Ovocná muška, známá také jako trpasličí muška nebo trpasličí drosophila, je drobný hmyz z řádu much. S ovocnými muškami se nejednou setkal každý z nás – objevují se nejen v blízkosti ovocných stromů, ale také kolem kvasícího ovoce, zavařenin, džemů, vín a dokonce i octa.
Vlhký trpasličí druh patří do skupiny modelových organismů používaných pro genetický výzkum, protože má odpovídající vlastnosti. Jejich největší předností je malá velikost, jednoduché menu, krátký životní cyklus, malý genom a dva chromozomy.
Thomas Hunt Morgan, americký biolog a genetik, experimentoval s ovocnými muškami od roku 1905. Použil tento hmyz k výzkumu chromozomální teorie dědičnosti. Vědec dokázal, že chromozomy jsou nositeli genů, za což mu byla v roce 1933 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu.
Ovocná muška byla jedním z prvních zvířat používaných v bioastronautice. Od roku 1952 byl hmyz posílán do horních vrstev atmosféry a v roce 1947 to byl první tvor, který byl umístěn do vesmíru.
Je mýtem, že ovocné mušky jsou škůdci, kteří poškozují zemědělské plodiny. Mohou poškodit pouze ovocné konzervy.
Samec ovocné mušky má nejdelší spermie ze všech tvorů na Zemi. Jsou jen o něco menší než samotný hmyz.
Ovocné mušky jsou ekotermní stvoření, takže jsou závislé na zdroji tepla mimo tělo. Jejich životnost závisí na okolní teplotě. Pokud je třicet stupňů, pakomár může žít třicet dní.
Až dvě třetiny mozku octomilky se zabývají zpracováním obrazu, a proto má tento hmyz ve srovnání s jiným hmyzem mimořádně pokročilý zrak.
Ovocná muška cítí zkvašené ovoce i na vzdálenost patnácti metrů.
Páření mezi samcem a samicí může trvat až dvacet minut.
Přítomnost pakomárů v domácnosti je nejčastěji způsobena tím, že si člověk domů nevědomky přinesl ovoce, ve kterém již byla vajíčka nebo larvy pakomárů. Jsou tak malé, že si většinou všimneme jen dospělců vznášejících se nad ovocem.