřadům. Dnes je to projev víry nezávislý na národnosti. Najdeme zde kříže, které zanechali katolíci z různých zemí a kontinentů.
Pevnost v Kiernowo
Malý Kernave nepřipomíná dnešní bývalé hlavní město Litvy. Je to malé a klidné městečko, které po sobě zanechala hrdá minulost 20metrové mohyly a mezi nimi vede turistická cesta. Právě zde se nacházelo sídlo slavného litevského vůdce Mindaugase. Pokud nám k představě, jak se tu žilo ve středověku, nestačily monumentální hliněné mohyly, stojí za to zajít nedaleké archeologické muzeum. Tam zobrazené trojrozměrné animace vám jistě umožní alespoň na chvíli se ohlédnout.
Kostel svatého Petra a Pavla ve Vilniusu
Tyto chrám ze 17. stol můžete to bez problémů pojmenovat jeden z nejkrásnějších barokních kostelů na světě. Založil ji Michał Kazimierz Pac a neskrývá barevné malby jako její „přátelé“ z doby. Bílý, oslnivý interiér je pokryt četnými štuky. Sochy zobrazují výjevy z Bible, mytologie a představují katolické světce a mučedníky. Kostel se vyhnul poškození během četných válek (možná proto, že se nacházel ve čtvrti Antakalnis mimo centrum), která se prohnala Vilniusem a díky tomu dnes můžeme vidět sochy Pietra Perettiho a Giovanniho Galliho, zachované ve skvělém stavu. Abyste se k této památce dostali, odbočte za Národním muzeem doprava a pokračujte rovně podél břehu řeky Neris.
Palangské muzeum jantaru (Palangos gintaro muziejus)
V Polsku můžeme vidět Muzeum jantaru v Gdaňsku, v Litvě taková instituce funguje v Tyszkiewiczově paláci v Palanga. Přestože uspořádání jednotlivých expozic není tak moderní jako v polském muzeu, sebrané sbírky jsou prostě nádherné. Návštěvníci se dozvědí mnohé o jantaru, uvidí také krásné dekorace vyrobené řemeslníky a umělci. Zvláště zajímavou částí sbírky je jantarová s inkluzemi. Sluší se dodat, že zařízení má dobře vybavený obchod s jantarem.
Samotné muzeum se nacházelo v Tyszkiewiczově paláci a v některých místnostech bylo rekonstruováno historické vybavení. Rezidenci obklopuje nádherný park s mimořádně výrazným sousoším víly Egle a tzv Kopec Biruta pokrytý borovým lesem.
Brána úsvitu
Asi neexistuje žádný polský výlet do Vilniusu, který by chyběl Aušros Vartai tedy Brána úsvitu. Důležitá však není část starého opevnění, ale to, co tam je uvnitř ní. Jde samozřejmě o obraz Panny Marie Brány úsvitu popsal Adam Mickiewicz ve vzývání "Pan Tadeusz". Při pohledu z úrovně ulice se zdá malý přes otevřené okno. Teprve když stojíme uvnitř, ukazuje se, že obraz s rámem je vysoký přes dva metry! Po staletí byl obraz považován za zázračný a zvláště důležité pro Poláky žijící v Litvě. Tento kult s postupem času nezanikl, stále se zde koná pěších poutí z Polskaa v kapli se koná slavnost mše v polštině.
Palác Tyszkiewicz v Kretynga
Méně lhaní 15 kilometrů od Palangy Kretynga je jedním z rodových hnízd Tyszkiewiczů. Město ve své historii patřilo mnoha významným rodům (včetně Jana Karola Chodkiewicze, který zde v 17. století na dík za vítězství u Kircholmu založil kostel). V devatenáctém století nemovitost koupil Jan Tyszkiewicz a vybudoval zde sídlo hodné velmože. Aristokrat se zajímal o zahradnictví, proto svůj pozemek obklopil rozlehlým parkem a u paláce vytvořil zimní zahradu. Bohužel od roku 1940 znárodněný objekt chátral (komunisté zlikvidovali mimo jiné zimní zahradu). Od 80. let 20. století započaly renovační práce, vznikla oranžerie a zřídilo se moderní muzeum. Dnes mohou turisté navštívit několik zajímavých expozic: národopisnou, historickou a věnovanou historii zdejších velmožských rodů. Můžete se také projít zahradou a prohlédnout si novogotickou náhrobní kapli rodiny Tyszkiewiczů na místním hřbitově.
Národní park Kurské kose (Kuršių nerija)
Chráněná krajinná oblast, vytvořená v roce 1991, přitahuje každoročně tisíce turistů (což se odráží v poměrně vysokých cenách). Je obzvláště zajímavé, nachází se na samé hranici, Vesnice Nida. Právě zde od konce 19. století kvetl kulturní život a do letohrádku docházel sám Tomáš Mann. Spisovatel považoval malebné městečko za jedno z nejkrásnějších míst na zemi. Dnes sem mohou zavítat turisté, kteří sem zavítají muzeum nositele Nobelovy ceny, navštivte hřbitov Kurów, ale hlavně se projděte po pohyblivých dunách. Zvláštní součástí zálohy je tzv "Údolí smrti" - pohřebiště francouzských válečných zajatců z 19. století.
Z dalších měst ležících na Kurské kose stojí za zmínku ta malá Smiltynė kde se ve staré pevnosti nachází největší námořní muzeum v Litvě (Lietuvos jūrų muziejus). Vedle je slavné delfinárium. Cestou do muzea uvidíme několik historických lodí a malou etnografickou expozici.
Více o celé kosi v samostatném článku: Kurská kosa.
Regionální park delty Nemunas (delta Nemuna)
Kdo hledá kontakt s přírodou, měl by jít do vesnice Rus (Rusne)což je zvláštní brána do parku delty Nemunas. Přežil zde historický luteránský kostel z počátku 19. století, a nad jedním z ramen Nemunas můžeme vidět moderní pomník Mahátmy Gándhího a Hermanna Kallenbacha, lékaře a sociálního aktivistu z této oblasti (muži byli přátelé).
Kousek za vesnicí se nachází informační centrum parku, kde získáte potřebné informace o oblasti (Nemuno Deltos Regioninio Parko Lankytojų Centras). Zajímavé je, že jen málokterý ze zdejších farmářů má výborné podmínky pro pěstování – Litevci se chlubí, že je to jediná oblast v zemi, kde je možné během roku sklidit dvojnásobnou úrodu. Tvoří centrální část parku ostrov Rus teprve od 70. let má celoroční spojení s pevninou, dříve extrémně tuhé zimy lidi odřízly od světa.
Polské vesnice v regionu Vilnius
Oblasti na jih a východ od Vilniusu jsou většinou obývány polským obyvatelstvem. V několika krajích překračuje počet našich krajanů 50 % státu bydliště (jsou i obce, kde jich žije přes 95 %). Na většině těchto míst jsou velmi aktivní polské školy, kulturní střediska a farnosti. Zpravidla také není problém dorozumět se v našem jazyce. A přestože zde nejsou žádné architektonické památky srovnatelné s kostely ve Vilniusu nebo Kaunasu, chvilku klidu a oddechu od ruchu velkoměsta určitě najdeme.
Region Šalčininkai se zdá být velmi zajímavý. přesně tak na místním hřbitově sledoval Adam Mickiewicz rituál předků. Na vesnici Taboryszki zachovala se jedna historická, dřevěný kostel sv. Michaela Archanděla postavený v 18. století. Funguje v budově bývalé školy Pamětní komnata Anny Krepsztul lidový malíř polského původu (mnohými považován za kandidáta na oltáře). V blízkosti Koniuchach zinscenovaná místní komunita pomník Poláků zavražděných židovskými, litevskými a sovětskými partyzány. Na vesnici Butrymańce uvidíme historický kostel postavený v roce 1799. Také stojí za návštěvu Bílá Wakę kde budeme moci pozorovat ptáky žijící na jezeře Papis ve zde vytvořeném rezervní (Papio ornitologinis draustinis).
Staré město Klaipeda
Klajpeda je jedno z těch měst, která ve 20. století rozhodně neměla štěstí. Přes dlouhou historii a několik zajímavých památek byl turistický ruch v poválečné době minimální (město se vzhledem k blízkosti vojenských základen nacházelo ve zvláštní zóně s omezeným přístupem). Teprve poté, co Litva znovu získala nezávislost, začala rekonstrukce zanedbaných budov a byl učiněn pokus přilákat do města zahraniční turisty.
Zvláště pozoruhodné je Staré Město, kde se dochovalo mnoho činžovních domů z předchozích období. Centrální část starého města je Divadelní náměstí s pomníkem Anusi z Tharau (hrdinka básně básníka 17. století Szymona Dachy narozeného v Klaipedě). Zachovala si spoustu kouzla ulice Aukštoji kde najdeme hrázděné domy. Z bývalého hradu se dochovaly základy a valy raně novověké tvrze kde je malé muzeum (avšak jsou činěny pokusy o přestavbu tvrze). Za vidění stojí i historická část přístavu a okolní park s moderními sochami. Klajpeda je také skvělým výchozím bodem pro objevování Kurské kosy (trajekty vyplouvají z přístavu pro cestující).
Více o celém městě v našem článku: Klajpeda - památky, památky a turistické atrakce.
Staré město Kaunas
Litevci rádi opakují, že stejně jako je barokní Vilnius, je Kaunas gotický. A je na tom skutečně mnoho pravdy. Poněkud provinční Kaunas si ve stínu hlavního města zachoval hodně ze své středověké architektury. A i když samotné centrum se dá projít během chvilky Milovníci gotiky by měli být spokojeni.
Stojí za to začít s prohlídkou zřícenina hradu (postavena Řádem německých rytířů na místě bývalé litevské pevnosti) a přestože je její rekonstrukce kontroverzní, umístění ruin (u rozcestí Nemunas a Neris) jim dodává spoustu kouzla. Nedaleko Katedrální bazilika svatých Petra a Pavla zachoval si svůj gotický tvar, ale jeho interiér je již směsicí mnoha různých uměleckých směrů (zejména malby Michała Andriolliho, známého např. z ilustrací k „Panovi Tadeuszovi“). Představují také gotický styl kostel sv. Gertrudy, kostel Nanebevzetí P. Marie (nejstarší z vilniuských chrámů) a pobernardinského kostela. Ze světských staveb udržovaných v tomto trendu stojí za zmínku t. zv Perkunův dům kde se nachází Muzeum Adama Mickiewicze. Za vidění stojí i malý, ale udržovaný tržiště s radnicí ze 16. století a nedalekým kostelem sv. Trojice.
Středověký hrad Trakai
Někdejší sídlo litevských panovníků se kdysi pyšnilo třemi hrady. První se do dnešních dnů nedochoval, druhý byl nedávno přestavěn. Nejkrásnější je však třetí - nacházející se na ostrověna který vede dřevěný most. Je těžké tomu uvěřit donedávna byl v ruinách. Plány na jeho rekonstrukci vypracovali ve 30. letech polští konzervátoři a realizovali je Litevci, kteří práce dokončili na počátku 60. let. Dnes jsou tato opevnění jednou z nejnavštěvovanějších památek Litvy.
Více: Návštěva hradu Trakai - historie a praktické informace.
Vilniuské hřbitovy
Jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek připomínajících přítomnost Poláků ve Vilniusu. Nejdůležitější je samozřejmě hřbitov Ross, kde je pohřbeno srdce Józefa Piłsudského, Joachima Lelewela a některých polských obránců Vilniusu. Bernardýnský hřbitov je mimořádný i svou polohou. Největší počet polských vojáků odpočívá na vojenském hřbitově v Antakalnis, ve vojenské části nekropole. Měl nejméně štěstí Slunečný hřbitov (farnost sv. Petra a Pavla), kterou nechtěly vilniuské úřady uznat za památku. V důsledku toho je mnoho historických hrobek bez dozoru ve stavu vyžadujícím okamžitou rekonstrukci.
Více informací naleznete v samostatných článcích:
- Bernardinský hřbitov ve Vilniusu;
- hřbitov Rossa ve Vilniusu;
- Vojenský hřbitov v Antakalnis, Vilnius;