římské divadlo je druhým (po amfiteátru) nejvýznamnějším mementem ve Veroně po římských dobách.
Impozantní ruiny tohoto kdysi působivého komplexu přežily do našich dob a nyní jsou jeho součástí Archeologické muzeum (ve vlastnictví Museo Archeologico al Teatro Romano).
Dějiny
Přípravy na stavbu reprezentativní městské scény začaly krátce po založení města v r poloviny 1. století před naším letopočtem. Jako místo byl vybrán svah dnes známého kopce Svatý. Peter (San Pietro). Designéři se inspirovali Řecká divadlakteré byly obvykle vytesány do přírodní skály. Veronský kopec byl však tak nepravidelný, že římští inženýři museli použít hybrid tohoto řešení – některé stojany byly vytesány přímo do skály a zbytek byl zpevněn umělými stavbami.
Divadlo ve Veroně vystoupalo téměř na samý vrchol kopce. Přímo nad hledištěm byly vytvořeny řady teras (tzv. cavea) a chrám se na začátku tyčil nad celkem. 1. století před naším letopočtemo kterém se však dnes málo ví. Ze strany řeky byl celek uzavřen vysokou stavbou, z níž do dnešních dob přežila necelá polovina.
Zlaté časy veronského divadla však netrvaly dlouho. V následujících staletích objekt trpěl zemětřeseními a záplavami a byl rychle opuštěn. V průběhu dvou tisíc let se komplex rozvíjel o další budovy: kostely, kláštery a světská sídla. Nebylo to nic mimořádného, italská města se často formovala ve vrstvách – mnoho moderních italských obyvatel si možná ani neuvědomuje, že jeho suterén byl součástí antické či raně křesťanské stavby.
Vzpomínku na římskou scénu si Veroniané trvale připomněli. V 1834 úbočí koupil bohatý místní obchodník a zároveň nadšenec do archeologie Andrea Mongakterý si stanovil cíl vynesení dochovaných pozůstatků antické památky na světlo a bez zbytečného odkladu zahájil metodické odstraňování okolních staveb.
Celý provoz byl v počátcích městskými úřady ukončen XX století. Nakonec se podařilo odhalit velkou část publika, přestože v jeho jižní části zůstala jedna budova – Kostel Santi Siro e Libera (Chiesa dei Santi Siro e Libera)který poutavě kontrastuje s dávnými kroky.
Návštěva divadla a muzea
od roku 2022
Ruiny divadla jsou nyní součástí Archeologické muzeum (ve vlastnictví Museo Archeologico al Teatro Romano), které vznikly v prostorách historického kláštera jezuitů z XV století (v průběhu staletí mnohokrát přestavován).
Muzeum se může pochlubit bohatou a pestrou sbírkou. Vystavuje exponáty nalezené jak v samotném divadle, tak i ve Veroně a okolí. Kolekce jsou tematicky seskupeny a jsou prezentovány moderním a zajímavým způsobem.
Nechybí ani prostory a terasy muzea skvělá vyhlídka na panorama starého města. Další zajímavostí areálu jsou bývalé klášterní místnosti - včetně kaple nebo nádvoří s ambity.
Vyplatí se plánovat cca 90 minut.
Naši návštěvu začínáme místností, kde je uložen dřevěný model divadla. Hned po ní vcházíme do archeologického naleziště, kde se můžeme volně pohybovat po publiku. Do našich dob se dochovala asi polovina původních porostů.
Po seznámení s památkou nasedáme do výtahu a vcházíme do bývalých klášterních místností proměněných ve výstavní síně. Sbírka pokrývá dvě hlavní patra, cely mnichů, ambit, kapli a dokonce i refektář (jídelnu).
Vybrané výstavy, exponáty a předměty:
- četné fragmenty soch a dekorací zdobících divadlo v době jeho největší slávy (včetně bust stojících na balustrádách),
- mozaiky, včetně podlah s gladiátorskou tématikou,
- působivá sbírka bronzových soch z oblasti Verony - Málokteré jiné severoitalské město přežilo tolik bronzových uměleckých děl, většina z nich se roztavila a použila k jiným účelům.
- sochy a sochy, včetně nádherných sfinga vytesaná z barevného mramoru,
- výstava představující a popisující hlavy soch (kde se obvykle v muzeích setkáváme s opačnou situací, tedy bezhlavými torzy),
- sběr skleněných výrobků (včetně ampulí),
- bohatá sbírka malých bronzových figurek (některé zdobily domy, jiné byly použity jako votivní dary),
- Nádvoří z 15. století s ambity, které slouží jako lapidárium a je z něj výhled na město,
- historická kaple sv. Jeronýma z roku 1432 s fragmenty fresek a dřevěným stropem, uvnitř kterého jsou mozaiky nalezené v římských vilách ve městě a okolí,
- terasa s výhledem na panorama starého města.
Bohužel při naší poslední návštěvě bylo v některých pokojích zakázáno fotografovat.
Po prohlídce muzea sestupujeme pěšky na severní stranu svahu, kde si můžeme prohlédnout zbytky antických teras.
