Pythagoras ztvárnil mnoho rolí, které bylo zřejmě těžké vzájemně sladit. Byl matematik, filozof, ale také mystik. Největší slávu získal tím, že vynalezl (nebo spíše jen dokázal) jednu z matematických vět, zvanou Pythagorova věta, na počest svého díla.
Z jakého obrazu lidské bytosti může sestávat tento „mix“ tříd – od matematiky po mystiky? I když sám Pythagoras měl tvrdit, že charakter jeho osobnosti a života nejlépe odráží výrok „nic přehnaného; právě při bližším zkoumání jeho postavy se ukazuje, že život tohoto myslitele je o něco výstřednější, než jak by tento výrok použitý samotným Pythagorasem mohl naznačovat.
1. Pythagoras se narodil v Řecku (místo – „matka“ evropské filozofie) kolem roku 572 př. Kr.
2. Pythagorasovi se však nelíbila politická situace v Řecku, a tak se rychle přestěhoval z Itálie.
3. Pythagorejská unie, kterou založil, měla sídlo v italském Crotonu.
4. Svým dílem přispěl nejen k rozvoji matematiky, ale i astronomie.
5. Přestože obsah Pythagorovy věty byl již dříve znám v Babylonu, byl to Pythagoras v Evropě, kdo tuto větu dokázal.
6. Pythagorova úvaha o matematice rozvine vedle matematiky a astronomie také hudbu.
7. Pythagoras a Pythagorejci věřili, že „všechno je číslo“ a právě pomocí čísel se snažili vysvětlit okolní realitu. Teorie čísel byla základem teorie života pro Pythagorejce.
8. Pýthagorejci byli stoupenci filozofické a náboženské školy založené Pýthagorem. Jejich díla byla inspirována mimo jiné Platónem, který si však později našel vlastní filozofickou cestu.
9. Pýthagoras již v dětství projevoval nadání pro vědu, což mělo být důvodem k poslání domů do míst, která tomuto budoucímu mysliteli poskytnou náležité vzdělání.
10. Pythagoras měl údajně sourozence - dva starší bratry Eunostose a Tyrrena.
11. Údajně byl vegetarián. Vyznačoval se velkou neochotou zabíjet všechny živé tvory. Tato neochota měla být tak silná, že Pythagoras nejen že nejedl zvířata, ale také se držel stranou od lovců a kuchařů.
12. Pythagoras byl fascinován Egyptem a učením egyptských kněží.
13. Tomuto mysliteli nebyly cizí těžké životní podmínky. Drsné podmínky ho naopak potěšily. Malou jednu z jeskyní na okraji města měl připravit na výuku a trávit tam hodiny debatami s přáteli.
14. Nenáviděl tyranii jako způsob vládnutí, proto Řecko opustil.
15. Obecně tomuto mysliteli nebylo cizí cestování – jezdil do Egypta a údajně dostával lekce od Arabů, Chaldejců a Hebrejců.
16. Během pobytu v Egyptě upadl Pythagoras do přízně egyptských kněží a mohl se aktivně účastnit jejich rituálů, ačkoli jejich náboženství nebylo v žádném případě slučitelné s náboženstvím Pythagoras.
17. Pýthagoras získal nejvíce své moudrosti díky cestování a toulkám.
18. Pythagoras se měl zajímat o vědy blízké psychologii. Spřátelit se s ním byl dlouhý proces, protože tento myslitel chtěl poznat povahu muže, se kterým se přátelil.
19. Pýthagorovy názory stály v opozici k názorům Řeků žijících v době tohoto filozofa.
20. Některým členům pythagorejské filozofické a náboženské skupiny se Pythagoras zdál být nějakým druhem mesiáše nebo boha. Byl uctíván a projevoval k němu téměř náboženský postoj.
21. Očividně, odlišný od většiny, Pythagoras, stejně často jako obdiv, vzbuzoval mezi lidmi závist.
22. Přestože byl Pýthagoras proti tyranii, sám byl z tyranie obviněn (v rámci pythagorejské skupiny).
23. Sídlo Pythagora bylo zapáleno ze strachu před politickými ambicemi tohoto myslitele.
24. Pythagoras s největší pravděpodobností žil poměrně dlouho. Některé historické prameny uvádějí, že žil kolem 80. let, jiné dokonce sto let.
25. Pýthagoras se o svou moudrost nepodělil dobrovolně – některá jeho učení byla určena pouze pro „zasvěcené“.
26. Pythagoras věřil, že excesy a extravagance mohou být příčinou kolapsu států, jejichž občané se takto chovají.
27. Pythagorasovi nebylo cizí cestování nejen za poznáním, ale také za mystickými rituály. Jednu z takových praktik prý podstoupil v italském Crotonu.
28. Učil chlapce i ženy. Ochotně učil mladé lidi.
29. Posluchači jeho přednášek podléhali „řádu mlčení“, nemohli mluvit o tom, co slyšeli.
30. Pythagorovo učení bylo u dam tak oblíbené, že se zrodila celá oddělená skupina žen, které navštěvovaly přednášky tohoto myslitele.
31. Podle některých lze Pythagora nazvat „prvním matematikem“.
32. Žádné dokumenty sepsané Pythagorem se nedochovaly.
33. Tato návštěva Egypta měla Pythagora přesvědčit k životnímu stylu, který je v rozporu s filozofií Řeků. Tento myslitel si cenil umírněnosti a čistoty, Řekové obvykle opak.
34. Když perský král dobyl Egypt, Pythagoras byl unesen a - což může někoho překvapit, jiní to považují za samozřejmost - byli vychováni a zasvěceni do perských rituálů.
35. Byli to Babyloňané, kdo údajně umožnil dosažení „vrcholů matematických znalostí“.
36. Pythagorejské škole se říkalo „Půlkruh“.
37. Filosofové, kteří studovali na této škole, se nazývali mathematikoi.
38. Jejich život připomínal život mnichů – neměli soukromý majetek, byli vegetariáni a žili skutečně spartským způsobem života.
39. Filosofie měla Pýthagorejcům přinést nejen moudrost, ale i duchovní očistu.
40. V očích Pythagorejců byla matematika spojována s mystikou.
41. Nic pro ně nebylo tak důležité jako být loajální ke skupině a netahat Pythagorovo učení mimo školu.
42. S učením Pýthagora se mohli setkat i lidé „zvenčí“ školy – žili v domech, vedli lehčí životní styl a říkalo se jim akousmatici.
43. Pro akousmatiky (mimoškolní studenty) byla k dispozici pouze prezenční forma přednášek.
44. Přestože se Pýthagorejci z velké části zabývali exaktními vědami, nebyly jim cizí politické diskuse.
45. Jeden z členů bratrstva Pythagoras se údajně utopil za porušení školního „slibu mlčení“.
46. I když pythagorejská škola měla potenciál pro mnoho matematických objevů, byla vysoká pravděpodobnost, že tyto objevy budou doslova pohřbeny se školou. „Sliby mlčení“ neučinily Pythagorovy znalosti obecně dostupné.
47. Pythagoras v jeskyni za městem nejen učil, ale také nějakou dobu žil.
48. Pythagorejci byli fascinováni pouhým přemýšlením o matematice, nikoli nutně činem. Kdo tedy vidí Pythagorovu školu jako jakési „výrobní centrum“ stále nových matematických vět či vzorců, mýlí se.
49. Pythagoras si myslel, že čísla mají osobnost - mužskou nebo ženskou, a také krásnou nebo ošklivou.
50. Číslo 10 považoval Pythagoras za nejlepší číslo. Obsahoval 1 a 0, tedy symbol začátku i konce.
51. Pythagoras jako první dokázal, že večernice a jitřenka jsou tatáž planeta Venuše.
52. Pythagorejská vize kosmu byla poměrně komplikovaná. Země, centrálně umístěná, byla podle jejich názoru obklopena jednou z 5 pravidelných postav, která byla zase obklopena krystalickou koulí atd.
53. Planety připojené k těmto krystalickým sférám se měly otáčet, aby produkovaly příjemné, harmonické vibrace.
54. Tyto vibrace byly nazývány „harmonií sfér“. Většina lidí harmonii sfér neslyší, protože jsou na ni zvyklí od narození. Podle Pythagorejců byl ale sám Pythagoras v tomto případě výjimkou a mohl slyšet harmonii sfér.
55. Pythagoras se zamýšlel nad konceptem cesty duší. Fascinovala ho také interakce protikladů.
56. Těžko říci, zda byl Pythagoras více vědec, nebo spíše mystik.
57. Pythagorejci považovali mozek za sídlo duše.
58. Pythagoras se nejen vzdal mystickým praktikujícím tím, že cestoval, ale také organizoval takové obřady ve své škole.
59. Pythagorejci si navzájem zadávali "tajné okultní praktiky".
60. Smrt Pythagora byla údajně způsobena odmítnutím kandidatury jednoho z těch, kdo byli ochotni studovat na jeho škole - boháče Kylona z Crotonu. Pythagoras byl popraven v důsledku tohoto odmítnutí.
61. Pythagorejci byli pronásledováni více než jednou. Pronásledování začalo v roce 460 př.
62. Není přesně známo, kde a kdy Pythagoras zemřel.
63. Po Pythagorově smrti pythagorejská škola ihned neukončila svou činnost. Škola byla naopak rozšířena a Pythagorejci se rozdělili na několik frakcí.
64. Asi 60 Pythagorejců zemřelo během pronásledování v Krotonu.
65. Pythagorejci utekli mimo jiné do Théb.
66. Pythagorejská kongregace byla spojována s orfismem – náboženským trendem převládajícím v Řecku od konce 6. roku př. n. l. Orfiové varovali před morální krizí a pracovali na zlepšení morálky.
67. Náboženskou funkcí pythagorejské unie bylo vést „věřící“ k novému a lepšímu způsobu života.
68. Obecně řečeno, Pythagorejci se zajímali o hledání „povahy reality“. Tomuto hlavnímu zájmu byla věnována matematika, astronomie a filozofie.
69. V rámci struktury pythagorejské školy mohli být jmenováni badatelé, kteří se zabývali problémy v té době pomalu se rozvíjející vědě, a akusmatici - ti, kteří si pamatovali pouze náboženská a etická dogmata.
70. Pythagorejci údajně nejen diskutovali o politice, ale také se do politiky aktivně zapojovali, podporovali konkrétní jednotlivce a skupiny.
71. V pythagorejské škole dosáhl praktický rozměr jednání s politikou natolik, že škola byla otevřena praktickému výcviku potenciálních panovníků.
72. Říká se, že většina prvních politických reformátorů v Řecku byla vychována v Pythagorejské unii.
73. V Krotónu dokonce existovala pythagorejská opozice, která měla omezit politické „náklonnosti“ pythagorejců.
74. Propagace myšlenky nesmrtelné duše a také koncept „putování duší“, charakteristický pro Pythagora, byl pro Řeky také něčím novým.
75. Dva výše uvedené koncepty byly v té době jedny z nejznámějších Pythagorejských vět, protože zbytek informací nepronikl do široké veřejnosti kvůli „přísahám mlčení“ Pythagorejců.
76. Víceméně otevřené přednášky Pythagora shromáždily tisíce příjemců, kteří mu údajně postavili něco jako posluchárnu, aby měl nějaké trvalé, bezpečné místo pro setkávání.
77. Pythagoras byl vnímán jako nebezpečný člověk, protože městům, do kterých cestoval, vštěpoval „ducha svobody“, čímž silně ovlivňoval politickou náladu v těchto městech.
78. Tento myslitel měl také svým způsobem usmířit válčící města nebo odlišné panovníky, protože při příchodu do Pythagory na učení museli představitelé či vládci těchto měst zůstávat blízko sebe, a proto se často usmiřovali.
79. Přestože Pýthagoras výslovně prohlásil, že „vzpoura by měla být vyhnána ze států“, byl spíše provokatérem, který vzpouru nepotlačoval, ale podněcoval.
80. Někteří ze starověkých národů k němu měli takový obdiv a uctívání, že tvrdili, že slova Pythagora s ním dokonce držela některá zvířata, zastavili se a byli zvědaví na slova filozofa.
81. Pythagoras se v očích některých ujal role „zaklínače zvířat“.
82. Jedna z legend říká, že Pythagoras zkrotil agresivní medvědici, která přepadla město, tím, že jí nabídl palačinky a ořechy.
83. Pythagorasovi se také připisovala schopnost mluvit „jazykem zvířat“.
84. Stejně jako Ježíš měl i Pythagoras ovlivnit například úspěch rybolovu.
85. Další příběh je, že Pythagoras promluvil k řece, kterou cestoval se svými přáteli, a řeka mu odpověděla lidským hlasem.
86. Pythagoras měl prý moc léčit epidemie a způsobit nebo zastavit přírodní katastrofy.
87. Měl zaklínadla, která tišila utrpení duše i těla.
88. Slyšení „harmonie sfér“ mělo udělat z Pythagora jakéhosi „odborníka“ na harmonizaci světa.
89. Pythagoras byl pro mnoho Řeků člověkem s „nadlidskými znalostmi“.
90. Tento myslitel byl zjevně extrémně citlivý k okolnímu světu a jen máloco mohlo uniknout jeho pozornosti.
91. Bylo těžké říci o Pythagorovi jako o „vizuálním studentovi“ nebo „sluchovém studentovi“ – měl mít schopnost vidět, slyšet a chápat zrakem a sluchem stejně dobrým způsobem.
92. Pythagoras tvrdil, že cokoliv si v životě zvolíme, stojí za to být v této volbě konzistentní. Podle jeho názoru není snadné procházet životem více způsoby zároveň.
93. Mlčení považoval za cennější než řeč a tvrdil, že to, co chceme říci, musí být něco extrémně důležitého, pokud se rozhodneme prolomit ticho a pronést danou větu.
94. Byl zastáncem co nejrychlejšího uzavření míru se svými nepřáteli.
95. Domníval se, že to byla nejkratší a nejjednoznačnější prohlášení (dokonce „ano“ a „ne“), která vyžadovala od osoby, která prohlášení učinila, maximální úvahu.
96. Těžko říci, za co vděčíme za pythagorejské znalosti samotnému Pythagorovi a za co jeho žákům.
97. Vzhledem k tomu, že je obtížné oddělit vliv Pýthagora od vlivu a úspěchů jeho žáků, v kontextu tohoto trendu se nehovoří o úspěších Pythagora a žáků (odděleně), ale o obecné znalosti, které vděčíme pythagorejství.
98. Sám Pýthagoras byl prý skromný (nebo si skromnosti alespoň vážil), věřil, že člověk může neustále usilovat o to, stát se ideálem, ale toho ideálu nikdy plně nedosáhneme.
99. Věřil, že hudba má ohromný vliv na naši náladu a může motivovat lidi ke konání dobra.„Pozemská“ hudba připomněla Pythagorovi „harmonii sfér“, kterou prý tento myslitel slyšel.
100. Byl zastáncem verbálního „minimalismu“ a věřil, že není umění vyjádřit něco mnoha slovy. Trik je v tom říkat hodně, ve skutečnosti říkat málo.
101. Věřil, že stojí za to pracovat na návykech, protože špatné návyky negativně ovlivňují naše intelektuální schopnosti. Zlé sklony podle Pythagora nejsou přáteli rozumu.