Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Když jsme začali plánovat cestu do Milánmísto toho v mé hlavě od začátku Katedrála Duomo -li Hrad Sforza první místo obsadil stadion San Siro, kde hrají své zápasy dva kluby - AC Milán a pohřbít.
Dnes jsou oba týmy spíše průměrnými hráči, ale za mého mládí to byly jedny z nejlepších týmů v Evropě, kterým se dařilo jak v italském Serie A a evropské Liga mistrů.
Stadion San Siro lze navštívit od pondělí do pátku od 9:30 do 18:00 (případně kromě dnů zápasů).
Dostat se na stadion není složité, nejlépe je využít linku metra M1 a vystupte na nádraží Piazzale Lotto. Pak můžeme jít kousek po ulici Viale Caprilli až na stadion (není to tak blízko!) nebo autobusem 49 vůči San Cristoforo a vystoupit na zastávce Stadio P.za Axum Meazza.
Nemovitost se nachází téměř uprostřed běžné vilové čtvrti a silnice, která k ní vede, také není nijak speciálně značená. Navíc - po dojezdu do zařízení (kolem 12:00) vše vypadalo téměř opuštěně. Samotný stadion je působivý svou velikostí, ale jeho strohost a okolí kulatých pokladen mu na kouzlu nepřidávají.
Moje teorie je, že je to městský stadion, kde hrají dva kluby - takže ani jeden se necítí odpovědný za odpovídající obal a marketing.
Vstupenka na návštěvu stadionu a muzea stojí 18€ (12€ pro děti do 14 let / zdarma - děti do 6 let) (aktualizováno září 2022)tak to není levné. V pokladně kupujeme lístek a můžeme vstoupit do oploceného areálu. První, co upoutá pozornost, je … velký černý barák - ve kterém, jak se později ukázalo, je muzeum. Samotné muzeum nestojí moc za zmínku, je zde několik historických atributů (boty, staré poháry) a trička - po návštěvě např. na stadionu Real Madrid Cítil jsem se lehce zklamaný.
Muzeum je však druhým krokem, nejprve bychom měli vstoupit na samotný stadion (je důležité nejít do muzea jako první, protože nám to zabrání v návštěvě stadionu!), ke které vede hadí kůže značená páskami, známá např. z letišť. Můžete se cítit opravdu hloupě být jediným člověkem ve frontě a cestovat 50 metrů doleva a doprava.
Samotná návštěva stadionu je poměrně rychlá. Procházíme smíšenou zónou (místo, kde hráči dávají po zápase rozhovory), konferenční místností, šatnou a tunelem - který vede na hřiště a tribuny. Nejsou zde žádné multimediální obrazovky ani interakce.
Kuriozitou jsou šatny - jelikož stadion sdílejí 2 týmy, každý z nich má svou šatnu. Výstup ze šatny nevede přímo do tunelu.
Po opuštění tunelu se dostáváme na tribunu stadionu. Židle jsou barevně neutrální, což mě trochu překvapilo, celý život jsem byl přesvědčen, že židle se před zápasy každého týmu vyměňují za odpovídající barvy.
U lavičky se také nedá fotit. Můžeme se však volně pohybovat po celém stánku.
Musím přiznat, že jsem byl trochu zklamaný a návštěvu bych nedoporučil nikomu, kdo nemá sentiment alespoň na jeden z klubů na San Siru - cena je rozhodně příliš vysoká vzhledem k tomu, co za ni dostáváme.
Pro zajímavost, AC Milán postavil nedaleko stadionu vlastní kancelářskou budovu, tzv Casa Milán (http://casamilan.acmilan.com/), kde je obchod a interaktivní muzeum. Samotná budova stojí za vidění už kvůli svému tvaru – prodejna sama o sobě nemá tak široký sortiment.
