S čím je architektura nejvíce spojena Lisabon! Samozřejmě s taškami azulejos, červenými střechami a úzkými uličkami Alfama. Lisabon však definuje ještě jeden faktor – tento "Pouliční umění"nebo pouliční umění.
Kde ji můžeme potkat? Téměř všude! Počínaje Alfamou – což je bašta pouličního umění, přes historické centrum, až po periferie a přístavní oblast. Nějaký nástěnné malby můžeme pozorovat „náhodou“ při tradiční prohlídce památek, například vjezdem do úzkých uliček Svatý. Jiří nebo autobusem do Belem míjení most 25. dubna.
Samozřejmě ne všechna díla jsou toho nejvyššího kalibru, ale najdou se i ta kultovní – která jsou skutečnými uměleckými díly a stojí za to si při prohlídce portugalské metropole najít chvilku na jejich návštěvu. Naštěstí existují dvě místa, kde najdeme několik děl seskupených blízko u sebe – popisujeme je níže.
První místo, které stojí za návštěvu, je oblast metra Santa Apolonia, přesněji řečeno, úsek podél pobřeží směrem k další stanici na modré čáře, Terreiro do Paco.
Najdeme tam mimo jiné futuristická díla umělců Pixelpancho a Vhils.
Všimli jste si, jak byly provedeny dvě výše uvedené práce? Větší část byla namapována přímo do zdi. Za to může Vhils.
Kromě děl těchto dvou najdeme během krátké procházky také masivní skladiště s velmi dlouhým obrazem, jehož každá epizoda představuje něco úplně jiného.
Doporučujeme tam vyrazit brzy ráno, kdy tu ještě nejsou žádní lidé a mnoho aut, a procházku dokončit pod ním Arco da Rua Augustakterá je nedaleko Lisabonu vítězný oblouk.
Alej je druhou oblastí pouličního umění Fontes Pereira de Melokde se nachází stanice metra Picoas. Proč zrovna toto místo? Způsoben Projekt Crono z roku 2010, jejímž cílem byla výzdoba opuštěných budov a jejich obnova městu. Ke spolupráci byli přizváni slavní umělci a efekt je elektrizující.
Proč stále stojí za to tuto oblast navštívit? Vstup do stanice Picoas je po vzoru historického vstupu do pařížského metra.
Níže vás nemusíme představovat, že?
Níže jsou graffiti zdobení (i když zde můžete mít jiný názor!) Cesta do St. Jiří. 
Pouliční umění lze milovat i nenávidět. Výše uvedená díla jsou však zaprvé převážně legální a zadruhé nejvyšší kvality. Bohužel, jak už to v životě bývá, někteří lidé toleranci k umělcům zneužívají a jejich špatně vyvinutá „díla“ kazí atmosféru historických uliček. V tomto bodě by měly být úřady Lisabonu pochváleny za oddělení speciálních zón a pozvání slavných umělců, aby skutečně zkrášlili město.