Mdina (Malta): prohlídka a atrakce Tichého města

Malý a plně opevněný Mdina (malt. L-Imdina) na XVI století oficiálně sloužila jako hlavní město Malty. V současnosti město obývá jen pár stovek lidí, ale denně sem míří davy turistů kteří se chtějí toulat úzkými středověkými uličkami a vidět fasády barokních sídel.

Mdina ještě není na seznamu světového dědictví UNESCO, ale trpělivě čeká, až na ni přijde řada Předběžný seznam. (stav k únoru 2022)

Historie Mdiny: od osídlení Féničany po město plné barokních paláců

Při pomyšlení na Maltu je těžké označit místo s bohatší historií, než je malá Mdina. První osadu zde založili Féničané v okolí 8. století před naším letopočtem a volali ji Maleth. Volba místa nebyla náhodná - poloha na kopci a v srdci ostrova umožňovala pozorovat celou oblast.

Až do druhého poločasu 3. století před naším letopočtem Malta byla ve sféře vlivu Kartágo. Hned po výbuchu Druhá punská válka v roce 218 př získali však nad ostrovem moc Římanůmkterý pokorného Maletha přejmenoval na Melite a vytvořil skutečné město.

Římský Melite byl mnohem větší než dnešní Mdina a rozkládal se na dnešní ploše Sleva. Doslova pár kroků od městských hradeb (již v Rabatu), zbytky o Římská vila (Domvs Romana), počítaje v to působivá mozaiková podlaha.

Po pádu Západořímské říše byla historie města (a Malty jako celku) podobná jako v jiných oblastech v severním Středomoří. Vládu nad ostrovem vykonávali mimo jiné: Byzantinci, Arabové, Normané a španělští vládci.

Největší změny nastaly během arabské nadvlády. Město oddělili do dnešní velikosti (oddělili je od sousedního Rabatu) a poté zcela přestavěli (vykreslující dodnes zachovaný půdorys města) a opevnili. Od té chvíle jim volali Medina, což byl standardní název pro opevněné čtvrti v arabských městech.

Po vyhnání Arabů byl název Medina zkrácen na Mdina. Období středověku však ukončilo starověké stavby, po nichž se do dnešních dnů nedochovaly žádné viditelné stopy.

Od starověku až po počátek XVI století Mdina sloužila jako hlavní město ostrova. Sluší se však připomenout, že v té době to bylo v podstatě jediné skutečné maltské město. Pouze příjezd na ostrov Maltézští rytíři v 1530 změnil ráz města.

Philippe Villiers de l'Isle Adam, první velmistr řádu na Maltě, vstoupil do Mdiny ve slavnostním průvodu a na náměstí před katedrálou oficiálně převzal moc nad ostrovem. K překvapení obyvatel se nemocnice v Mdině neudomácnily a všechny administrativní jednotky přesunuly do malé osady na pobřeží. Birgu. Po tomto rozhodnutí zůstala Mdina navždy poklidným městem obývaným maltskou šlechtou.

V druhé polovině XVII a v první polovině 18. století Mdina byla několikrát přestavěna. V té době byly renovovány městské hradby a brány, byly vybudovány barokní fasády a paláce. Největším impulsem k rekonstrukci bylo tragické zemětřesení z r 1693, načež nejdůležitější z budov zchátrala.

Po barokní přeměně mnohé atributy středověkých staveb bývalého hlavního města zmizely. Úzké uličky, středověké hradby a charakteristické uspořádání města nám připomínají dobu před příchodem nemocnic na Maltu.

Staré město, šlechtické město, nebo snad Tiché město?

Mdina měla během své historie mnoho jmen a přezdívek. Zpočátku to bylo tzv Vznešené město (Città Notabile)protože právě zde měli své domovy příslušníci maltské šlechty. Některá z městských sídel dodnes patří potomkům bývalé šlechty.

Brzy potom, potom Velké obležení v 1565 a výstup na Vallettu, Mdina byla přejmenována na Staré město (Città Vecchia). Tato přezdívka měla odlišit bývalé hlavní město od nového správního centra postaveného velmistrem řádu Jean de la Valette.

V současné době se Mdina nazývá nejběžnější Cichym Miasto (neboli město tichého města). Název neodkazuje k žádné temné nebo tajemné události, ale prostě k tomu, že za zdmi historického hlavního města panuje klid a mír. Při procházce úzkými uličkami jistě narazíte na některou z cedulí, která připomíná obyvatele a vybízí návštěvníky ke ztišení.

Této poněkud ospalé atmosféře nahrává zákaz jízdy po městě (kromě obyvatel a osob pracujících na místě).

Navštívíme-li Mdinu ráno nebo blíž k večeru, kdy už davy turistů odešly, uslyšíme při procházce úzkými uličkami jen klapot našich kroků.

Mdina: atrakce, památky, zajímavá místa

Mdina je dostatečně malá (jeho celková plocha je menší než kilometr čtvereční), že i při krátké návštěvě bychom měli vidět každé její zákoutí. Při procházce po Mdině si občas můžeme připadat jako v muzeu otevřené architektury.

I přes svou malou rozlohu nabízí město několik pozoruhodných atrakcí, které nás zaplní až na půl dne. Kromě kostelů a muzeí zde návštěvníci najdou obchody s řemesly, kavárny a restaurace. Návštěvu Mdiny se vyplatí naplánovat od 2 do 5-6 hodin, podle toho, zda plánujeme nebo neplánujeme návštěvu muzeí.

A kdy je nejlepší čas na návštěvu bývalého hlavního města? Určitě stojí za to udělat si procházku městem blíž k večeru, kdy už tu prakticky žádní turisté nejsou a Mdina si svou přezdívku Tiché město plně zaslouží.

Níže jsme sestavili seznam různých atrakcí a budov, které stojí za to vidět. Rozhodně to není úplný výčet a doporučujeme vám, abyste se ve spleti průchodů a ulic sami „ztratili“.

Vstup do Mdiny: Městská brána a Brána Řeků

Mdina je plně opevněné město. Můžeme vstoupit do jedné ze dvou bran. Můžeme si vybrat ten hlavní, barokní Městská brána (Malt. Il-Bieb tal-Imdina) a méně působivé Brána Řeků (malt. Bieb il-Griegi).

První z nich byl postaven teprve na začátku 18. století. Jeho stavbu inicioval velmistr řádu Antonio Маnoel de Vilhena. Nahradil středověký vstupní systém, který sestával ze tří nezávislých bran.

K Městské bráně vede kamenný most. Strukturu tvoří ozdobný portál a strážní místnosti nad ním. Nad vchodem jsou vidět erby města a de Vilheny.

Po překročení brány můžeme odvrátit zrak a podívat se na tři postavy umístěné přímo nad portálem. Představují světce spojené s městem - stojí uprostřed Svatý. Pavel; obklopit ho Svatý. Publius (vlevo, více jsme o tom zmínili později v článku) a Svatý. Agáta (napravo).

Druhá z bran, Brána Řeků, je to trochu z cesty. Jeho vnější portál je sice výsledkem barokní přestavby v r 1724zachovala si svůj středověký ráz. Brána je pojmenována podle řecké komunity, která žila přímo za ní.

Fotografie: 1. Brána Řeků; 2. Jedna z úzkých uliček.

Howard Gardens: jeden z největších parků na Maltě

Mdina se může pochlubit jednou z největších zahrad na Maltě, kde si můžeme odpočinout na jedné z laviček nebo se jen tak projít.

Tento park byl rozmístěn na neobvyklém místě - v suchý příkop mezi Mdinou a Rabatem, díky kterému si budeme moci při procházce lépe prohlédnout hradby a bašty.

Zahrady dostaly své jméno na počest zesnulého W. 1925 od Josepha Howarda, první premiér Malty.

Palác Vilhena (Přírodovědné muzeum) a Torre dello Standardo

Po překročení Městské brány narazíte hned na dvě významné památky. Vlevo barokní věž Torre dello Standardokterý nahradil dřívější středověkou stavbu. Uvnitř je informační místo.

Po pravé straně je jeden z nejvelkolepějších paláců ve městě - vestavěný Palác Vilhena z 18. století (Malt. Il-Palazz De Vilhena)jehož návrhář se narodil v Paříži Charles François de Mondion. Budovu charakterizuje monumentální nádvoří a fasáda s neoklasicistními prvky. Do dvora vstupujeme ozdobným obloukem.

V XIX a XX století palác sloužil jako nemocnice a sanatorium a od 1973 sídlí v něm Malťané Národní přírodovědné muzeum. Samotné zařízení stojí za doporučení především těm čtenářům, kteří se zajímají o flóru, faunu a geologii souostroví Maltské ostrovy.

Na výstavách mimo jiné uvidíme: několik stovek hornin, kamenů a minerálů, vycpané ptáky (velká sbírka), motýly a různé mořské živočichy. Na místě se také dozvíme více o bývalých obyvatelích ostrova.

Fotografie: 1. Torre dello Standardo; 2. Jedna z úzkých uliček.

Svatý. Paul: barokní klenot Mdiny

Ornament Mdina je barokní Svatý. Paul (Malt. Il-Katidral Metropolitan ta 'San Pawl) z průlomu XVII a XVIII století. Za jeho návrhem stál architekt z Malty Lorenzo Gafakterý se zapsal do dějin jako tvůrce asi dvaceti barokních chrámů na Maltě a Gozu.

To stojí za to ocenit budova byla postavena za méně než 10 let (1696-1705). Tento nával způsobila mimořádná situace – bývalá středověká katedrála byla v r téměř celá zničena 1693 při tragickém zemětřesení na Sicílii, jehož následky zasáhly i Maltu.

Při pohledu na průčelí chrámu z Katedrálního náměstí to vidíme obě věže byly instalovány po hodinách. Jeden z nich ukazuje hodinu a minutu a druhý slouží jako kalendář. Zajímavé je, že dvoje hodiny (jedno je správné, druhé ne) nejsou na Maltě nic neobvyklého – podle místní tradice chtěli zmást samotného čerta, který neměl přesně vědět, v kolik hodin se mše konala.

Interiér katedrály se vyznačuje bohatou barokní výzdobou. Někdo může dokonce svádět k tvrzení, že jde o skromnější verzi Co-katedrála svatého Jana ve Vallettě. Podlaha je plná barevných mramorových pomníků a hrobek, boční kaple a klenba lodi jsou zdobeny různými freskami a malbami, z nichž některé byly vytvořeny v ateliéru Mattia Preti.

Preti získal titul bakaláře maltézského řádu a posledních 40 let svého života strávil na Maltě. Nejvýznamnější z jeho obrazů (Obrácení sv. Pavla na cestě do Damašku v hlavním oltáři, boční panely na hlavním oltáři znázorňující havárie apoštolovy lodi, titulní obraz v kapli Zvěstování Panny Marie) vznikly před stavbou kostela sv. novou katedrálu a naštěstí přežil tragické zemětřesení.

Když jsme tam, nezapomeňme se podívat do sakristie a prohlédnout si ji Šestnácté století dřevěné dveře, které sloužily jako vchod do dřívější středověké katedrály. V kapli Nejsvětější svátosti stojí za to věnovat pozornost ikoně Marie s dítětem.

Vstup do katedrály je možný pouze po zakoupení vstupenky (cena 10 €, od února 2022). Více informací naleznete zde.

Svatý. Paweł ztroskotal a Mdina

Podle tradice byla na místě postavena katedrála Publiovo bydliště, římský guvernér Malty, který hostil sv. Paul a další přeživší. Apoštol měl uzdravit hostitelova otce, čímž si získal jeho důvěru.

Docela blízko Mdiny, již ve městě Rabat, je metro Svatý. Pavelkde měl několik týdnů šířit novou víru.

Publius zůstal první biskup z Malty, první maltský světec a patron Malty a města Floriana, které sousedí s Vallettou.

Muzeum katedrály

Při koupi vstupenky do katedrály získáme i možnost návštěvy Muzeum katedrály v Mdiněkterý se nachází v přilehlém paláci z 1. pol 18. století.

Tato impozantní barokní stavba byla postavena díky úsilí biskupa Alpherana de Bussan a působil jako seminář navštěvovaný budoucími duchovními. Stavba je však tak honosná, že si ji lze splést se sídlem jedné z nejbohatších maltských rodin.

Pro některé čtenáře může být návštěva katedrálního muzea neatraktivní, ale zařízení v Mdině není typickým náboženským muzeem a se může pochlubit působivou sbírkou historických předmětů a uměleckých děl. Existuje důvod, proč je muzeum v Mdině považováno za jedno z nejzajímavějších církevních muzeí v Evropě.

Při prohlídce muzea mimo jiné uvidíme:

• Předměty zachráněné ze středověké katedrály zničené zemětřesením (včetně perfektně zachovalého dřevěného chóru, nejstaršího zvonu na Maltě (z r. 1370) nebo polyptych z hlavního oltáře zobrazující sv. Pavel).

• Numismatická sbírka mincí nalezených po celém ostrově – od starověku (fénické a řecké artefakty nebo velká sbírka římských mincí), přes středověk (včetně byzantských, arabských a normanských mincí), až po mince z posledních několika set let .

• Dřevoryty a mědirytiny Albrecht Dürer (a čtyři padělky vytvořené Marcantonio Raimondi), postavy Rembrandt,

• 15 stříbrných soch apoštolůkteré vyrobil v letech 1741-1743 Italský zlatník (nebo vlastně stříbrník) Antonio Arrigi. Umělec, který vytvořil tato úžasná díla, byl modelován podle mramorových soch z Archbaziliky svatého Jana Lateránského.

• Krásně zdobené sborové knihy, rukopisy (nejstarší z 11. století), papežské listy.

• Mapa Malty s XVI století, obrazy Valletty a lodí připlouvajících na ostrov.

• Monumentální schodiště vedoucí do 2. patra, starého refektáře (jídelny) a kaple.

Muzeum má dvě patra a na návštěvu se vyplatí naplánovat si alespoň 75-90 minut. Fotografování v muzeu není povoleno. Aktuální otevírací dobu si můžete ověřit na oficiálních stránkách.

Katedrální náměstí a novogotická budova Casa Gourgion

Náměstí s katedrálou je centrálním a nejdůležitějším bodem města. Jeho chloubou je již zmíněná katedrála a bývalý seminář (dnes katedrální muzeum), ale za pozornost stojí ještě jedna budova - postavená v novogotickém stylu Dům Gourgion. Jeho projektantem byl slavný maltský architekt Andrea Vassallokterý pracoval na přelomu XIX a XX století, a proslavil se svým bazilikovým designem Ta 'Pinu na Gozo.

Budova Casa Gourgion se nachází na severní straně Katedrálního náměstí a je snadno rozpoznatelná, protože je zcela odlišná od sousedních budov.

Ulice Villegaignon: hlavní tepna Minsku

Villegaignon Street (Malt. Triq IL Villegaignon) je hlavní tepnou Mdiny a prochází celým městem, od jihu k severu. Při procházce po ní mineme pozoruhodné paláce a náboženské budovy.

Některé z budov, které stojí za pozornost:

• Svatý. Agatha (ang. kaple sv. Agáty) - na samém začátku trasy (při pohledu od jihu) stojí malá kaplička zasvěcená svaté Agatě. Chrám byl postaven podle projektu Lorenzo Gafy. Jeho interiér je jednoduchý, ale za pozornost stojí obraz zobrazující sv. Agáty za hlavním oltářem (originál je v katedrálním muzeu).

Obrázky: 1. St. Agatha; 2. Kostel Zvěstování Panny Marie a karmelitánský klášter - Mdina, Malta

• Budova Banca Giuratale S 18. stoletíkterá bývala sídlem městské rady a nyní je zde archiv. O návrh paláce se zasloužil francouzský architekt Charles François de Mondionkterý také navrhl městskou bránu.

• Svatý. Sofia (Palazzo Santa Sofia) - jde pravděpodobně o nejstarší budovu ve městě (resp. o její přízemí, protože první patro bylo přistavěno v r Z dvacátého století) a zároveň nejzachovalejší objekt ze středověku. V jednom z očí vidíme vyrytý rok 1233což může být datum, kdy byla budova postavena. Svatý. Po průchodu Sofii najdeme Svatý. Paul (Malt. Pjazza San Pawl)na jejímž konci stojí katedrála.

• Kostel Zvěstování Páně (malt. Knisja tal-Lunzjata) a karmelitánský klášter (karmelitské převorství) - kostel karmelitánského řádu a klášter byly postaveny po tragickém zemětřesení v r 1693. Chrám se vyznačuje bohatou výzdobou a ornamenty. Klášter je zase jediným zařízením tohoto typu na Maltě, které je návštěvníkům k dispozici. Turisté mohou nahlédnout dovnitř a obdivovat umění barokní architektury (včetně klášterního refektáře).

Palác Falson (Palazzo Falson)

Nedaleko severního konce Mdiny najdeme středověký Palác Falson (Palazzo Falson), která je jednou z nejstarších budov ve městě. Za svůj současný název vděčí palác rodině Falsone, první doložení majitelé sídla.

Palác byl postaven v r XIII století jako jednopatrová rezidence a svou dnešní dvoupatrovou podobu získal při přestavbě o dvě století později. Pochází také fasáda budovy XV století. O důležitosti paláce svědčí i to, že si jej zvolil za své sídlo Philippe Villiers de l'Isle Adam, prvním velmistrem Maltézského řádu.

V průběhu staletí se palác několikrát změnil a přizpůsobil vkusu nových majitelů. Jedním z posledních obyvatel byl Olof Frederick Gollcher (1889-1962), kapitán britské armády a sběratel a umělec zároveň. Gollcher provedl v budově mnoho změn (například přidal několik dekorativních prvků na nádvoří) a chtěl, aby byla jeho rezidence v budoucnu otevřena širší veřejnosti.

V současné době je Falsonův palác v plném proudu funkce domu-muzea. Uvnitř je k vidění několik místností, ve kterých bylo vystaveno několik desítek různých sbírek. Mezi nimi stojí za zmínku například obrazy Mistři sedmnáctého století, orientální koberce, historický nábytek, bohatě zaplněná knihovna nebo zbrojnice.

Aktuální otevírací dobu a ceny vstupenek si můžete ověřit na oficiálních stránkách.

I když nemáme zájem jít dovnitř, stojí za to se podívat na nádvoří paláce.

Bastion Square: vyhlídka na ostrov

Když půjdeme na konec ulice Villegaignon, narazíme na jednu z bašt. V minulosti, ve středověku, se tam každý večer scházelo i několik desítek mužů, aby sloužili a střežili město před nečekanými útoky pirátů.

V současnosti bašta slouží jako skvělá vyhlídka do okolí. Na sever od Mdiny jsou orná pole, a když budete namáhat oči, uvidíte i kopuli slavné mostecké rotundy nebo Středozemní moře.