Pohádkový Kotor je skutečnou turistickou mekkou – mnoho návštěvníků sem jezdí už léta, aby se na chvíli ztratili ve spleti úzkých uliček. Město láká nevšední atmosférou a turisty doprovázejí stáda přátelských koček.
Kotor - jméno
S tím souhlasí lingvisté moderní název města je řeckého původu. Nejčastěji je odvozen od starověkého jména "Dekatera" - o jeho významu však nepanuje shoda. Podle některých je to odvozenina ze starořečtiny "katareo" to je horký. Jiní zde vidí shluk dvou slov "deka" a "thira"co by to znamenalo "město deseti bran".
V pojednání císaře Konstantina VII "O státní správě" lze najít ještě další vysvětlení původu jména. Vládce píše:
"Město Decatera znamená" zmáčknuté a uškrcené "v římském jazyce, protože moře vstupuje jako stisknutý jazyk na 15 nebo 20 mil a město je na mořském mysu."
Kotor - historie
Obecně se uznává, že Kotor je ilyrského původu, ačkoli někteří badatelé posouvají jeho původ do římského období. Určitě existoval poblíž Ilyrská pevnost Kremalj (Mirac) - nevíme však, do jaké míry jej lze ztotožnit s dnešním Kotorem. Jistě, za císařství jsou zmínky o městě s jeho názvem Acruvium.
Po rozdělení říše se dnešní Kotor ocitl v rámci Byzantské říše (převzal řecký název Dekaderon). V 6. století vznikla nová opevnění. Kvůli barbarským a později saracénským nájezdům začalo město hrát důležitou roli ve strategické obraně říše. V období úplného středověku docházelo k častým změnám národnosti dnešního Kotoru. Vládli zde Bulhaři, Srbové a Bosňané. Zajímavé je, že nějakou dobu hledali měšťané oporu v protektorátu nedalekého Dubrovníku (Ragusa). Byly učiněny pokusy o vytvoření samostatné republiky, ale s ohledem na tureckou hrozbu bylo rozhodnuto o zřízení protektorátu Benátek. Politická moc však zůstala v rukou místní šlechty. Nejdůležitější rozhodnutí (i když samozřejmě konzultovaná s Benátkami) padla Velká radajehož členové zvolili i t. zv Tajná rada (ve složení devět zástupců bez účasti Benátčanů). Podpora bohatého města vedla k rychlému rozvoji Kotoru a mohutné benátské hradby poskytovaly ochranu před nepřáteli (Osmané byli dvakrát odraženi). Město však sužovaly morové epidemie a zemětřesení.
V 19. století (po krátké francouzské a ruské epizodě) Kotor se stal součástí Rakouska-Uherska, kde zůstal až do konce 1. světové války. (je důležitým námořním přístavem). Po pádu habsburské monarchie se ocitla v hranicích jugoslávského státu. Krátká italská okupace 2. světové války skončila začleněním celé oblasti do nově vzniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (v rámci Socialistické republiky Černá Hora). Od roku 2003 působí jako součást samostatného státu Černá Hora. V roce 2016 došlo ke krvavým válkám drogových gangů a uzavření centra města pro turistický ruch. Přestože nikdo z návštěvníků nezemřel, konflikt v místní zločinecké komunitě ještě neskončil.
Kotor - prohlídka
Nejvýznamnější památky města se nacházejí ve starém městě, které zabírá méně než kilometr čtvereční. Rychlá prohlídka Kotoru nám nezabere více než 1,5 hodiny. Pokud si však chceme prohlédnout muzeum, vstupte do nejvyšších partií pevnosti sv. Jana a prohlédnout si některé z místních chrámů, doba návštěvy by se měla prodloužit na půl dne. Mezi nejzajímavější památky města patří:
Svatý. Tryfona (katedrála Svetog Tripuna)
adresa: Pjaca Sv. Tripun
Podle tradice se zasvěcení kostela datuje do r rok 809. Jeden z měšťanů - Andrea Saracenis, měl nakupovat od obchodníků mířících do Konstantinopole část ostatků sv. Tryphona pak financovat stavbu chrámu. Historie tohoto podniku je popsána v krátkém dokumentu s názvem "Andrzejova karta", považovaný za nejstarší příklad černohorské literatury.
Kostel byl místem četných poutí a císař Konstantin VII. zmiňuje četné zázraky, které se zde dějí:
"Ve stejném městě odpočívají ostatky svatého Tryfóna, který uzdravoval všechny nemoci, zvláště ty s nečistým duchem; jeho kostel byl postaven na kruhovém půdorysu."
Poslední věta poznámky vyvolává kontroverze – podle archeologů nebyl kotorský chrám nikdy kulatý. Možná se císař spletl nebo jeho kronika byla špatně přeložena (slovo rotunda by mohlo znamenat kupoli chrámu). Kostel v dnešní podobě byl postaven v románském slohu v roce 1166 jako katedrála Kotorské diecézekterý přetrval i přes východní schizma.
Kostel byl několikrát poškozen zemětřesením a přestavován (v renesančním a barokním stylu). V 19. století hrozilo zřícení katedrály. Začaly záchranné práce a zároveň bylo rozhodnuto o navrácení celku do původní podoby (změněn vstupní portál a oválné věže opět čtyřboké). Budova byla naposledy rekonstruována po zemětřesení v roce 1979. Tyto práce byly oceněny prestižní nadací na ochranu kulturního a přírodního dědictví – Europa Nostra.
Přes četné změny a přestavby si chrám uchoval původní podobu trojlodní románské baziliky. Kopule kostela se do našich dob nedochovala. Při rekonstrukčních pracích v moderní době nebylo rozhodnuto o jeho obnově z důvodu špatné odolnosti při zemětřesení. Také tehdy (z důvodu omezených zdrojů) nebyla dokončena rekonstrukce jedné z věží (je viditelně nižší). Interiér kostela sv. Tryphon se může zdát prázdný a studený. Do našich dob se dochovala pouze část vybavení. Je považován za nejcennější mramorový svatostánekkterou zhotovil místní sochař Wit Kotoranin.
Dochovalo se například několik dalších příkladů sakrálního umění Renesanční sarkofágy, středověká křtitelnice a několik moderních obrazů. Z fresek z roku 1331 se dochovalo jen několik fragmentů. Milovníci náboženského umění by měli pečlivě sledovat bohaté státní pokladna - můžete do ní vstoupit pravou lodí a poté přes balkon umístěný nad vstupním portálem do druhé části muzea. Tam je také v trezoru nejcennější relikvii Kotoru – hlavu sv. Tryphon. Vstupné do kostela je placené – vstupenka stála 2,50 €. (aktualizováno únor 2022)
Svatý. Jana a další opevnění
Těžko říci, kdy se na okolních kopcích objevila první opevnění - možná byla postavena již v dobách Ilyrů, nebo možná až v byzantské éře. Stačí říci, že jejich současná podoba je výsledkem Kotorova přechodu pod ochranu Benátek. Rozsáhlá panství bohaté republiky potřebovala ochranu, a tak byly stavěny pevnosti, aby vyhovovaly modernímu válečnému umění. Systém „hvězdné pevnosti“ tak oblíbený Benátčany sice nebylo možné plně implementovat – byla však použita některá z již osvědčených řešení – především silné bašty, které by odolávaly střelbě z děl. Některé ze stávajících budov byly začleněny do linie hradeb, a to i s využitím přírodního reliéfu - Pevnost sv. John.
Opevnění splnilo svou roli několikrát: v roce 1538 umožnilo obyvatelům přežít, dokud se na vodách Boky neobjevilo benátské loďstvo, a v roce 1657 vydržet dva měsíce tureckého obléhání. Turci se také pokusili dobýt město během moru v roce 1572, ale i zde jim zabránila rychlá akce benátského loďstva. V roce 1814 pevnost dobyl britský admirál William Hoste. Tento jeden z největších kapitánů napoleonských válek se nerozhodl střílet z lodí. Nařídil sundat děla z lodi a pak je vyzvednout vysoko na skály. Po provedení tohoto obtížného podniku ztratila francouzská posádka výhodu plynoucí z její výhodné polohy a byla nucena se vzdát. Velké škody způsobilo zemětřesení v roce 1979 – a to do takové míry, že odborníci UNESCO uznali celé staré město jako objekt ohrožený zničením. Naštěstí se díky finanční pomoci ze zahraničí a úsilí Černohorců podařilo obnovit jeho někdejší lesk.
Dnes můžete vstoupit do města třemi branami:
- Mořská brána (Morska Vrata) - pochází ze 16. století, nad vchodem je deska s datem 21. listopadu 1944, tedy datem osvobození města z nacistické okupace. Motto bylo vytesáno o něco výše: "Tuđe nećemo, svoje ne damo" to je "Cizího nechceme, své nedáme" připisován Josipu Broz Titovi. Nahoře je umístěn státní znak protifašistické organizace AVNOJ;
- Severní brána (Sjeverna Vrata) - vznikl po prvním obléhání města Turky;
- Jižní brána (Južna Vrata) - archeologové zde našli zbytky opevnění z 9. století.
V minulosti zde byly ještě dvě brány, které se do dnešní doby nedochovaly.
Dřep dělá skvělý dojem Věž Campana (také nazývaná citadela, vedle mostu přes řeku Skurda) spolu s hradbami táhnoucími se na východ. Do této části opevnění se dá vstoupit - sídlí v ní restaurace Citadela. Z jihu bylo město střeženo (dobře zachovalým) Gurdská bašta.
Největší výzvou je dostat se na vrchol Pevnosti sv. John. Při procházce po staré cestě, kde bylo kdysi vytaženo dělo na vrchol, budeme muset ujít přes 1500 schodů a dvě stě metrů vysoko! Cestou si můžete odpočinout v malém kostelíku Panny Marie Zdraví (s oltářem z 18. století).
Vstup do pevnosti je zpoplatněn (dva vchody: jih: 42 ° 25'25,3 "N 18 ° 46'19,3" E sever: 42 ° 25'33,0 "N 18 ° 46'19,7" E) - cena vstupenky je 8€. (Aktualizace z února 2022) Cesta na vrchol a sestup trvá 1,5 až 2 hodiny.
měšťanské paláce
Nejvýznamnější panovnické rody města si v prostoru dnešního starého města vybudovaly svá svá sídla. Využitelnost byla ceněna nad sofistikovanou výzdobou, a proto mají zdejší fasády daleko k barevným palácům barokní Evropy. Na náměstí Broni (hned za vchodem přes Mořskou bránu) se nachází ze 17. století Vévodský palác. Sídlili zde benátští vládci Kotoru. V 18. století objekt změnil svou funkci - obývali jej vojáci a hradbaři, byla zde umístěna i věznice.
Uvidíme i na náměstí Věž s hodinami (časostroj na něj umístili Francouzi počátkem 19. století), s navazujícím pranýřem ve tvaru pyramidy umístěným na podstavci. Na severu jsou dva další paláce: Beskuciów a Bizantich. Nad dveřmi prvního z nich (nyní se zde nachází Hotel Marija) se dochoval tesaný kamenný portál s erbem… Bizanti! Pravděpodobně byl přemístěn ze sousedního sídla. Na fasádě barokně-renesančního paláce Prima (Trg od brasna) je k vidění ozdobný balkon. Dalším příkladem měšťanské architektury z konce 16. století je Palác Grubonja - kdysi patřil k bohaté rodině tohoto jména, která pravděpodobně pocházela ze Zadaru. Některé dekorativní prvky (had, lebka, myš a krysa) mohou naznačovat zde provozované farmaceutické aktivity. Vedle paláce se nachází jeden ze vstupů do pevnosti sv. Jana, s dochovaným historickým obloukem a latinským nápisem informujícím, že jsme na hlavní cestě k hradu na kopci. Nedaleko katedrály sv. Tryphon přežil palác Dragose zachovanými prvky gotického slohu (např. výzdoba oken).
Chrámy v Kotoru
Malé staré město Kotor kromě bývalých paláců ukrývá také četné kostely. Pečlivý turista takových míst napočítá i zhruba tucet. Nejzajímavější jsou:
-
Svatý. Clara (Trg Sv. Luke) - I když nemáte zájem o návštěvu kostelů, tento chrám stojí za návštěvu kvůli krásnému baroknímu oltáři vytesanému z mramoru. Zhotovil ji slavný barokní sochař Francesco Cabianca Penso (jeho díla zdobí mimo jiné Benátky, Dubrovník a Petrohrad). V té době byl Penso na vrcholu slávy a za svou práci dostával vysoký plat. Umělec bohužel promarnil veškerý svůj majetek a dostal se do spárů hazardu. Svatý. Kláry byla dříve spojena s dnes již zaniklým františkánským klášterem. Odkazem činnosti tohoto sboru je velká historická církevní knihovna.
-
Svatý. Mikuláše (Crkva Svetog Nikole) - Nedaleko kostela sv. Kláry jsou dvě cibulovité věže novobyzantského (nebo byzantsko-rašcanského) kostela sv. Mikuláše. Býval zde dominikánský klášter, ale po vstupu napoleonských vojsk byli mniši ze svého sídla odstraněni. Stavba byla předána pravoslavnému obyvatelstvu. V roce 1896 zcela vyhořel. Současný kostel byl postaven v letech 1902-1906.
-
Svatý. Luke (Crkva Svetog Luka, Trg Sv. Luke) - V centrálním bodě náměstí sv. Lukáše stojí malý chrám (s charakteristickým obloukem na fasádě), který je pravděpodobně nejstarším kostelem ve městě. Až do 17. století byl v rukou katolíků – poté bylo rozhodnuto sdílet chrám s pravoslavnými: kostel dostal vše pro sebe, ale jeden z oltářů byl vyhrazen pro katolíky. Je to jedna z mála budov ve městě, která nebyla poškozena zemětřesením v roce 1979.
-
Kolegiátní kostel Bl. Kateřiny Černé Hory (nazývaný též kolegiátní kostel sv. Hosanny (Ozana) nebo sv. Marije z Rijeky) - kostel pochází ze 13. stol. dlouho nesl volání Matky Boží. Situace se změnila v 16. století, kdy do města přišla bohabojná panna Kateřina (Ozana nebo Hosanna), která tvrdila, že se jí zjevil Ježíš. Žena vstoupila do dominikánského řádu a shromáždila kolem sebe velkou skupinu katolických žen. Při obraně města spolu s kotorským biskupem a knížetem Ivanem Bembou vybízela lid k obraně. Byla tak vysoce respektována, že když zemřela, její tělo bylo neseno kolem Kotoru ve slavnostním průvodu. Dnes spočívá v kolegiátním kostele v sarkofágu z 20. století. Zbožná jeptiška byla blahořečena v roce 1927. Na dnes vyrobených dveřích jsou vyobrazeny výjevy ze života blahoslavených. V kněžišti chrámu se dochovaly fragmenty fresek.
-
Svatý. Michaele (Sv. Mihaila) - Malý chrám téměř mizí mezi ohromujícími okolními budovami.Vznikl pravděpodobně na troskách středověkého kláštera, i když archeologické vykopávky naznačují zde ještě starší stavbu. Dnes jsou uvnitř malé zbraně lapidárium, k vidění jsou i částečně dochované fresky.
Další
I když název města nepochází od koček, jeho obyvatelé ho používají při prodeji „kočičích“ suvenýrů. Funguje to i v Kotoru muzeumkteré sbírá pohlednice s kočkami (Muzeum koček: normální jízdenka 1 €, slevy 0,50 € (aktualizováno v únoru 2022)).
Další muzejní zařízení je zde Námořní muzeum (Pomeranian Muse) s námořní výstavou (běžná vstupenka 4 €, slevy 1 € (aktualizováno únor 2022)).
V okrese se dochovalo několik zajímavých budov Dobrý. Některé z místních paláců vyžadují okamžitou rekonstrukci, ale tato oblast se může ukázat jako dobré místo pro ubytování.
Kotor - praktické informace
Do centra města není možný vjezda najít rozumné parkoviště může být zázrak. V takové situaci se vyplatí využít parkoviště u obchodního centra Kamelija (náměstí Mata Petrovića). Ceny zde nejsou příliš vysoké a můžete je snížit předložením účtenky z některého z místních obchodů (uvnitř je restaurace a obchod s potravinami).
Za zvážení stojí vstup do St. Jana - cesta je to náročná a vyčerpávající, ale výhledy, které budeme obdivovat, jsou až na jedničku. Pokud se rozhodneme vstoupit pamatujte na zásobu vody, pravděpodobně vylezeme na plném slunci. Cestou si můžete doplnit zásoby (nápoje si můžete koupit na několika místech v pevnosti), ale musíme počítat s výrazně nadsazenými cenami. Vodu můžete čerpat z malé studánky vedle jednoho z vchodů. Při cestování buďte opatrní se zemí - některé kameny jsou kluzké, snadno se spadnou.
Kotor spojují s centrální částí země dvě silnice – jedna přes pohoří Lovcen (několik ostrých zatáček, ale také nezapomenutelné panorama města) a druhá, okružní, přes Budvu a Cetinii.
Kotor má dobré autobusové spojení s ostatními městy Černé Hory. Dostáváme se sem jak z Budvy, tak z Herceg Novi. V okolí Boky Kotorské je také několik dopravců - příklady spojení z Kotoru do dalších měst v Černé Hoře najdete zde: odkaz.
Město můžeme také navštívit při některém z okružních výletů nabízených turistům během pobytu v Budvě nebo Herceg Novi. I když jsou ceny celkem přijatelné (cca 15 €), musíte si uvědomit, že cestovní kanceláře si na prohlídku každého z navštívených měst připravují maximálně 1,5 hodiny.
Kotor - ubytování
Ubytovací základna je poměrně dobře rozvinutá, i když ceny jsou bohužel vyšší než v jiných částech země. V případě delšího pobytu v Černé Hoře je lepší rozhodnout se například pro nedalekou Budvu a do Kotoru vyrazit na jednodenní výlet. Pokud se však v tomto černohorském skvostu rozhodneme zůstat déle, pamatujte, že zde funguje staré pravidlo: čím blíže centru, tím dražší.
Montenegro Hostel 4U Party (Bokeljskih brigada bb) nabízí dobrou polohu (blízko malé městské pláže a kousek od centra) a relativně příznivé ceny. Nemovitost má soukromé pokoje se společným sociálním zařízením a možností zakoupení snídaně.
Budeme si moci užít soukromé koupelny a stejně dobré umístění v Bjelica Apartments Kotor (Dobrota 24).
Pokud však opravdu chceme strávit noc v historickém centru města (a nutno přiznat, že z toho může být kouzelné dobrodružství), můžeme zvolit tříhvězdičkový Hotel Marija (Staré město 449). Snídaně je zahrnuta v ceně pokoje (vlastní koupelny).
S nižšími cenami můžeme počítat v Dobrotě ležící severně od města (i s historickými budovami). Turisté často doporučují ubytování Joković (Kriva ulica bb, pokoje s koupelnou).
Více ubytování v Kotoru.
Zajímavá fakta o Kotoru
Kotor byl jako jedno z mála měst na světě dvakrát na seznamu světového dědictví UNESCO. Poprvé v roce 1979 spolu s dalšími vesnicemi Boki Kotorska, podruhé v roce 2022 jako jeden z příkladů benátského opevnění z přelomu 16. / 17. století.
Dva, které měly pro město zvláštní význam rodiny tento Dabinović a Radimir. Z této první rodiny pochází mořský magnát Bozo A. Dabinović, s názvem „Onasis z Boky Kotorské“. Své město mnohokrát podpořil mimo jiné i příspěvkem na údržbu místní námořní školy. Ten zase zastupuje rodinu Radimirových Zoran Radimír - příznivec místního folklóru, který nashromáždil mimořádnou sbírku národopisných památek (prezentovaných v kostele sv. Michala v Dobrotě).
